Studovala malířství na Brerově akademii a navzdory rodičům začala jako sedmnáctiletá navštěvovat herecké kurzy Esperia Speraniho. Přivydělávala si přitom jako kreslička, dekoratérka, kostýmní návrhářka a maskérka. V roce 1960 se připojila k...

Životopis

Studovala malířství na Brerově akademii a navzdory rodičům začala jako sedmnáctiletá navštěvovat herecké kurzy Esperia Speraniho.

Přivydělávala si přitom jako kreslička, dekoratérka, kostýmní návrhářka a maskérka. V roce 1960 se připojila k divadelnímu souboru Fantasio Piccoli, v jehož inscenaci hry Thorntona Wildera Naše městečko debutovala jako herečka.

V letech 1963-65 působila v souboru Daria Fó, krátce se pak věnovala kabaretu s Pippem Crivellim a Giancarlem Cobellim, než zakotvila na sezonu 1966-67 v divadle Teatro Stabile v Terstu.

Další jevištní zkušenosti získala mj. pod režijním vedením Eripranda Viscontiho a Lucy Ronconiho, který jí svěřil úlohu Olimpie jak ve scénickém provedení, tak i ve film. podobě heroického eposu Ludovica Ariosta Zuřivý Roland.

Od poč. 70. let se uplatnila rovněž ve filmu, kde na sebe poprvé výrazněji upozornila rolí Lidie, manželky dělníka (Gian Maria Volonté), o jehož radikální politické proměně pojednává hořký pamflet Dělnická třída jde do ráje (r. E. Petri).

Důležitým mezníkem její kariéry bylo setkání s režisérkou Linou Wertmüllerovou, která ji obsadila do hlavních rolí několika svých satiricky vyhraněných politických filmů, jež ji proslavily také v zahraničí: svobodomyslná Fiore Meeghiniová, do níž se zamiluje levicově orientovaný sicilský dělník (Giancarlo Giannini), ve snímku Kovodělník Mimi, zraněný ve své cti; prostitutka a anarchistka Salome, pomáhající venkovskému mladíkovi (Giancarlo Giannini) připravovat atentát na Mussoliniho, ve Filmu o lásce a anarchii.

Svéhlavá milionářka Raffaella, jejíž povýšenost a temperament zkrotí lodník-komunista (Giancarlo Giannini), když spolu ztroskotají na opuštěném ostrově, ve snímku Zvraty nevšedního osudu v modrém srpnovém moři; americká miliardářka Fulvia, oddávající se milostným hrám s šéfem sardinských banditů (Michele Placido), v grotesce o "nenápadném půvabu buržoazie" Letní noci s řeckým profilem, mandloňovýma očima a bazalkovou vůní.

Jak M. M. prokázala v mnoha dalších filmech jiných tvůrců, jejímu hereckému naturelu nejlépe vyhovuje tragikomická poloha a postavy cílevědomých, houževnatých a nezávislých mladých žen, jejichž přitažlivost nespočívá v tělesné kráse, nýbrž v kouzlu osobnosti: čestná a svědomitá policistka Gianna, odhalující místní úplatkářský gang, v komedii Policistka (r. Steno); těhotná Mara, odmítající se podřídit sicilským rodovým tradicím, ve film. adaptaci románu Natalie Ginzburgové Drahý Michale (r. M. Monicelli); Ofelia Pecorarová, která se snaží se svým bratrem (Ugo Tognazzi) vystrnadit všechny nájemníky ze svého zchátralého domu, v černé komedii Kočka (r. L. Comencini); osamělá matka tří dětí, prožívající v horské usedlosti krátké milostné vzplanutí k americkému letci, v melodramatu z doby 2. světové války Pomoz mně snít (r. P. Avati).

Za tyto čtyři role byla poctěna Donatellovými Davidy.