zavřít
Upravit životopis

Životopis

Pavel Zajíček je český básník, textař a výtvarník. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů českého undergroundu.

Po nedokončených studiích na Stavební fakultě ČVUT pracoval v různých dělnických profesích. V roce 1973 založil spolu s Mejlou Hlavsou undergroundovou hudební skupinu DG 307, která s několika přestávkami a mnoha personálními obměnami funguje dodnes. V roce 1976 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu odnětí svobody za výtržnictví (tento rozsudek byl v roce 2003 zrušen Nejvyšším soudem). Roku 1980 emigroval nejprve do Švédska, později do USA, kde se věnoval převážně výtvarnému umění. Po převratu v roce 1989 žil střídavě v New Yorku a v Praze, od roku 1995 žije trvale v Praze.

Dílo Pavla Zajíčka
Pavel Zajíček je zejména literátem, podílí se však také na hudební podobě DG 307 a je tvůrčí i výtvarně.

Literatura
Před rokem 1980 se ilegálně šířily jeho písně pro DG 307, jejichž texty obstojí i bez hudebního doprovodu. Svými básněmi také přispěl do repertoáru skupiny The Plastic People of the Universe. Texty, které nebyly určeny pro zhudebnění, publikoval v řadě samizdatů, které měly originální výtvarnou koncepci a byly vydány v minimálních nákladech. Patří sem Mařenická kniha (1977, jediný exemplář), Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svůj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Tyto texty vyšly souborně pod názvem Zápisky z podzemí (1973-1980). Ve sbírce DG 307 - Texty 1973-1980, publikované pod pseudonymem Pavel Z. jsou obsaženy zhudebněné texty. Próza Jakoby… Svět v zrnku písku… vyšla v roce 2003. Sbírka Cesta vlakem z P. do B. - Pollockovy fleky odposlouchaná slova je z roku 2007. V roce 2008 vyšla v bibliofilském vydání sbírka Roztrhanej film, jejíž součástí je CD s autorským čtením a originální grafický list Pavla Zajíčka. V roce 2012 vyšla sbírka Chvění.

Poezie Pavla Zajíčka je expresivní, záměrně používá hovorovou řeč a vulgarismy ("můj kraj stejně jako tvůj kraj / jde do prdele"), angažovaná ("milovat / neživý i živý / nevidět ve všem / jenom chyby / přijímat co tě / voslovuje / voslovit / co tě vobklopuje…"), ovlivněná surrealismem („…vodsouzený / zavěšený / na pupeční šňůře / kdo nám pomůže / až vypadnem ven? / kdo nám rozdupe / narozenej sen?…“), často odkazuje na archetypální symboly (cesta, oheň, stín, kořeny, znamení…). Jeho pozdější tvorba je intimnější a neurčitější. Ačkoli je Zajíčkova poezie žánrově různorodá, obsahově vytváří kompaktní celek. Autor se stále snaží "zůstat sám sebou uvnitř toho šílenýho běsu“.

Pavel Zajíček

66 let, textař, básník, výtvarník