Herečka Naděžda Kotršová (též Palková) ukončila Státní konzervatoř v Bratislavě v roce 1950. Vystupovala na mnoha slovenských divadelních scénách - v Povážské Bystrci, v Žilině i Košicích. V roce 1966 se ale vrátila tam, kde začínala už během svých hereckých studií: na prkna činohry Nové scény Národního divadla. Nyní působí v bratislavské Astorce, kde hraje např. matku Emílie Vášáryové v komorním dramatu Klícka. Rodačka z Opavy jezdí také do Prahy (Astroka často hostuje např. v Adrii), takže Naďa mluví bez problémů česky. Kromě herectví se příležitostně věnuje také překládání divadelních textů z angličtiny a němčiny - kromě klasiků jako O. Wilde, G.B. Shaw či J.N. Nestroy přeložila například i memoáry M. Dietrichové Berte jen můj život (1985).

Její herecký rejstřík byl široký a sahal od hrdinných vlastenek, přes komediální venkovanky až k dramatickým postavám městských paniček. Zdaleka nejlépe si ale vedla v klasickém repertoáru, kde mohla uplatnit svou oduševnělost i atraktivní zjev: zazářila například jako Marie Stuartovna (1957), Alžběta z Valois (Don Carlos, 1958), Turandot (1961) nebo Helena Gloryová (R.U.R., 1958). Její silnou stránkou byly i mikroportréty nevšedních žen, jako byla třeba Lilly Belle (Divná paní Svageová, 1975), Sofia Ingatievna Turusinová (I chytrák se spálí, 1983) nebo Šarlota (Višňový sad, 1984).

Kromě menších úloh ve filmu (VÝHYBKA, 1963, KEBY SOM MAL DIEVČA, 1976, TEREZA, 1976, V MESTE PLNOM DÁŽDNIKOV, 1989) stála Naďa Kotršová u zrodu vůbec první inscenace v bratislavské televizi, kterou byla v roce 1956 HÁJNIKOVA ŽENA. V televizním médiu se pak pravidelně objevovala takřka třicet let. Od poloviny 90.let prožívá Naďa Kotšová zasloužený comeback a je čím dál častěji objektem filmové kamery. Nejprve natočila několik reklam (mj. s režisérem F.A. Brabcem), a pak si ji na castingu na Slovensku vyhlédla i Alice Nellis pro svůj VÝLET.