Omero Antonutti

Studoval na Divadelní akademii v Terstu pod vedením Sergia D'Osmy.

Tři roky působil v Městském divadle v Terstu a pak nastoupil angažmá do Teatro Estable v Janově, kde hrál v režii Luigiho Squarziny v Shakespearově dramatu Julius Caesar a Ibsenově Divoké kachně.

Mezinárodní renomé mu vynesla úloha nelítostného a tvrdého otce, sardinského pastevce, z jehož tyranského područí se podaří vyváznout negramotnému synovi (Saverio Marconi), který se posléze proslavil jako jazykovědec a spisovatel, jak o tom vypráví psychologické drama Padre padrone (r. P. Taviani a V. Taviani).

Obdobné typy hrdých a autoritářských mužů vytvořil i v dalších filmech bratrů Tavianiových: neohrožený vdovec Galvano Galvani ve válečném dramatu Noc sv. Vavřince, stárnoucí a unavený italský dramatik Luigi Pirandello ve film. adaptaci Pirandellových povídek Kaos a toskánský kamenický a štukatérský mistr Bonnano, jehož dva synové (Vincent Spano a Joaquim de Almeida) pomohli jako návrháři a stavitelé dekorací budovat slávu Hollywoodu, v nostalgickém retrosnímku Dobrý den, Babylónie.

Vnitřní silou, jíž si podmaňují své okolí, se vyznačují mnozí jeho další hrdinové, které ztělesnil v dílech významných evropských tvůrců: řecký bandita v historickém dramatu z poč. století Alexandr Veliký (r. Th. Angelopulos), lékař ze severošpanělského městečka Agustín Arenas v poetickém snímku Jih (r. V. Erice) nebo fanatický španělský dobyvatel Lope de Aguirre v historicko-dobrodružné fresce o hledání bájné zlatonosné říše uprostřed amazonské džungle El Dorado (r. C. Saura).