Původně chtěl studovat medicínu, ale protože byl otec za války uvězněn, musel se tohoto úmyslu vzdát. Živil se jako cukrář, dělal asistenta u dentisty a byl bankovním úředníkem. Jako šestnáctiletý vstoupil na pařížskou Konzervatoř, kde získal...

Životopis

Původně chtěl studovat medicínu, ale protože byl otec za války uvězněn, musel se tohoto úmyslu vzdát. Živil se jako cukrář, dělal asistenta u dentisty a byl bankovním úředníkem.

Jako šestnáctiletý vstoupil na pařížskou Konzervatoř, kde získal hereckou průpravu u Maurice Escandea a Béatrix Dussaneové. V roce 1943 debutoval na divadle po boku Gérarda Philipa jako Scipion ve hře Alberta Camuse Caligula.

Brzy se prosadil jako charakterní herec na pařížských scénách, kde se představil mj. v Gogolově Revizorovi, v dramatech Johna Osborna Nepřístupný důkaz, Harolda Pintera Sbírka a Výročí a zejm. pak v hrách Jeana Anouilha Pozvání na zámek, Dostaveníčko v Senlis, Romeo a Hanička, Chudák Bitos a Skřivánek.

Před film. kamerou se dlouho uplatňoval pouze ve vedlejších úlohách, než si jeho talentu povšimli v pol. 60. let někteří tvůrci nové vlny. Jeho ostře řezaná tvář s úzkými rty a pichlavýma očima se přesně hodila ke ztvárňování tragických hrdinů, jaké vytvořil zejm. v sociálně kritických a kriminálních dramatech režiséra Clauda Chabrola: klamaný manžel Charles, který ze zoufalství a žárlivosti ubije milence (Maurice Ronet) své ženy (Stéphane Audranová), v hitchcockovském psychodramatu Nevěrná žena; blahobytný otec rodiny Charles Masson, který v náhlém hnutí mysli zaškrtí svou milenku (Anna Doukingová) - ženu svého přítele (François Périer) - a z odporu k sobě samému přizná svůj čin manželce (Stéphane Audranová) i policii, ve film. adaptaci románu Édouarda Atiyaha Těsně před nocí.

K násilí je donucen okolnostmi také jeho policejní komisař Favenin, o jehož pomstě za zavražděného kolegu vypráví kriminální drama Kámoš z basy (r. Y. Boisset).

Během následujících desetiletí se objevoval na film. plátně opět ve vedlejších rolích prokurátorů, policistů a otců rodin. Větší úspěchy slavil na divadle a v TV, kde mj. ztělesnil holandského malíře Rembrandta v životopisném portrétu Noční hlídka.

Poč. 90. let na sebe upozornil titulním partem ve filmu Toto hrdina (r. J. van Dormael). Úloha starého muže, který žije ve starobinci a s velkou dávkou fantazie srovnává své někdejší dětské sny s pozdější realitou, mu vynesla evropskou cenu Felixe 1991.

Od roku 1977 se M. B. věnuje pedagogické činnosti na pařížské Státní konzervatoři dramatického umění. Po rozvodu s Ariane Borgovou se oženil s herečkou Juliette Carréovou.