Hudební nadání zdědila po svém otci, dělníkovi z charkovské továrny na traktory, který hrál na několik hudebních nástrojů.
V roce 1958 ukončila hereckou fakultu na moskevském VGIKu, kde studovala u Sergeje Gerasimova a Tamary Makarovové. Již...
Životopis
Hudební nadání zdědila po svém otci, dělníkovi z charkovské továrny na traktory, který hrál na několik hudebních nástrojů.
V roce 1958 ukončila hereckou fakultu na moskevském VGIKu, kde studovala u Sergeje Gerasimova a Tamary Makarovové. Již jako posluchačka III. ročníku sbírala první zkušenosti před film. kamerou.
Proslavila se hned svou druhou rolí zpěvačky a tanečnice Leny Krylovové, hlavní organizátorky a protagonistky novoroční karnevalové slavnosti, v hudební komedii Karnevalová noc (r. E. Rjazanov).
Dlouho jí pak bylo souzeno hrát obdobný typ rozverně veselých, temperamentních dívek v hudebních komediích a film. operetách, než se v 70. letech představila ve zcela odlišné poloze - jako dramatická herečka se schopností hlubokého psychologického ponoru a přesné sociální charakterizace svých postav, kterými jsou vesměs zralé ženy zmáhané citovými i pracovními problémy (Staré zdi, Krůček k lásce, Sentimentální román, Zpětná vazba, Pět večerů), či poznamenané neblahými důsledky války (20 dnů bez války, Sibiriáda).
Zklamání s rozhořčením, lásku s nenávistí, zoufalství s nadějí intenzivně prožívá také její hrdinka v lyrické komedii Milovaná žena mechanika Gavrilova (r. P. Todorovskij), rozvedená zaměstnankyně fotografického ateliéru Margarita Solovjevová, které se na svatbu nedostavil snoubenec (Sergej Šakurov).
Za svůj výkon byla oceněna Zlatým drakem na MFF v Manile 1982. Neméně zdařile se zhostila úlohy nádražní servírky Věry, o jejímž milostném vztahu k vězni (Oleg Basilašvili) vypráví hořká komedie Nádraží pro dva (r. E. Rjazanov).
Zlom v její umělecké kariéře inspiroval scenáristu Viktora Merežka k tomu, že pro ni napsal hlavní roli stárnoucí estrádní umělkyně Lery Gončarovové, snažící se dostat z vyjetých kolejí k vážné dramatické práci, ve vážné komedii Aplaus, aplaus (r. V. Buturlin).
Popularitu jí přineslo také účinkování v TV inscenacích a hudebních pořadech, v nichž využila své pěvecké a taneční schopnosti, mj. při interpretaci vlastních písní šansonového ladění nebo písní válečných let.
Od roku 1963 byla několik sezon členkou divadla Sovremennik a v 80. letech působila v Divadle filmového herce.
Je autorkou vzpomínkové knihy Mojo vzrosloje dětstvo (1982, Moje dospělé dětství). V roce 1969 byla jmenována zasloužilou umělkyní RSFSR a roku 1983 jí byl udělen titul národní umělkyně SSSR.
Byla hostem MFF v Karlových Varech 1978 a 1980.
V roce 1958 ukončila hereckou fakultu na moskevském VGIKu, kde studovala u Sergeje Gerasimova a Tamary Makarovové. Již jako posluchačka III. ročníku sbírala první zkušenosti před film. kamerou.
Proslavila se hned svou druhou rolí zpěvačky a tanečnice Leny Krylovové, hlavní organizátorky a protagonistky novoroční karnevalové slavnosti, v hudební komedii Karnevalová noc (r. E. Rjazanov).
Dlouho jí pak bylo souzeno hrát obdobný typ rozverně veselých, temperamentních dívek v hudebních komediích a film. operetách, než se v 70. letech představila ve zcela odlišné poloze - jako dramatická herečka se schopností hlubokého psychologického ponoru a přesné sociální charakterizace svých postav, kterými jsou vesměs zralé ženy zmáhané citovými i pracovními problémy (Staré zdi, Krůček k lásce, Sentimentální román, Zpětná vazba, Pět večerů), či poznamenané neblahými důsledky války (20 dnů bez války, Sibiriáda).
Zklamání s rozhořčením, lásku s nenávistí, zoufalství s nadějí intenzivně prožívá také její hrdinka v lyrické komedii Milovaná žena mechanika Gavrilova (r. P. Todorovskij), rozvedená zaměstnankyně fotografického ateliéru Margarita Solovjevová, které se na svatbu nedostavil snoubenec (Sergej Šakurov).
Za svůj výkon byla oceněna Zlatým drakem na MFF v Manile 1982. Neméně zdařile se zhostila úlohy nádražní servírky Věry, o jejímž milostném vztahu k vězni (Oleg Basilašvili) vypráví hořká komedie Nádraží pro dva (r. E. Rjazanov).
Zlom v její umělecké kariéře inspiroval scenáristu Viktora Merežka k tomu, že pro ni napsal hlavní roli stárnoucí estrádní umělkyně Lery Gončarovové, snažící se dostat z vyjetých kolejí k vážné dramatické práci, ve vážné komedii Aplaus, aplaus (r. V. Buturlin).
Popularitu jí přineslo také účinkování v TV inscenacích a hudebních pořadech, v nichž využila své pěvecké a taneční schopnosti, mj. při interpretaci vlastních písní šansonového ladění nebo písní válečných let.
Od roku 1963 byla několik sezon členkou divadla Sovremennik a v 80. letech působila v Divadle filmového herce.
Je autorkou vzpomínkové knihy Mojo vzrosloje dětstvo (1982, Moje dospělé dětství). V roce 1969 byla jmenována zasloužilou umělkyní RSFSR a roku 1983 jí byl udělen titul národní umělkyně SSSR.
Byla hostem MFF v Karlových Varech 1978 a 1980.