Ornella Muti je italská herečka, která se narodila roku 1955 v Římě. Pochází z dobře situované rodiny neapolského lékaře a ruské herečky. V dětství se chtěla věnovat tanci, ale konzervativní otec jí nedovolil, stejně tak jako její výtvarně nadané...
Životopis
Ornella Muti je italská herečka, která se narodila roku 1955 v Římě. Pochází z dobře situované rodiny neapolského lékaře a ruské herečky. V dětství se chtěla věnovat tanci, ale konzervativní otec jí nedovolil, stejně tak jako její výtvarně nadané starší sestře, aby rozvíjela své umělecké ambice. Otcova smrt však záhy otevřela oběma sestrám cestu ke kariéře fotomodelek. Jako čtrnáctiletou ji pro film objevil režisér Damiano Damiani, a ačkoliv neměla herecké zkušenosti a vzdělání, obsadil ji do hlavní role ve svém mafiánském dramatu Nejkrásnější manželka.
Její dětský půvab kontrastující s tělesnou vyspělostí byl jako stvořený pro postavu sicilské dívky Francescy Cimarosové, která se vzepře vžitým tradicím a odmítá se provdat za svého svůdce (Alessio Orano). Po několika ryze komerčních snímcích na poč. 70. let, jež jí přinesly úspěch a učinily z ní nový italský sexuální symbol, začali o ni projevovat zájem významnější režiséři; pod jejich vedením vytvářela v různě zdařilých obměnách tytéž postavy prostých, svůdných, nezávislých a svéhlavých moderních dívek, které na první pohled vypadají něžně a nevinně, ale pod líbivou tváří se zelenýma očima skrývají pevnou vůli a rozhodnost, s níž se dokáží energicky orientovat v životě i milostných vztazích (Lidový román, Novomanželka, První láska, Nová strašidla, Odumírání lásky).
Obdobnými rysy se vyznačují i její pozdější hrdinky složitějších charakterů, jejichž krása a ženskost neovladatelně přitahuje muže (mnohdy podstatně starší), kteří se kvůli nim dopouštějí pošetilostí, ústících někdy až do tragédie: učitelka z mateřské školky Valérie, jejíž milenec-inženýr (Gérard Depardieu) si z nenaplněné sexuální touhy a žárlivosti amputuje vlastní přirození, v provokativním psychologickém dramatu Poslední žena (r. M. Ferreri).
Dále si zahrála živočišně smyslnou krásku se záhadnou minulostí Odette de Crécy, pro niž obětuje své těžce vydobyté postavení zámožný znalec umění (Jeremy Irons), ve zfilmované části románového cyklu Marcela Prousta Swannova láska (r. V. Schlöndorff); zneuctěná kolumbijská dívka Angela Vicariová, na jejímž údajném svůdci (Alain Delon) vykonali její bratři (Carlos a Rogerio Mirandové) krevní mstu, ve film. adaptaci stejnojmenného románu Gabriela Garcíi Márqueze Kronika ohlášené smrti (r. F. Rosi).
Za roli osamělé Anny, která v komorním dramatu Soukromý zákoník (r. F. Maselli) začne po rozchodu se svým milencem-spisovatelem komunikovat s okolním světem prostřednictvím telefonu a počítače, byla nominována na Evropskou film. cenu Felixe 1988. V květnu 1998 navštívila Prahu v rámci reklamní kampaně parfemu Viva di Tosca.
Byla oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1998, kde představila nezávislý snímek, černou komedii Někde ve městě (r. R. Niami), v němž vytvořila postavu nevěrné manželky. Zúčastnila se rovněž MFF dětského filmu ve Zlíně 2000. Ačkoliv stále velmi aktivně působí ve filmu, pozornost tisku se soustřeďuje zejm. na její soukromý rodinný život. V letech 1975-81 byla provdána za Alessia Orana a jejím druhým manželem je od 1988 burzovní makléř Federico Fachinetti, s nímž má dceru Carolinu (nar. 1984) a syna Andrea (nar. 1987).
Její dětský půvab kontrastující s tělesnou vyspělostí byl jako stvořený pro postavu sicilské dívky Francescy Cimarosové, která se vzepře vžitým tradicím a odmítá se provdat za svého svůdce (Alessio Orano). Po několika ryze komerčních snímcích na poč. 70. let, jež jí přinesly úspěch a učinily z ní nový italský sexuální symbol, začali o ni projevovat zájem významnější režiséři; pod jejich vedením vytvářela v různě zdařilých obměnách tytéž postavy prostých, svůdných, nezávislých a svéhlavých moderních dívek, které na první pohled vypadají něžně a nevinně, ale pod líbivou tváří se zelenýma očima skrývají pevnou vůli a rozhodnost, s níž se dokáží energicky orientovat v životě i milostných vztazích (Lidový román, Novomanželka, První láska, Nová strašidla, Odumírání lásky).
Obdobnými rysy se vyznačují i její pozdější hrdinky složitějších charakterů, jejichž krása a ženskost neovladatelně přitahuje muže (mnohdy podstatně starší), kteří se kvůli nim dopouštějí pošetilostí, ústících někdy až do tragédie: učitelka z mateřské školky Valérie, jejíž milenec-inženýr (Gérard Depardieu) si z nenaplněné sexuální touhy a žárlivosti amputuje vlastní přirození, v provokativním psychologickém dramatu Poslední žena (r. M. Ferreri).
Dále si zahrála živočišně smyslnou krásku se záhadnou minulostí Odette de Crécy, pro niž obětuje své těžce vydobyté postavení zámožný znalec umění (Jeremy Irons), ve zfilmované části románového cyklu Marcela Prousta Swannova láska (r. V. Schlöndorff); zneuctěná kolumbijská dívka Angela Vicariová, na jejímž údajném svůdci (Alain Delon) vykonali její bratři (Carlos a Rogerio Mirandové) krevní mstu, ve film. adaptaci stejnojmenného románu Gabriela Garcíi Márqueze Kronika ohlášené smrti (r. F. Rosi).
Za roli osamělé Anny, která v komorním dramatu Soukromý zákoník (r. F. Maselli) začne po rozchodu se svým milencem-spisovatelem komunikovat s okolním světem prostřednictvím telefonu a počítače, byla nominována na Evropskou film. cenu Felixe 1988. V květnu 1998 navštívila Prahu v rámci reklamní kampaně parfemu Viva di Tosca.
Byla oficiálním hostem MFF v Karlových Varech 1998, kde představila nezávislý snímek, černou komedii Někde ve městě (r. R. Niami), v němž vytvořila postavu nevěrné manželky. Zúčastnila se rovněž MFF dětského filmu ve Zlíně 2000. Ačkoliv stále velmi aktivně působí ve filmu, pozornost tisku se soustřeďuje zejm. na její soukromý rodinný život. V letech 1975-81 byla provdána za Alessia Orana a jejím druhým manželem je od 1988 burzovní makléř Federico Fachinetti, s nímž má dceru Carolinu (nar. 1984) a syna Andrea (nar. 1987).
