JUDr. Lubomír Štrougal byl komunistický politik, ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988. Původ a kariéra Lubomír Štrougal pocházel z levicově orientované rodiny – jeho otec zakládal organizaci KSČ ve Veselí nad...
Životopis
JUDr. Lubomír Štrougal byl komunistický politik, ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988.
Původ a kariéra
Lubomír Štrougal pocházel z levicově orientované rodiny – jeho otec zakládal organizaci KSČ ve Veselí nad Lužnicí a během Druhé světové války byl popraven německými okupanty. Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Jihočeský kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ.
V letech 1959–1961 pracoval jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější ale byla doba 1961–1965 na postu ministra vnitra. V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo, předpokládá se, že zde Lubomír Štrougal získal některé důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v jeho další kariéře.
Působení během okupace 1968
Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednání se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alojz Indra - vláda pod jeho vedením se naopak profilovala (alespoň slovně) jako odpůrce okupace.
Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavním představitelů politiky „normalizace“ v následujících dvaceti letech.
Období normalizace
Dr.Lubomír Štrougal byl dvacet let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a osmnáct let 1970–1988 předsedou federální československé vlády.
Vedle Gustáva Husáka se stal nejznámější tváři spojenou s normalizací ve všech jejích aspektech nesvobody, cenzury, každodenního nátlaku na oponenty a v osmdesátých letech také stále patrnější ekonomické stagnace.
Po nástupu Michaila Gorbačova k moci v SSSR stál Lubomír Štrougal na straně reforem a přestavby, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Ze sovětské perestrojky se stala v Československu fraška existující pouze v projevech komunistických funkcionářů [zdroj?] a Štrougal byl nucen v roce 1988 opustit post předsedy vlády a následně i předsednictvo Ústředního výboru KSČ.
Konec politické kariéry
Po listopadových událostech roku 1989 kandidoval dr. Štrougal na pozici předsedy KSČ, ale neuspěl. V prosinci 1989 mizí z veřejného života a začátkem roku 1990 je vyloučen z KSČ.
Během devadesátých let je neúspěšně obviněn z trestných činů v souvislosti se svým působením ve funkci předsedy vlády.
Původ a kariéra
Lubomír Štrougal pocházel z levicově orientované rodiny – jeho otec zakládal organizaci KSČ ve Veselí nad Lužnicí a během Druhé světové války byl popraven německými okupanty. Po válce absolvoval Lubomír Štrougal Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.
Již od roku 1948 pracoval v krajském vedení KSČ v Českých Budějovicích, od roku 1957 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Jihočeský kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ.
V letech 1959–1961 pracoval jako ministr zemědělství v československé vládě, důležitější ale byla doba 1961–1965 na postu ministra vnitra. V komunistickém režimu se jednalo o klíčové ministerstvo, předpokládá se, že zde Lubomír Štrougal získal některé důležité kontakty v bezpečnostních složkách, které mu pomohly v jeho další kariéře.
Působení během okupace 1968
Po sovětské okupaci v roce 1968 řídil jako místopředseda vládu v době, kterou premiér Oldřich Černík trávil nedobrovolně na jednání se sovětským vedením v Moskvě. Štrougal odmítl pozici ve zrádcovské vládě, kterou se snažil sestavit Alojz Indra - vláda pod jeho vedením se naopak profilovala (alespoň slovně) jako odpůrce okupace.
Po příchodu Gustáva Husáka do čela KSČ Štrougal obrátil, přijal post v Husákově novém prosovětském vedení a stal se jedním z hlavním představitelů politiky „normalizace“ v následujících dvaceti letech.
Období normalizace
Dr.Lubomír Štrougal byl dvacet let (1968–1988) členem nejužšího vedení KSČ a osmnáct let 1970–1988 předsedou federální československé vlády.
Vedle Gustáva Husáka se stal nejznámější tváři spojenou s normalizací ve všech jejích aspektech nesvobody, cenzury, každodenního nátlaku na oponenty a v osmdesátých letech také stále patrnější ekonomické stagnace.
Po nástupu Michaila Gorbačova k moci v SSSR stál Lubomír Štrougal na straně reforem a přestavby, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Ze sovětské perestrojky se stala v Československu fraška existující pouze v projevech komunistických funkcionářů [zdroj?] a Štrougal byl nucen v roce 1988 opustit post předsedy vlády a následně i předsednictvo Ústředního výboru KSČ.
Konec politické kariéry
Po listopadových událostech roku 1989 kandidoval dr. Štrougal na pozici předsedy KSČ, ale neuspěl. V prosinci 1989 mizí z veřejného života a začátkem roku 1990 je vyloučen z KSČ.
Během devadesátých let je neúspěšně obviněn z trestných činů v souvislosti se svým působením ve funkci předsedy vlády.