Marc Chagall byl židovský bělorusko-francouzský malíř. Je představitel surrealismu.

Narodil se v židovské rodině jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožíl sice v chudobě, ale šťastně, a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.

Jeho prvním učitelem malby byl od r. 1906 místní umělec Jehuda Pen, avšak Marc Chagall se o několik měsíců později, v roce 1907, přestěhoval do Sankt Petersburgu. Zde studoval u Nikolaje Roericha a setkával se s umělci všemožných směrů. V letech 1908-1910 studoval u Leona Baksta.

Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Sankt Petersburgu pouze na povolení a Marc Chagall byl dokonce krátce vězněn. V Sankt Petersburgu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.

V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec a odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.

Chagall se aktivně účastnil revoluce v r. 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské oblasti; a Chagall zde založil uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V r. 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v r. 1923 do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, která vycházela především v novinách. V r. 1937 se stal francouzským občanem.

Když během druhé světové války začali nacisté okupovat Francii a deportovat Židy, Chagallovi Paříž opustili. Skryli se v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do r. 1948.

2. září 1944 po nemoci umírá Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se Chagall vrací do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.

Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo setkání s Virginií Haggardovou, s níž měl syna, a divadelní zakázky, které dostával. V těchto nabitých letech se vrátil k nespoutaným, jasným barvám. Díla z tohoto období jsou zasvěcená lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.

V r. 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát byl v Řecku a v r. 1957 navštívil Izrael. Zde vytvořil v roce 1960 barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.

Marc Chagall zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob leží v nejzápadnější řadě od vstupní branky.

Dílo
Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mytickými a náboženskými představami. Inspiroval se také životem běloruského lidu. V šedesátých a sedmdesátých letech se pustil do rozsáhlých projektů spojených s výzdobou veřejných institucí i náboženských staveb.

Chagallovo dílo je možné zařadit hned do několika kategorií moderního umění. V Paříži před první světovou válkou byl členem avantgardních uměleckých hnutí. Jeho pojetí se však těmto směrům, jako kubismus a fauvismus, vždy poněkud vymykalo. Úzce spolupracoval s tzv. pařížskou školou a jejími představiteli, včetně Amedea Modiglianiho.

Jeho obrazy překypují vzpomínkami na dětství a velice živými barvami. Chagall sám sebe (někdy společně se svou ženou) stylizoval do role pozorovatele, který se dívá na svět skrz okno z barevného skla.

Knižní ilustrace
Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší (Paříž 1923 - 27), La Fontainových Bajek (Paříž 1927 -1936) a Bibli (Paříž 1931 - 1936).

Nejznámější díla
- Mladá žena na lehátku, 1907 soukromá sbírka
- Svatba, 1910
- Já a vesnice, 1911 Muzeum moderního umění v New Yorku
- Houslista, 1911 - 1914, Germany, Kunstsammlung NRW\
- Adam a Eva, 1912
- Narozeniny, 1915
- Zelený houslista, 1923–1924, Guggenheim Museum
- Ženský akrobat, 1930, Paříž, Musée National d´Art Moderne
- Samota, 1933, Tel Aviv Museum
- Sen o letním slunovratu, 1939
- Kolem ní, 1945
- Svatební svícen, 1945
- Milovníci na rudém nebi, 1950
- Král David, 1961
- Zelená noc , 1952
- Exodus, 1952–1966
- Bastila, 1953
- Most na Séně, 1954, Hamburger Kunsthalle
- Přechod přes rudé moře, 1955
- Autoportrét, 1959–1960
- Válka, 1964–1966, Kunsthaus Zürich
- Job, 1975
- Biblické poselství, 17 obrazů (Nice, Musée National)
- Žlutý osel, 1979
- Velká přehlídka, 1979–1980, Pierre Matisse Gallery, New York.

Malby na okna
Několikrát přijal zakázku na malování na okna, veškeré malby tohoto typu byly církevní zakázky a jednalo se o biblické výjevy. Jejich provedení je odborníky považováno za velice kvalitní.

Nástěnné malby
Nejvíce se proslavil nástěnnými malbami v Metropolitní opeře v New Yorku a v Opeře v Paříži.