Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů...
Životopis
Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862–1890) a první v řadě německých kancléřů (1871–1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř.
Mládí a studia
Otto von Bismarck se narodil 1. dubna 1815 v Schönhausenu, studoval práva v Göttingenu a Berlíně. Pocházel z junkerské rodiny, nedlouho po jeho narození se rodina stěhuje na statek v západních Pomořanech, později, když bylo malému Ottovi sedm let, do Berlína, aby se mohl vzdělávat. Po nějakém čase odchází Bismarck na univerzitu do Göttingenu, kde studuje práva, ale později se pro finanční potíže vrací zpět do Berlína. V letech 1836 - 1839 je zaměstnán ve státní správě, ale roku 1839 umírá jeho matka a on spolu s bratry odchází na pomořanský statek. Roku 1845 umírá i jeho otec a Bismarck odchází zpět do Schönhausenu. V té době si bere za manželku Johannu Puttkamerovou.
Roku 1845 se nechává Bismarck zaměstnat jako vládní poříční správce, neboť se domnívá, že se tak dostane nejrychleji do zemského sněmu, což se také roku 1847 stává. V letech 1851 - 1859 je zástupcem Pruska ve Spolkovém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde odmítá Rakousko s Habsburskou monarchií v čele vůdčí pozice Německého spolku. Roku 1859 je vyslán do Petrohradu jako pruský vyslanec, kde setrvává do roku 1862, kdy je z popudu královské pruské rodiny přeložen do Paříže. V té době se rozpoutává konflikt mezi pruským panovníkem Vilémem I. a poslaneckou sněmovnou, která zamítala reformu armády. Nakonec je prosazena díky dosazení Bismarcka do fuknce pruského ministerského předsedy, které navrhl tehdejší pruský ministr války, Albert Roone.
Roku 1867 rozpouští Bismarck Německý spolek a zakládá Severoněmecký spolek, v němž má vedoucí úlohu právě Prusko v čele s Bismarckem a zároveň je sestaven nový parlament.
Roku 1870 se vyostřují již tak napjaté vztahy s Francií díky Emžské depeši. Je mobilizována pruská armáda a po obklíčení francouzské armády u Sedanu a několikaměsíčním obléhání Paříže je Francie donucena v květnu 1871 podepsat mírovou smlovu; je jí anektováno Alsasko a část Lotrinska a navíc musí Francouzi zaplatit penále 5 milionů franků. Se zabráním francouzských území Bismarck sice nesouhlasí, ale je umlčen vojenskými kruhy.
18. ledna téhož roku (1871) je v Zrcadlové síni ve Versailles vyhlášeno Německé císařství, Vilém I. se stává německým císařem a Bismarck sám prvním německým kancléřem.
Nedlouho poté je na Bismarcka spáchán neúpěšný atentát rukou mladého katolíka a tak Bismarck omezuje moc katolické církve a strany Centrum. Tím začíná tzv. Kulturkampf, ze kterého vychází Centrum posíleno, na což reaguje Bismarck podáním rezignace na svou funkci, což má ale sloužit jen pro postrašení panovníka. Ten jí ale navzdory jeho očekáváním přijímá a tak ji Bismarck stahuje a odjíždí na dlouhou dovolenou, ze které se vrací až 14.2.1878. Téhož roku je z jeho popudu uspořádán Berlínský kongres, který má ukázat Prusko jako zemi otevřenou Evropě. Roku 1881 zavádí nový systém sociálního pojištění, který zahrnoval všechny vrstvy obyvatelstva a dokončen byl až roku 1889.
Politický pád a smrt
Roku 1888 Vilém I. umírá a nedlouho po něm i jeho nástupce, Bedřich III.. Na trůn nastupuje Vilém II., který sebou nenechává tolik manipulovat a postupně ho donutí na svou fukci rezignovat, což se stává 18.3.1890. Bismarck se uchyluje na své statky, kde píše paměti. V listopadu 1894 zemřela jeho žena Johanna. On sám zemřel 30.7.1898, krátce před jedenáctou hodinou večer.
Mládí a studia
Otto von Bismarck se narodil 1. dubna 1815 v Schönhausenu, studoval práva v Göttingenu a Berlíně. Pocházel z junkerské rodiny, nedlouho po jeho narození se rodina stěhuje na statek v západních Pomořanech, později, když bylo malému Ottovi sedm let, do Berlína, aby se mohl vzdělávat. Po nějakém čase odchází Bismarck na univerzitu do Göttingenu, kde studuje práva, ale později se pro finanční potíže vrací zpět do Berlína. V letech 1836 - 1839 je zaměstnán ve státní správě, ale roku 1839 umírá jeho matka a on spolu s bratry odchází na pomořanský statek. Roku 1845 umírá i jeho otec a Bismarck odchází zpět do Schönhausenu. V té době si bere za manželku Johannu Puttkamerovou.
Roku 1845 se nechává Bismarck zaměstnat jako vládní poříční správce, neboť se domnívá, že se tak dostane nejrychleji do zemského sněmu, což se také roku 1847 stává. V letech 1851 - 1859 je zástupcem Pruska ve Spolkovém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde odmítá Rakousko s Habsburskou monarchií v čele vůdčí pozice Německého spolku. Roku 1859 je vyslán do Petrohradu jako pruský vyslanec, kde setrvává do roku 1862, kdy je z popudu královské pruské rodiny přeložen do Paříže. V té době se rozpoutává konflikt mezi pruským panovníkem Vilémem I. a poslaneckou sněmovnou, která zamítala reformu armády. Nakonec je prosazena díky dosazení Bismarcka do fuknce pruského ministerského předsedy, které navrhl tehdejší pruský ministr války, Albert Roone.
Roku 1867 rozpouští Bismarck Německý spolek a zakládá Severoněmecký spolek, v němž má vedoucí úlohu právě Prusko v čele s Bismarckem a zároveň je sestaven nový parlament.
Roku 1870 se vyostřují již tak napjaté vztahy s Francií díky Emžské depeši. Je mobilizována pruská armáda a po obklíčení francouzské armády u Sedanu a několikaměsíčním obléhání Paříže je Francie donucena v květnu 1871 podepsat mírovou smlovu; je jí anektováno Alsasko a část Lotrinska a navíc musí Francouzi zaplatit penále 5 milionů franků. Se zabráním francouzských území Bismarck sice nesouhlasí, ale je umlčen vojenskými kruhy.
18. ledna téhož roku (1871) je v Zrcadlové síni ve Versailles vyhlášeno Německé císařství, Vilém I. se stává německým císařem a Bismarck sám prvním německým kancléřem.
Nedlouho poté je na Bismarcka spáchán neúpěšný atentát rukou mladého katolíka a tak Bismarck omezuje moc katolické církve a strany Centrum. Tím začíná tzv. Kulturkampf, ze kterého vychází Centrum posíleno, na což reaguje Bismarck podáním rezignace na svou funkci, což má ale sloužit jen pro postrašení panovníka. Ten jí ale navzdory jeho očekáváním přijímá a tak ji Bismarck stahuje a odjíždí na dlouhou dovolenou, ze které se vrací až 14.2.1878. Téhož roku je z jeho popudu uspořádán Berlínský kongres, který má ukázat Prusko jako zemi otevřenou Evropě. Roku 1881 zavádí nový systém sociálního pojištění, který zahrnoval všechny vrstvy obyvatelstva a dokončen byl až roku 1889.
Politický pád a smrt
Roku 1888 Vilém I. umírá a nedlouho po něm i jeho nástupce, Bedřich III.. Na trůn nastupuje Vilém II., který sebou nenechává tolik manipulovat a postupně ho donutí na svou fukci rezignovat, což se stává 18.3.1890. Bismarck se uchyluje na své statky, kde píše paměti. V listopadu 1894 zemřela jeho žena Johanna. On sám zemřel 30.7.1898, krátce před jedenáctou hodinou večer.