Bývalý dětský herec, Milan Šimáček, se narodil 15. února 1973.V roce 1980 hledali filmaři chlapce do role Jirky Olivy v připravovaném seriálu My všichni školou povinní. Malý Milan byl doporučen školnicí, protože jí připomínal malého nezbedu, i...
Životopis
Bývalý dětský herec, Milan Šimáček, se narodil 15. února 1973.
V roce 1980 hledali filmaři chlapce do role Jirky Olivy v připravovaném seriálu My všichni školou povinní. Malý Milan byl doporučen školnicí, protože jí připomínal malého nezbedu, i když už chodil do třetí třídy, roli však dostal. Rodiče s natáčením souhlasili, i když věděli, co herecké řemeslo obnáší, dědeček byl osvětlovačem ve filmových ateliérech, babička pracovala v laboratořích na Barrandově.
Milanovu maminkou se tak na rok natáčení stala Jana Šulcová, tatínkem Jiří Bartoška a učitelku Hajskou, kterou hrála Gabriela Vránová, přivedl na psychiatrii. Než měl seriál premiéru, bylo již Milanovi jedenáct a byl zavedeným talentem.
V roce 1984 se objevil ve filmu Zbyňka Brynycha Poločas štestí, kde odehrál roli Ondry, syna hlavního hrdiny hraného Josefem Vinklářem. Ve stejné době pracoval na sérii Malostranských povídek, kde se objevoval v roli malého Jana Nerudy. Poté přišly na řadu známé Chobotnice z II. patra režiséra Jindřicha Poláka, které se natáčely jako samostatný film a současně seriál. Na ně ještě navazuje samostatný film Veselé vánoce přejí chobotnice od stejného režiséra a se stejnými herci. Chobotničky se staly oblíbeným seriálem, který se pravidelně opakuje, především na vánočních obrazovkách a ve své době animace plastelínových chobotniček platila ke špičkám v oboru.
Milan se ještě objevil v nevýrazném dětském snímku Není sirotek jako sirotek (režie Stanislav Strnad, 1986), jeho kariéra však už moc nepokračovala.
V menší roli si ho můžeme všimnout v pravidelně opakovaném úspěšném filmu Copak je to za vojáka (režie Petr Tuček, 1987) a objevil se v seriálu Dobrodružství kriminalistiky v díle Padělek.
Pro „nedostatek talentu“ nebyl přijat na konzervatoř, a protože většinu školních let trávil na natáčení, šel se učit automechanikem. Zájem filmařů postupně utichal a tak Milan udělal za svou kariérou tlustou čáru. I když ho dodnes ho diváci poznávají na ulici, on sám sebe za herce nepovažuje. „Lidi pořád říkají – to je ten herec. Ale já jsem nebyl a nejsem herec. Já jsem jen hrál v pár filmech,“ říká o sobě.
Pracuje jako technik datových sítí, je ženatý a má čtyři děti.
V roce 1980 hledali filmaři chlapce do role Jirky Olivy v připravovaném seriálu My všichni školou povinní. Malý Milan byl doporučen školnicí, protože jí připomínal malého nezbedu, i když už chodil do třetí třídy, roli však dostal. Rodiče s natáčením souhlasili, i když věděli, co herecké řemeslo obnáší, dědeček byl osvětlovačem ve filmových ateliérech, babička pracovala v laboratořích na Barrandově.
Milanovu maminkou se tak na rok natáčení stala Jana Šulcová, tatínkem Jiří Bartoška a učitelku Hajskou, kterou hrála Gabriela Vránová, přivedl na psychiatrii. Než měl seriál premiéru, bylo již Milanovi jedenáct a byl zavedeným talentem.
V roce 1984 se objevil ve filmu Zbyňka Brynycha Poločas štestí, kde odehrál roli Ondry, syna hlavního hrdiny hraného Josefem Vinklářem. Ve stejné době pracoval na sérii Malostranských povídek, kde se objevoval v roli malého Jana Nerudy. Poté přišly na řadu známé Chobotnice z II. patra režiséra Jindřicha Poláka, které se natáčely jako samostatný film a současně seriál. Na ně ještě navazuje samostatný film Veselé vánoce přejí chobotnice od stejného režiséra a se stejnými herci. Chobotničky se staly oblíbeným seriálem, který se pravidelně opakuje, především na vánočních obrazovkách a ve své době animace plastelínových chobotniček platila ke špičkám v oboru.
Milan se ještě objevil v nevýrazném dětském snímku Není sirotek jako sirotek (režie Stanislav Strnad, 1986), jeho kariéra však už moc nepokračovala.
V menší roli si ho můžeme všimnout v pravidelně opakovaném úspěšném filmu Copak je to za vojáka (režie Petr Tuček, 1987) a objevil se v seriálu Dobrodružství kriminalistiky v díle Padělek.
Pro „nedostatek talentu“ nebyl přijat na konzervatoř, a protože většinu školních let trávil na natáčení, šel se učit automechanikem. Zájem filmařů postupně utichal a tak Milan udělal za svou kariérou tlustou čáru. I když ho dodnes ho diváci poznávají na ulici, on sám sebe za herce nepovažuje. „Lidi pořád říkají – to je ten herec. Ale já jsem nebyl a nejsem herec. Já jsem jen hrál v pár filmech,“ říká o sobě.
Pracuje jako technik datových sítí, je ženatý a má čtyři děti.