zavřít
Upravit životopis

Životopis

Slovní spojení „le mieux“ znamená ve francouzštině „nejlepší“. Přestože dlouhá léta žil ve stínu patrně nejobdivovanějšího hokejisty v historii Wayna Gretzkého, kanonýr a nyní i majitel Pittsburghu Penguins dokázal, že si takové příjmení zaslouží. Bezpočet trofejí, kterých vydobyl svým hokejovým uměním, však nikdy nestavěl výš než úspěch ze všech nejcennější – zdolání rakoviny lymfatických uzlin v roce 1993. Mnoho lidí si dodnes klade otázku, čeho byl Mario dosáhl, kdyby zůstal ušetřen tolika zdravotních problémů…

Mario Lemieux se narodil 5. října 1965 ve Ville Emard, dělnické čtvrti na předměstí Montrealu. Jeho otec Jean-Guy pracoval jako stavební dělník, matka Pierette byla v domácnosti. Stejně jako jeho starší bratři Richard a Alain chodil do frankofonní školy a francouzštinu přijal za svůj rodný jazyk. Na angličtinu si postupně zvykal až při svém angažmá v Pittsburghu.

Na brusle se poprvé postavil ve třech letech a záhy byl schopen s pukem obejít i tři protihráče za sebou. Jeho otec mu tehdy vyrobil provizorní kluziště za domem, takže Mario mohl trénovat, kdykoli chtěl. O pár let později již exceloval v juniorských týmech a svým uměním přitáhl do hlediště tisícovky lidí. Ve třech sezónách Quebecké nejvyšší juniorské ligy nastřílel 247 gólů a nasbíral 562 bodů.

Své působení v nižších soutěžích zakončil dvojitým hattrickem, jímž překonal historický rekord svého idolu Guye Leffleura, toho času kanonýra Montrealu Canadiens. Jeho triumf však zastínil konflikt s vedením soutěže, které Maria soudilo za to, že odmítl pozvánku do reprezentace Kanady na zápas se Švédskem. Mladý hokejista se bránil tím, že si chce po dlouhé sezóně trochu odpočinout s rodinou. Disciplinární soud mu dal za pravdu s tím, že pro žádného sportovce neznamená pozvánka do národního týmu povinnost.

Nebylo tedy překvapením, že si Penguins vybrali v prvním kole draftu právě Lemieuxe. Ani tato událost se neobešla bez problémů: krachující klub totiž nabízel mladé hvězdě pouhých 760.000 dolarů za tři roky, zatímco Mario chtěl milión. V den draftu, když zaznělo jeho jméno, se proto odmítl postavit pod znak „Tučňáků“ a sklidil další porci tvrdé kritiky od sportovních novinářů. Nicméně během týdne byla na světě smlouva, podle níž požadované peníze dostane, když ve třech sezónách nastřílí určitý počet gólů.

O svých kvalitách přesvědčil ihned: gól vstřelil hned při prvním střídání v NHL do sítě Boston Bruins! Sezónu 1984/5 zakončil se 43 brankami a 100 body, za což získal Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka soutěže.

Tučňáci získali jednoho z nejslavnějších hráčů historie, jehož kariéru však ruinovaly chronické problémy se zády či jiná zranění. Kvůli nim neodehrál Mario prakticky žádnou sezónu bez přestávky. Ve druhé celkově nastoupil dokonce jen ke 63 zápasům, přesto stihl nastřílet 54 branek a obdržel Cenu Lestera B. Persona, o jejímž držiteli rozhoduje Asociace NHL. Sezóna 1987/8: 70 branek, tedy překonaný střelecký rekord, samozřejmě Art Ross Trophy pro nejlepšího střelce a také Hartova trofej pro nejlepšího hráče soutěže (podle médií).

Potom už začal sbírat trofeje také Pittsburgh. Ačkoli se Mario v sezóně 1990/91musel kvůli problémům se zády vzdát prvních 50 zápasů, jeho spoluhráči dokázali s přehledem udržet tým ve hře o play-off. V něm nasbíral odpočatý „LeMagnifique“ 44 bodů a hlavně – jako čerstvý kapitán mohl na jejím konci zvednout nad hlavu vysněný Stanley Cup. Tentýž pocit si mohl dopřát i o rok později.

12. ledna 1993 oznamuje Mario Lemieux všem hokejovým fanouškům a celému světu, že trpí tzv. Hodgkinovým syndromem. Rakovinový nádor, jenž postihuje oblast zad, naštěstí po několikaměsíčním ozařování ustupuje a obávaný centr stihne alespoň 20 posledních zápasů v sezóně. Zdravotní trable však Lemieuxe provázejí i nadále: v červnu podstupuje další operaci zad a následující sezónu sleduje v 58 zápasech jen z tribuny. O rok později vynechává část zápasů kvůli doznívající únavě z ozařování. I přesto střílí svůj 500. a později 600. gól, vítězí ve střeleckých dostizích a získává další ceny…

Svůj – nakonec dočasný – odchod ze scény v roce 1997 pojal Mario částečně jako protest proti stále tvrdšímu stylu hry, jímž se vyznačují zápasy v NHL. Hlavní příčinou jeho odmlčení však byly přetrvávající problémy se zády a také touha věnovat se po letech hokejových bojů více rodině. Svoji dlouholetou přítelkyni Nathalii-Asselin pojal Lemieux za manželku v roce 1993 a v současnosti spolu mají čtyři děti.

Září 1999 přináší do dění v NHL. Donedávna obávaní „Tučňáci“ nedokáží zamezit poklesu divácké přízně a dostávají se na pokraj bankrotu. Těsně před otevřením tréninkového kempu však jeho bývalý hráč Lemieux dává dohromady potřebných 26 miliónů dolarů a přemlouvá další tucet podnikatelů, kteří dohromady přebírají klub do svého vlastnictví. A v prosinci 2000 znovu ve věku 35 let obouvá brusle a skáče na led při zápase Pittsburghu Penguins.

Finanční krize nebyla jediným motivem, proč se Mario rozhodl znovu překonávat bolest a bít se za Penguins; tím hlavním se stal jeho nejmladší syn Austin. Se slzami v očích popisoval slavný hokejista, jak moc si přeje, aby jej poslední potomek viděl hrát. „Každé ráno vstává s hokejkou v ruce. Jsem přesvědčen, že by moc rád viděl tátu na ledě,“ svěřil se novinářům. Návrat se podařil a Mario stále patří k největším hvězdám kanadsko-americké NHL.

Na rozdíl od dlouholetého spoluhráče Jaromíra Jágra se Lemieux nikdy nestal idolem dívek a žen, přestože rozhodně nepůsobí odpudivým dojmem. Na ledě i mimo něj však představuje spíše ztělesněný klid a soustředění, přičemž se odmítá zatěžovat něčím jiným než hokejem. Na druhé straně patří mezi největší mecenáše v NHL; značná část z jeho dobročinných darů putuje na vývoj léků proti rakovině.

Individuální trofeje:
Calder Trophy: 1985
Hart Trophy: 1988, 1993, 1996
Art Ross Trophy: 1988, 1989, 1992, 1993, 1996, 1997
Lester B. Pearson Award: 1986, 1988, 1993, 1996
Bill Masterton Memorial Trophy: 1993

Kolektivní trofeje:
Stanley Cup: 1991, 1992

Mohli by vás také zajímat…