Max Liebermann byl německý malíř.
Syn úspěšného berlínského průmyslníka židovského původu a jeho ženy Philippe roz. Hallerové. Liebermann nejprve studoval právo a filozofii, ale později se věnoval studiu malířství a kresby ve Výmaru (1868)....
Životopis
Max Liebermann byl německý malíř.
Syn úspěšného berlínského průmyslníka židovského původu a jeho ženy Philippe roz. Hallerové. Liebermann nejprve studoval právo a filozofii, ale později se věnoval studiu malířství a kresby ve Výmaru (1868). Tam inspirován Mihály Munkácsym nalézá zálibu v naturalismu a realismu. V roce 1873 odjíždí do Paříže a později do Barbizonu, kde je v kontaktu s Munkácsym, Troyonem, Daubignym, Corotem, Milletem a Edouardem Manetem. A již v této době začíná sbírat obrazy francouzských impresionistů. V letech 1874 -1914 pravidelně pobývá v letním bytě v Holandsku, kde vzniká řada děl o prostém venkonvském životě. Ačkoliv se přestěhoval a nějaký čas pracoval v Mnichově (1878), nakonec se vrátil do Berlína (1884), kde žil a tvořil do konce svého života. 1884 se žení se 37 letou Martou Marckwaldovou, o rok později se jim narodilo jejich jediné dítě Käthe.
Liebermann maloval scény ze života lidí na venkově, ze svého života a své práce. Později se, společně s Lovisem Corinthem a Maxem Slevogtem, stal představitelem německého impresionismu. Využil svého zděděného majetku k vytvoření působivé sbírky prací francouzských impresionistů. Hlavním tématem pozdějších prací je život buržoazie a motivy z jeho zahrady poblíž jezera Wannsee. V Berlíně se stal známým hlavně jako portretista, jeho práce jsou duchem podobné pracím Edouarda Maneta.
V roce 1897 byl jmenován profesorem Královské akademie v Berlíně. Mezi lety 1899 - 1911 se stal vůdčí osobností (spolu s Walterem Leistikowem) svého času hlavní avantgardní umělecké skupiny Berliner Secession. Od roku 1920 byl presidentem Pruské umělecké akademie a od roku 1932 čestným presidentem této akademie. V 1933, po uchopení moci Hitlerem, Lieberman rezignoval, protože mu bylo zakázano dále tvořit kvůli jeho židovskemu původu a zároveň proto, že se akademie rozhodla dále nevystavovat díla židovských umělců. Liebermann proslul také svým výrokem, kterým komentoval průvod nacistů oslavujících převzetí moci Adolfem Hitlerem, pochodujících skrz Brandenburgskou bránu: “Ich kann gar nicht so viel fressen wie ich kotzen möchte.“ - “Nikdy bych nemohl sníst tolik, kolik se mi toho chce vyblít”
V 1935 Liebermann zemřel po dlouhé nemoci ve věku 88 let v Berlíně. Je pohřben na berlínském židovském hřbitově Prenzlauer Berg. Pohřbu se zůčastnilo asi 80 smutečních hostí, mezi jinými se odvážil přijít slavný chirurg Ferdinand Sauerbruch, Hans Purrmann a Käthe Kollwitz.
Syn úspěšného berlínského průmyslníka židovského původu a jeho ženy Philippe roz. Hallerové. Liebermann nejprve studoval právo a filozofii, ale později se věnoval studiu malířství a kresby ve Výmaru (1868). Tam inspirován Mihály Munkácsym nalézá zálibu v naturalismu a realismu. V roce 1873 odjíždí do Paříže a později do Barbizonu, kde je v kontaktu s Munkácsym, Troyonem, Daubignym, Corotem, Milletem a Edouardem Manetem. A již v této době začíná sbírat obrazy francouzských impresionistů. V letech 1874 -1914 pravidelně pobývá v letním bytě v Holandsku, kde vzniká řada děl o prostém venkonvském životě. Ačkoliv se přestěhoval a nějaký čas pracoval v Mnichově (1878), nakonec se vrátil do Berlína (1884), kde žil a tvořil do konce svého života. 1884 se žení se 37 letou Martou Marckwaldovou, o rok později se jim narodilo jejich jediné dítě Käthe.
Liebermann maloval scény ze života lidí na venkově, ze svého života a své práce. Později se, společně s Lovisem Corinthem a Maxem Slevogtem, stal představitelem německého impresionismu. Využil svého zděděného majetku k vytvoření působivé sbírky prací francouzských impresionistů. Hlavním tématem pozdějších prací je život buržoazie a motivy z jeho zahrady poblíž jezera Wannsee. V Berlíně se stal známým hlavně jako portretista, jeho práce jsou duchem podobné pracím Edouarda Maneta.
V roce 1897 byl jmenován profesorem Královské akademie v Berlíně. Mezi lety 1899 - 1911 se stal vůdčí osobností (spolu s Walterem Leistikowem) svého času hlavní avantgardní umělecké skupiny Berliner Secession. Od roku 1920 byl presidentem Pruské umělecké akademie a od roku 1932 čestným presidentem této akademie. V 1933, po uchopení moci Hitlerem, Lieberman rezignoval, protože mu bylo zakázano dále tvořit kvůli jeho židovskemu původu a zároveň proto, že se akademie rozhodla dále nevystavovat díla židovských umělců. Liebermann proslul také svým výrokem, kterým komentoval průvod nacistů oslavujících převzetí moci Adolfem Hitlerem, pochodujících skrz Brandenburgskou bránu: “Ich kann gar nicht so viel fressen wie ich kotzen möchte.“ - “Nikdy bych nemohl sníst tolik, kolik se mi toho chce vyblít”
V 1935 Liebermann zemřel po dlouhé nemoci ve věku 88 let v Berlíně. Je pohřben na berlínském židovském hřbitově Prenzlauer Berg. Pohřbu se zůčastnilo asi 80 smutečních hostí, mezi jinými se odvážil přijít slavný chirurg Ferdinand Sauerbruch, Hans Purrmann a Käthe Kollwitz.