zavřít
Upravit životopis

Životopis

Mike Gartner byl jedním z nejspolehlivějších hokejových kanonýrů, jaký se kdy narodil. V každé ze svých prvních patnácti sezón v National Hockey League (1979-94) nastřílel vždy nejméně třicet branek. Famózní sérii ukončila až výluka soutěže a následně zkrácená sezóna 1994-95. Gartner měl dar prudké střely, góly uměl dávat nejrůznějšími způsoby. Na soupeřovu branku pálil ze všech možných úhlů. V prostoru mezikruží si počínal jako skutečný „Shooter“ (Odstřelovač).

Michael Alfred Gartner (výška 183 centimetrů, váha 85 kilogramů) se narodil 29. října 1959 v hlavním městě Kanady v Ottawě. Byl ještě velmi malý chlapec, když jeho otec Alf přestěhoval celou rodinu do Mississauga na předměstí Toronta. Právě tady v Dixie Aréně se mladý Mike poprvé učil bruslit.

První mezinárodní zkušenost získal již v roce 1974 ve věku patnácti let. Tehdy hrál v poněkud zastrčeném klubu Barrie Co-Ops (OMHA), který v daném roce zvítězil v Canadian National Wrigley Midget Championship a mohl se tak vydat na exhibiční turné do Moskvy.

V sezóně 1974-75 působil Gartner v klubu Mississauga Reps (MTHL), jejichž trenér velmi bazíroval na tréninku bruslení. A Gartner byl rozhodně pozorným žákem, jenž svůj skvělý bruslařský styl v budoucí kariéře významně uplatnil. Převážnou část následující sezóny 1975-76 strávil v klubu Toronto Young Nationals v soutěži MTHL (26 zápasů, 18+18), kde si poprvé uvědomil, co všechno musí udělat pro to, aby opravdu vynikl ve svém milovaném sportu. Ve stejném ročníku odehrál tři zápasy za St. Catharinas Blackhawks (OMJHL, 1+3).

V rozmezí let 1976-78 zaznamenal dvě bodově úspěšné sezóny v týmu Niagara Falls Flyers v OMJHL: 1976-77 (62 zápasů, 33+42) a 1977-78 (64 zápasů, 41+49). Na konci ročníku 1977-78 byl Gartner nominován do prvního All Star týmu OMJHL. Ne náhodou dostal v roce 1978 příležitost reprezentovat Kanadu na mistrovství světa hokejistů do dvaceti let v Montrealu. Po boku Waynea Gretzkyho odehrál osm utkání, ve kterých zaznamenal šest bodů (3+3). Domácí reprezentace nakonec vybojovala „jen“ bronzovou medaili.

Jako jeden z mála mladých hokejistů se brzy chopil příležitosti a v osmnácti a půl letech se v květnu 1978 upsal na čtyři roky profesionálnímu týmu Cincinnati Stingers hrajícím v konkurenční soutěži World Hockey Association. Na konci skvělé sezóny 1978-79 (52 bodů, 27+25) se umístil na druhém místě za Gretzkym při vyhlašování nejlepších nováčků. Vzápětí se finančními problémy zmítaná WHA položila a Gartnerův sen hrát v nejkvalitnější soutěži světa se tak mohl stát realitou.

V prvním kole Entry Draftu 1979 po něm sáhli představitelé Washington Capitals (4. hráč celkového pořadí). Svůj první gól v NHL dal 16. října 1979 brankáři Mario Lessardovi z Los Angeles Kings. V premiérové sezóně vstřelil 36 branek, čímž vytvořil nováčkovský rekord Capitals a zároveň se stal jejich vůbec nejlepším kanonýrem. I se ziskem 68 bodů se umístil na prvním místě tabulky klubové produktivity.

V příštích osmi letech 1980-88 nedal Gartner nikdy méně než 35 branek. Během neúplných deseti sezón (1979-89) byl pětkrát nejlepším střelcem a čtyřikrát nejproduktivnějším hráčem Washingtonu. Za tu dobu vytvořil celkem dvanáct klubových rekordů včetně získaných branek (397) a bodů (789). Oba milníky později překonal Slovák Peter Bondra.

Mike Gartner byl vždy považován za vzácně vyrovnaného střelce i nahrávače. Důkazem toho je jeho nejlepší sezóna v Capitals i v celé kariéře, kdy si v letech 1984-85 si vytvořil osobní maximum v počtu dosažených branek (50) i získaných asistencí (52) a poprvé (zároveň také naposled) překonal hranici sta bodů (102).

7. března 1989 byl spolu s Larry Murphym za Dina Ciccarelliho a Boba Rouse trejdován do Minnesoty North Stars. O rok později (6. března 1990) byl opět vyměněn, tentokrát do NY Rangers za Ulfa Dahlena, čtvrté kolo draftu 1990 (Cal McGowan) a budoucí nespecifikovanou náhradu. Během tří plně odehraných sezón 1990-93 (49 branek, 40, 45) byl vždy nejlepším střelcem Jezdců. V barvách klubu z Manhattanu dosáhl několik významných met.

Nejprve 14. října 1991 ve svém 936. zápase vstřelil 500. branku do sítě Mikea Luita (Washington Capitals) a stal se tak šestnáctým hráčem NHL, který něco takového dokázal. Zanedlouho - 4. ledna 1992 - v zápase proti New Jersey oslavil, jak jinak než gólem, 1000. bod v soutěži. Potřeboval na to 971 zápasů a povedlo se mu to jako třiatřicátému hráči ligové historie. 26. prosince 1993 se v duelu NY Rangers a New Jersey stal šestým hokejistou soutěže, který dosáhl 600 branek (brankář Chris Terreri).

Jeho další štací se stalo Toronto, kam odešel (21. března 1994) krátce před přestupní uzávěrkou výměnou za Glenna Andersona, práva na Scotta Maloneho a právo výběru ve čtvrtém kole draftu 1994 (Alexander Korobolin). O dva měsíce později se ukázalo, že ho tato transakce stála vítězství ve Stanley Cupu.

Zatímco Maple Leafs vypadli v semifinále play off, trenér newyorského týmu Mike Keenan vsadil na bývalé harcovníky Edmontonu (Messier, Anderson, Lowe, Tikkanen, MacTavish, Graves, Beukeboom) a přivedl Rangers po čtyřiapadesáti letech k absolutnímu triumfu. Gartner tak ne vlastní vinnou přišel o svoji největší šanci získat prsten vítěze slavné trofeje.

Jak už byl v úvodu řečeno, Gartner se během kariéry spoléhal na svou rychlost. Jen málo hráčů dokázalo přejet kluziště tak rychle jako on. Dodnes platí jeho rekord, který vytvořil v dovedností soutěži při All Star Game 1996, ačkoliv mu tehdy bylo už šestatřicet let. Vždycky tvrdil, že jeho bruslení je dar od boha, protože nikdy své nohy nijak zvlášť netrénoval. K Utkání hvězd se váže ještě jedna jeho nevšední vzpomínka. V roce 1993, kdy se tento zápas konal v Montrealu, dal čtyři góly, což před ním dokázali jen Gretzky, Lemieux a Damphousse, později se připojil ještě Dany Heatley.

V letě roku 1996 se Gartner přesunul do Phoenixu Coyotes, kteří ho získali 22. června při rozšiřovacím draftu výměnou za právo výběru ve čtvrtém kole (Vladimír Antipov). Ve Phoenixu odehrál dvě sezóny, a přestože to už byla víceméně jeho labutí píseň, dokázal ve své poslední sezóně kariéry 1997-98 vsítit 700. gól. Podařilo se mu to 14. prosince 1997 v zápase s Detroitem jako teprve pátému hráči v historii. V brance Red Wings tehdy stál Chris Osgood. Odchod do hokejového důchodu oficiálně oznámil 26. srpna 1998.

Během hokejové dráhy v základní části soutěže vystřídal pět týmů, přičemž v každém z nich nastřílel nejméně třicet gólů. Celkem zaznamenal rekordních sedmnáct třicetigólových sezón (1979-94, 1995-97). V 1432 utkáních poslal za záda soupeřových brankářů 708 puků, pouze pět další hráčů v dějinách NHL se trefilo do černého víckrát. Mezi pravými křídelníky je aktuálně třetí v pořadí. Když k jeho gólům připočteme 627 nahrávek, dostaneme skvělých 1335 kanadských bodů.

Přestože na každé zastávce své devatenáctileté hokejové cesty (1979-98) sklízel úctu a obdiv, prožil větší část aktivní kariéry spíše v anonymitě. Možná za to může jeho neúspěšná honba za Stanley Cupem (patnáct ročníků, 122 zápasů, 43 gólů a 50 asistencí). Týmový úspěch si užil s národní reprezentací. Gartner byl členem vítězného týmu na dvou Kanadských pohárech (1984 a 1987).

Gartner si získal respekt nejen na ledě, ale i mimo něj. Jako oddaný křesťan strávil nespočetné množství hodin ve sportovních táborech torontské oblasti, kde připravoval mladé hráče nejen na hokejový život (Goals & Dreams Foundation). Navíc byl velice aktivním činovníkem a později i presidentem hráčské asociace NHLPA. Doslova klíčovou roli sehrál během složité výluky v ročníku 1994-95, kdy zastupoval stávkující hráče sdružené v National Hockey League Players\' Association Negotiating Committee a svou zasvěcenou prací přispěl k vyřešení složitého sporu.

Sedminásobný účastník exhibičního Utkání hvězd (1981, 1985, 1986, 1988, 1990, 1993, 1996) byl do hokejové Síně slávy v Torontu uveden 12. listopadu 2001.

Gartnerova statistika na mezinárodním poli:
- MS 1981 (Švédsko, Stockholm/Goteborg), Kanada (4. místo), 8 zápasů (4+0)
- MS 1982 (Finsko, Tampere/Helsinky), Kanada (3. místo), 10 zápasů (3+2)
- MS 1983 (NSR, Dusseldorf/Dortmund/München), Kanada (3. místo), 10 zápasů (4+1)
- Canada Cup 1984, Kanada (1. místo), 8 zápasů (3+2)
- Canada Cup 1987, Kanada (1. místo), 9 zápasů (2+2)
- MS 1993 (NSR, Dortmund/München), Kanada (4. místo), 7 zápasů (3+4)