zavřít
upravit profil

sochař

narozen: 3. 8. 1899 Dvůr Králové nad Labem, Rakousko-Uhersko  † 2. 6. 1927 Praha, Československo

Upravit životopis

Životopis

Otto Gutfreund byl předním kubistickým sochařem; průkopníkem českého novodobého sochařstvi světového významu. Jeho socha Úzkost (1911) je považována za první kubistickou sochu.

Narodil se jako čtvrté z pěti dětí v české židovské rodině Karla a Emilie Gutfreundových. Během 1903-1906 studuje na Škole výtvarných umění v Bechyni (keramický ateliér). V letech 1905-1909 dochází na Umělecko-průmyslovou školu v Praze. V roce 1909 Gutfreund je zaujat Antoine Bourdellem u příležitosti jeho výstavy v Praze uspořádané SVU Mánes. V listopadu přijíždí do Paříže, kde se zapisuje do Bourdellových kurzů sochařství na akademii Grande Chaumiere. Seznamuje se Augustem Rodinem, zajímá se o středověké umění. Opouští Bourdellův ateliér v roce 1910. Cestuje do Anglie, Belgie, Holandska a vrací se do Prahy.

V roce 1911 se stává členem Skupiny výtvarných umělců, vystavuje Úzkost. Účastní se druhé výstavy Skupiny a představuje významná díla: Hamleta, Harmonii, Koncert v roce 1912. V letech 1913 a 1914 používá principy analytického kubismu v sochařství. Obesílá třetí výstavu Skupiny díly: Viky, Hlava s kloboukem, Hamlet. Učastní se výstav v galerii Der Sturm v Berlíně a čtvrté výstavy Skupiny v Praze. V roce 1914 cestuje do Paříže, kde se setkává s Picassem, Grisem, Apollinairem a obchodníkem s uměleckými díly Kahnweilerem.

V okamžiku vyhlášení války se nachází v Paříži, kde vstupuje do Cizinecké legie. Účastní se bojů na Sommě, L'Artois a v Champagni. Roku 1915 podepisuje s několika rakousko-uherskými spolubojovníky žádost o včlenění do francouzské armády. Po demobilizaci 1916, je uvězněn v Lyonu po odmítnutí všech žádostí o začlenění do francouzské armády, stejně jako do československé legie. Mezi 1916 a 1918 je uvězněn v táboře Saint- Michel-de-Frigolet v Bouches-du-Rhône. V roce 1918 je Gutfreund přesunut do civilního tábora v Blanzy a po tříletém věznění se usazuje v Paříži, kde pokračuje v přerušené práci. Na dva měsíce se vrací do Prahy, aby přijal členství v Mánesu. V roce 1920 opouští Paříž a žije mezi Prahou a rodným Dvorem Králové. Příští rok se účastní třetí výstavy skupiny Tvrdošíjní v Praze, Brně a Košicích. V roce 1924 se zúčastňuje Výstavy Československého moderního umění v Paříži a příští rok je také na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v československém pavilonu v Paříži. V roce 1926 vyhrává konkurz na místo profesora na Umělecko-průmyslové škole v Praze a zúčastňuje se výstavy Société Anonyme v New Yorku.

2. června 1927 tragicky utonul ve Vltavě v Praze.