Vyrůstal jako mladší syn nosiče ryb a uklízečky v chudých poměrech na jiholondýnském předměstí Bermondsey, odkud byla rodina na počátku války evakuována do hrabství Berkshire a pak Norfolku. Od patnácti let se živil různými pomocnými pracemi; mj....
Životopis
Vyrůstal jako mladší syn nosiče ryb a uklízečky v chudých poměrech na jiholondýnském předměstí Bermondsey, odkud byla rodina na počátku války evakuována do hrabství Berkshire a pak Norfolku. Od patnácti let se živil různými pomocnými pracemi; mj. umýval nádobí, míchal beton na stavbě, u benzinového čerpadla dohušťoval pneumatiky a dělal poslíčka v kanceláři jedné produkční filmové společnosti.
Na divadle začínal v amatérských souborech a po návratu z vojenské služby v Koreji a Berlíně se uchytil 1953 jako divadelní inspicient v sussexském městě Horsham. 1954-56 hrál menší role na provinčních scénách v Suffolku i Londýně, byl členem Shakespeare Company Sama Wanamakera v Liverpoolu a proletářského souboru Joan Littlewoodové v Londýně. Od 1960 působil v londýnském Royal Court Theatre, kde se představil mj. v dramatech Harolda Pintera Pokoj a Němý číšník.
V letech 1956-63 vytvořil přes sto malých rolí ve filmu a v TV. Výrazněji na sebe upozornil teprve partem aristokratického poručíka Gonvillea Bromheada v historickém válečném snímku Zulu (režie: C. Endfield). Popularitu mu přinesla úloha antibondovského špiona Harryho Palmera ve třech zfilmovaných románech Lena Deightona Akta Ipcress (režie: Sidney J. Furie), Pohřeb v Berlíně (r. G. Hamilton) a Mozek za miliardu dolarů (r. K. Russell).
Poprvé ho minul Oscar 1966, na kterého byl navržen za výkon v roli šoféra a egocentrického milovníka v hořké komedii Alfie (režie: Lewis Gilbert). Jeho elegantní zjev s vlnitými vlasy a modrýma očima za brýlemi a záliba v dýmkách a doutnících ho pak nadlouho předurčily pro role diplomatů, důstojníků, ale i násilníků a špionů ve filmech nejrůznějších žánrů a kvalit. Mezi kandidáty na Oscara 1972 se dostal znovu díky úloze kadeřníka a milence manželky spisovatele detektivek Mila Tindlea ve filmovém přepisu hry Anthonyho Shaffera Slídil (režie: Joseph L. Mankiewicz).
Bezvýsledně se ucházel také o Oscara 1984, ale místo toho získal alespoň cenu BAFTA 1983, za roli cynického a alkoholu holdujícího profesora literatury Franka Bryanta, který vzdělává atraktivní kadeřnici (Julie Waltersová), v romantické komedii Rita (režie: Lewis Gilbert). Teprve postava záletného manžela Elliota, jehož ztělesnil v hořké komedii Hana a její sestry (režie: Woody Allen), mu konečně zajistila Oscara 1986. Na MFF v San Sebastianu 1996 byl oceněn Stříbrnou mušlí za roli zkušeného kasaře Victora v kriminálním dramatu Krev a víno (režie: Bob Rafelson).
Přesný portrét cynického ousidera showbyznysu Raye Saye vykreslil ve smutné komedii Tichý hlas (režie: Mark Herman) a za svůj výkon byl oceněn Zlatým glóbem 1998. Vedlejší úloha svérázného lékaře-ředitele sirotčince Wilbura Larche v adaptaci rozsáhlého románu Johna Irvinga Pravidla moštárny (režie: Lasse Hallström) mu vynesla Oscara 1999 a nominaci na Zlatý glóbus 1999. Na MFF v San Sebastianu 2000 byl spolu s Robertem De Niro vyznamenán Cenou za přínos světovému filmu.
Z dalších filmů, ve kterých se Michael Caine objevil můžeme jmenovat např. Slečna drsňák (2001) se Sandrou Bullock v hlavní roli nebo film Moje krásná čarodějka(2006) kde si hlavní roli zahrála Nicole Kidman a Will Ferrell.
Své vzpomínky a postřehy z bohaté herecké kariéry shrnul do knih Not Many People Know That (1985, Ne každý to ví) a What's It All About? (1992, O čem to všechno je?). První jeho manželkou byla herečka Patricia Hainesová a od 1973 je jeho druhou manželkou někdejší Miss Universe Shakira Bakshová, narozená v Guyaně, s níž si zahrál ve film. adaptaci románu Rudyarda Kiplinga Muž, který chtěl být králem (režie: J. Huston). 1992 byl za svůj umělecký přínos vyznamenán Řádem britského impéria.
Na divadle začínal v amatérských souborech a po návratu z vojenské služby v Koreji a Berlíně se uchytil 1953 jako divadelní inspicient v sussexském městě Horsham. 1954-56 hrál menší role na provinčních scénách v Suffolku i Londýně, byl členem Shakespeare Company Sama Wanamakera v Liverpoolu a proletářského souboru Joan Littlewoodové v Londýně. Od 1960 působil v londýnském Royal Court Theatre, kde se představil mj. v dramatech Harolda Pintera Pokoj a Němý číšník.
V letech 1956-63 vytvořil přes sto malých rolí ve filmu a v TV. Výrazněji na sebe upozornil teprve partem aristokratického poručíka Gonvillea Bromheada v historickém válečném snímku Zulu (režie: C. Endfield). Popularitu mu přinesla úloha antibondovského špiona Harryho Palmera ve třech zfilmovaných románech Lena Deightona Akta Ipcress (režie: Sidney J. Furie), Pohřeb v Berlíně (r. G. Hamilton) a Mozek za miliardu dolarů (r. K. Russell).
Poprvé ho minul Oscar 1966, na kterého byl navržen za výkon v roli šoféra a egocentrického milovníka v hořké komedii Alfie (režie: Lewis Gilbert). Jeho elegantní zjev s vlnitými vlasy a modrýma očima za brýlemi a záliba v dýmkách a doutnících ho pak nadlouho předurčily pro role diplomatů, důstojníků, ale i násilníků a špionů ve filmech nejrůznějších žánrů a kvalit. Mezi kandidáty na Oscara 1972 se dostal znovu díky úloze kadeřníka a milence manželky spisovatele detektivek Mila Tindlea ve filmovém přepisu hry Anthonyho Shaffera Slídil (režie: Joseph L. Mankiewicz).
Bezvýsledně se ucházel také o Oscara 1984, ale místo toho získal alespoň cenu BAFTA 1983, za roli cynického a alkoholu holdujícího profesora literatury Franka Bryanta, který vzdělává atraktivní kadeřnici (Julie Waltersová), v romantické komedii Rita (režie: Lewis Gilbert). Teprve postava záletného manžela Elliota, jehož ztělesnil v hořké komedii Hana a její sestry (režie: Woody Allen), mu konečně zajistila Oscara 1986. Na MFF v San Sebastianu 1996 byl oceněn Stříbrnou mušlí za roli zkušeného kasaře Victora v kriminálním dramatu Krev a víno (režie: Bob Rafelson).
Přesný portrét cynického ousidera showbyznysu Raye Saye vykreslil ve smutné komedii Tichý hlas (režie: Mark Herman) a za svůj výkon byl oceněn Zlatým glóbem 1998. Vedlejší úloha svérázného lékaře-ředitele sirotčince Wilbura Larche v adaptaci rozsáhlého románu Johna Irvinga Pravidla moštárny (režie: Lasse Hallström) mu vynesla Oscara 1999 a nominaci na Zlatý glóbus 1999. Na MFF v San Sebastianu 2000 byl spolu s Robertem De Niro vyznamenán Cenou za přínos světovému filmu.
Z dalších filmů, ve kterých se Michael Caine objevil můžeme jmenovat např. Slečna drsňák (2001) se Sandrou Bullock v hlavní roli nebo film Moje krásná čarodějka(2006) kde si hlavní roli zahrála Nicole Kidman a Will Ferrell.
Své vzpomínky a postřehy z bohaté herecké kariéry shrnul do knih Not Many People Know That (1985, Ne každý to ví) a What's It All About? (1992, O čem to všechno je?). První jeho manželkou byla herečka Patricia Hainesová a od 1973 je jeho druhou manželkou někdejší Miss Universe Shakira Bakshová, narozená v Guyaně, s níž si zahrál ve film. adaptaci románu Rudyarda Kiplinga Muž, který chtěl být králem (režie: J. Huston). 1992 byl za svůj umělecký přínos vyznamenán Řádem britského impéria.
