Litvínovský odchovanec odešel v 18ti letech do zámořského celku Sault Ste. Marie hrajícího nižší soutěž OHL. Postupně si vybojoval pevné místo mezi tyčemi a stal se jasnou jedničkou. Přesto se po sezoně stěhoval. Po krátké epizodě v týmu Muskegon se stal hráčem Windsdor Spitfire. „Potom jsem přestoupil do Central hockey league, do týmu Topeca ScareCrows. Odchytal jsem padesát profesionálních zápasů. Vynikající zkušenost. Po brankářské stránce je tam hokej na stejné úrovni jako tady, jen se častěji střílí na branku, je více možností skórovat,“ svěřil se po svém návratu do Evropy v roce 2000. Po pěti letech strávených za mořem se znovu postavil na led, kde vyrostl. Dokázal se prosadit do extraligového kádru, když ze sestavy vytlačil i kladenskou posilu Bílka. Své premiéry v nejvyšší soutěži se dočkal na začátku října 2000 proti Českým Budějovicím, při zranění litvínovské jedničky Zdeňka Orcta. „Z mé strany nejnervóznější zápas, jaký jsem kdy hrál, ale kluci v kabině mi strašně pomohli. Mít premiéru ve třiadvaceti letech, to není nic lehkého,“ svěřil se tehdy. Měl také vyřízené střídavé starty do Kadaně, za kterou odchytal dva prvoligové zápasy.

V dresu Chemopetrolu strávil ještě další dvě sezony a v roce 2003 odešel na hostování do Třince, kde měl nahradit zraněného Luboše Horčičku. „Byl jsem na zkoušce v Nitře, ale najednou jsem se ocitl v Třinci,“ prozradil Podolka. Za Oceláře odchytal 4 utkání. Jeho další kroky směřovaly zpátky na sever Čech. Tentokrát však ne do Litvínova, nýbrž do Chomutova, který po odchodu Kamila Jariny řešil složitou brankářskou situaci. Nejdříve v KLH plnil roli dvojky za Michalem Fikrtem a chodil vypomáhat do druhé ligy Mostu. Postupem času však dostával stále více příležitostí a v play off už se stal prvním brankářem. Zvládl i vypjatou čtvrtfinálovou sérii s Třebíčí. A v Chomutově už zůstal. Loni se dočkal své první nuly. Připsal si jí po vítězství 5:0 nad Hradcem Králové.