Ljubov Petrovna Orlova je v dnešní řečí "superstar" sovětské kinematografie. Její příchod na filmové plátno způsobil naprostý převrat v dosavadní filmové tvorbě. V Sovětském svazu byla stejnou hvězdou jako později Marylin Monroe v USA. Vynikajíci...
Životopis
Ljubov Petrovna Orlova je v dnešní řečí "superstar" sovětské kinematografie. Její příchod na filmové plátno způsobil naprostý převrat v dosavadní filmové tvorbě. V Sovětském svazu byla stejnou hvězdou jako později Marylin Monroe v USA. Vynikajíci herečka, stejně tak i zpěvačka a tanečnice, to vše v jedné osobě. Byla přesná a velkolepá. Její zjev nesplňoval představy o ruské krasavici, byla menší 158 cm vysoké ale dokonalé postavy a pohybově velice nadaná.
Poprvé se Orlová objevila ve filmu "Petrohradské noci" z roku 1934, předlohou byl Dostojevského román, kde si za roli mladého ruského děvčete získala ihned uznání a úspěch. Ale rozhodného úspěchu dosáhla filmem "Celý svět se směje"(1934) režiséra G.V. Alexandrova (pozdějšího manžela Orlové), tak tímto filmem bylo "zaděláno" na další, neméně zvučné snímky. Následuje opět slavný Alexandrovův film byl "Cirkus"(1936) a za ním pak v roce 1938 "Volha-Volha a zase "bomba", tenhle snímek si dokonce oblíbil J.V. Stalin tak,že se stal s americkými groteskami jeho "zlatým fondem". Však snímky Celý svět..Cirkus a Volha-Volha se trošku podobají americkým groteskám ale co by byly, nebýt dodnes "věčně zeleným" melodiím a písničkám Izáka Dunajevského. Alexandrovův snímek z roku 1940 se jmenuje "Světlá cesta"a tam si Orlovová "stříhne" Zolušku (Popelku). Jedná se o poněkud svéráznou dívku, které se podaří v sovětském režimu, stát se z domácí dělnice inženýrkou a následně pak vedoucí podniku. No, červená knihovna z prvky komična jako vyšitá.
Za války, jako spousty jiných hereckých kolegů pracuje Ljubov v Baku, kam a nejen tam se stěhovaly filmové ateliéry, aby mohli sovětští herci vyrábět filmy pro frontu a do týlu. Stejně jako její americké kolegyně, tak i Orlovová navštěvuje vojenské posádky, námořníky v přístavech vystupuje na koncertech pro široké vrstvy obyvatel, dostává tisíce dopisů od svých "poklonniků" ctitelů.
Těsně po válce, neměli sovětští tvůrci prakticky kde filmovat, jelikož jim všechno Němci rozmlátili, tak několik filmů bylo natočeno u nás. Například film "Jaro" se točil u nás na Barrandově v roce 1947 opět pod režií Alexandrova. Po boku Nikolaje Čerkasova si zahraje dvojroli. Na Barrandově se v té době z těch známějších točil též "Kamenný kvítek" a "Pád Berlína". To jen jako vsuvka.
Orlové se také podařilo u nás zažít autonehodu a vyváznout z ní celkem bez zranění, ale její dva spolujezdci, jeden byl Čerkasov se docela dost pošramotili , tak že se to ihned rozneslo, což nezůstalo bez širokého soucítění veřejnosti. Oproti dnešním "hvězdám" promenádující se po červených kobercích a vymetajících různé party, Ljubov, jak tehdy bylo zvykem, chodila po osvětových besedách a v různých podnicích, továrnách, závodech si povídala s dělníky, prostě s obyčejnými lidmi, takže i moje sestra, tehdy učnice závodu Metra Blansko si na vlastní oči mohla udělat svůj a ne tiskem zprostředkovaný dojem. Pro Orlovu to bylo za "jedničku".
No, pokračujme ve výčtu vybraných filmových rolí. Po známém filmu z roku 1949 "Setkání na Labi" následují dvě životopisná díla a to: "Musorgskij" (1950) a z roku 1952 je snímek "Skladatel Glinka". "Prvním chlapíkem" je zastoupený rok 1958, 1960 "Ruský dárek" a v roce 1963 jsou to "Melodie Dunajevského" a závěrečným filmem její hvězdné kariéry se stává v roce 1974 "Špaček a lyra" věnovaný tématu z druhé světové války. Bylo mnoho hereček ale jenom jedna O r l o v á.
Poprvé se Orlová objevila ve filmu "Petrohradské noci" z roku 1934, předlohou byl Dostojevského román, kde si za roli mladého ruského děvčete získala ihned uznání a úspěch. Ale rozhodného úspěchu dosáhla filmem "Celý svět se směje"(1934) režiséra G.V. Alexandrova (pozdějšího manžela Orlové), tak tímto filmem bylo "zaděláno" na další, neméně zvučné snímky. Následuje opět slavný Alexandrovův film byl "Cirkus"(1936) a za ním pak v roce 1938 "Volha-Volha a zase "bomba", tenhle snímek si dokonce oblíbil J.V. Stalin tak,že se stal s americkými groteskami jeho "zlatým fondem". Však snímky Celý svět..Cirkus a Volha-Volha se trošku podobají americkým groteskám ale co by byly, nebýt dodnes "věčně zeleným" melodiím a písničkám Izáka Dunajevského. Alexandrovův snímek z roku 1940 se jmenuje "Světlá cesta"a tam si Orlovová "stříhne" Zolušku (Popelku). Jedná se o poněkud svéráznou dívku, které se podaří v sovětském režimu, stát se z domácí dělnice inženýrkou a následně pak vedoucí podniku. No, červená knihovna z prvky komična jako vyšitá.
Za války, jako spousty jiných hereckých kolegů pracuje Ljubov v Baku, kam a nejen tam se stěhovaly filmové ateliéry, aby mohli sovětští herci vyrábět filmy pro frontu a do týlu. Stejně jako její americké kolegyně, tak i Orlovová navštěvuje vojenské posádky, námořníky v přístavech vystupuje na koncertech pro široké vrstvy obyvatel, dostává tisíce dopisů od svých "poklonniků" ctitelů.
Těsně po válce, neměli sovětští tvůrci prakticky kde filmovat, jelikož jim všechno Němci rozmlátili, tak několik filmů bylo natočeno u nás. Například film "Jaro" se točil u nás na Barrandově v roce 1947 opět pod režií Alexandrova. Po boku Nikolaje Čerkasova si zahraje dvojroli. Na Barrandově se v té době z těch známějších točil též "Kamenný kvítek" a "Pád Berlína". To jen jako vsuvka.
Orlové se také podařilo u nás zažít autonehodu a vyváznout z ní celkem bez zranění, ale její dva spolujezdci, jeden byl Čerkasov se docela dost pošramotili , tak že se to ihned rozneslo, což nezůstalo bez širokého soucítění veřejnosti. Oproti dnešním "hvězdám" promenádující se po červených kobercích a vymetajících různé party, Ljubov, jak tehdy bylo zvykem, chodila po osvětových besedách a v různých podnicích, továrnách, závodech si povídala s dělníky, prostě s obyčejnými lidmi, takže i moje sestra, tehdy učnice závodu Metra Blansko si na vlastní oči mohla udělat svůj a ne tiskem zprostředkovaný dojem. Pro Orlovu to bylo za "jedničku".
No, pokračujme ve výčtu vybraných filmových rolí. Po známém filmu z roku 1949 "Setkání na Labi" následují dvě životopisná díla a to: "Musorgskij" (1950) a z roku 1952 je snímek "Skladatel Glinka". "Prvním chlapíkem" je zastoupený rok 1958, 1960 "Ruský dárek" a v roce 1963 jsou to "Melodie Dunajevského" a závěrečným filmem její hvězdné kariéry se stává v roce 1974 "Špaček a lyra" věnovaný tématu z druhé světové války. Bylo mnoho hereček ale jenom jedna O r l o v á.