Francouzská herečka Marie-José Nat pochází z Korsiky a její vlastní jméno zní Marie-José Benhalassa. Na rodné Korsice vyrůstala do patnácti let, kdy se celá rodina přestěhovala do Paříže. Marie-José záhy zkusila štěstí jako modelka a začala se...
Životopis
Francouzská herečka Marie-José Nat pochází z Korsiky a její vlastní jméno zní Marie-José Benhalassa. Na rodné Korsice vyrůstala do patnácti let, kdy se celá rodina přestěhovala do Paříže. Marie-José záhy zkusila štěstí jako modelka a začala se objevovat na titulních stranách časopisů, souběžně navštěvovala slavnou hereckou školu René Simona. Pro divadlo ji objevil významný režisér a herec Raymond Rouleau, souběžně získala i první zkušenost s kamerou – ve víceméně komparzní roli se mihla v adaptaci Dostojevského románu ZLOČIN A TREST (Le crime et châtiment, 1955).
Na divadelním jevišti zaujala svými výkony v představeních Nebezpečná křižovatka (Théâtre Michel) a Věno slečny Laury (Théâtre des Nouvautés) a již v roce 1958 získala divadelní cenu za ženský herecký výkon. V necelých dvaceti letech se pak propracovala i k mimořádným úspěchům na stříbrném plátně. Ve velké roli dcery hlavního hrdiny (Jean Gabin) se představila v dramatu LUČNÍ ULICE (Rue des prairies, 1959), více než pět a půl miliónu diváků ji pak vidělo v kinech v kriminálce PRAVDA (La vérite, 1960), v níž vytvořila s Brigitte Bardot sourozeneckou dvojici odlišných sester. V následujícím filmu HROZBA (La menace, 1960) se představila po boku Roberta Hosseina. Mezitím ale hrála i menší role v dalších filmech různých žánrů včetně tehdy oblíbených povídkových projektů.
Počátky filmové slávy zasáhly i do hereččina soukromého života. Při natáčení se seznámila s hercem Rogerem Dumasem (*1932), s nímž prožila krátké manželství (1960-1961). Pak ji pro spolupráci oslovil režisér Michel Drach, který představil další možnosti jejího herectví ve filmu AMÉLIE ANEB ČAS NA LÁSKU (Amélie ou le temps d´aimer, 1960). Jinou výraznou a zajímavou příležitost jí poskytl režisér André Cayatte ve svém nevšedním dvojfilmu ŽIVOT V MANŽELSTVÍ (La vie conjugale, 1963-1964). Kromě spolupráce s dalšími režiséry točila Marie-José Nat znovu i s Michelem Drachem (1930-1990), který byl v letech 1964-1981 jejím druhým manželem.
Spolupráce Marie-José Nat s manželem Michelem Drachem vyvrcholila filmem PLESOVÉ HOUSLE (Les violons du bal, 1974), který herečce vynesl cenu za hlavní ženskou roli na festivalu v Cannes. Dalším uměleckým triumfem manželského páru byl komorní příběh ženy se ztrátou paměti VLASTNÍ MINULOST NEZNÁMÁ (Le passe simple, 1977), za nějž Marie-José Nat obdržela ženskou hereckou cenu na festivalu v Karlových Varech. Tento film pro ni opět znamenal změnu v soukromém životě. Jejího manžela zde hrál Victor Lanoux (*1936), který se pak na několik stal hereččiným životním partnerem (s Michelem Drachem se rozvedla v roce 1981).
Po boku Victora Lanouxe se Marie-José Nat začala věnovat více divadlu, spolu slavili mimořádný úspěch především ve hře Dva na schodišti na jevišti Théâtre du Palais-Royal. Během osmdesátých let se Marie-José Nat před kamerou objevovala již jen výjimečně, své aktivity ale rozšířila také o televizi. Svou zatím poslední roli odehrála v nevšední válečné a mezinárodně oceněné komedii VLAK ŽIVOTA (Train de vie, 1998). V divadle pak po dvě sezóny excelovala v titulní roli Lukrécie Borgia ve stejnojmenné hře Victora Huga.
V roce 2005 se Marie-José Nat potřetí provdala, jejím manželem se stal spisovatel a písničkář íránského původu Serge Rezvani (*1928). Z předchozího manželství s Michelem Drachem má herečka tři syny, Davida (*1965), Juliena (*1973) a Aureliena (*1975); především nejstarší David kráčí ve stopách rodičů a v různých profesích pracuje u filmu. V roce 2006 vydala Marie-José Nat svou autobiografii Nezapomněla jsem (Je n΄ai pas oublié). Pro nás není bez zajímavosti také fakt, že v roce 2001 obdržela Cenu Karlovarského kraje.
Na divadelním jevišti zaujala svými výkony v představeních Nebezpečná křižovatka (Théâtre Michel) a Věno slečny Laury (Théâtre des Nouvautés) a již v roce 1958 získala divadelní cenu za ženský herecký výkon. V necelých dvaceti letech se pak propracovala i k mimořádným úspěchům na stříbrném plátně. Ve velké roli dcery hlavního hrdiny (Jean Gabin) se představila v dramatu LUČNÍ ULICE (Rue des prairies, 1959), více než pět a půl miliónu diváků ji pak vidělo v kinech v kriminálce PRAVDA (La vérite, 1960), v níž vytvořila s Brigitte Bardot sourozeneckou dvojici odlišných sester. V následujícím filmu HROZBA (La menace, 1960) se představila po boku Roberta Hosseina. Mezitím ale hrála i menší role v dalších filmech různých žánrů včetně tehdy oblíbených povídkových projektů.
Počátky filmové slávy zasáhly i do hereččina soukromého života. Při natáčení se seznámila s hercem Rogerem Dumasem (*1932), s nímž prožila krátké manželství (1960-1961). Pak ji pro spolupráci oslovil režisér Michel Drach, který představil další možnosti jejího herectví ve filmu AMÉLIE ANEB ČAS NA LÁSKU (Amélie ou le temps d´aimer, 1960). Jinou výraznou a zajímavou příležitost jí poskytl režisér André Cayatte ve svém nevšedním dvojfilmu ŽIVOT V MANŽELSTVÍ (La vie conjugale, 1963-1964). Kromě spolupráce s dalšími režiséry točila Marie-José Nat znovu i s Michelem Drachem (1930-1990), který byl v letech 1964-1981 jejím druhým manželem.
Spolupráce Marie-José Nat s manželem Michelem Drachem vyvrcholila filmem PLESOVÉ HOUSLE (Les violons du bal, 1974), který herečce vynesl cenu za hlavní ženskou roli na festivalu v Cannes. Dalším uměleckým triumfem manželského páru byl komorní příběh ženy se ztrátou paměti VLASTNÍ MINULOST NEZNÁMÁ (Le passe simple, 1977), za nějž Marie-José Nat obdržela ženskou hereckou cenu na festivalu v Karlových Varech. Tento film pro ni opět znamenal změnu v soukromém životě. Jejího manžela zde hrál Victor Lanoux (*1936), který se pak na několik stal hereččiným životním partnerem (s Michelem Drachem se rozvedla v roce 1981).
Po boku Victora Lanouxe se Marie-José Nat začala věnovat více divadlu, spolu slavili mimořádný úspěch především ve hře Dva na schodišti na jevišti Théâtre du Palais-Royal. Během osmdesátých let se Marie-José Nat před kamerou objevovala již jen výjimečně, své aktivity ale rozšířila také o televizi. Svou zatím poslední roli odehrála v nevšední válečné a mezinárodně oceněné komedii VLAK ŽIVOTA (Train de vie, 1998). V divadle pak po dvě sezóny excelovala v titulní roli Lukrécie Borgia ve stejnojmenné hře Victora Huga.
V roce 2005 se Marie-José Nat potřetí provdala, jejím manželem se stal spisovatel a písničkář íránského původu Serge Rezvani (*1928). Z předchozího manželství s Michelem Drachem má herečka tři syny, Davida (*1965), Juliena (*1973) a Aureliena (*1975); především nejstarší David kráčí ve stopách rodičů a v různých profesích pracuje u filmu. V roce 2006 vydala Marie-José Nat svou autobiografii Nezapomněla jsem (Je n΄ai pas oublié). Pro nás není bez zajímavosti také fakt, že v roce 2001 obdržela Cenu Karlovarského kraje.
