Petr Hapka

Životopis

Petr Hapka je muž s drsnou vizáží, který se prohání celý den na motocyklu. Jeho kolegové o něm tvrdí, že je to možná poslední český žijící bohém.

Petr Hapka je jedním ze třech nejvýznamnějších skladatelů české filmové hudby, je několikrát rozvedený a má celkem 6 dětí, z nichž nejstaršímu je už 24 let.
Narodil se v Praze 13.5.1944, tedy 5 let po začátku druhé světové války.

Učil se hrát na klavír, později i na violu, dále se věnoval zpěvu a studiu na dramatickém oddělení. Krom toho ho začala zajímat i zvířata, začal studovat Brehmův Život zvířat a začal lovit brouky a motýly. Jednou si přinesl domů i kočku, která s ním žije dodnes. Jako malý složil svou první písničku, ke které napsal i text. Napsal ji pro svou maminku a nazval ji Mamička je kočička.

Už jako student byl členem skupiny Tornádo, hrál na piano v divadlech Paravan, Proton a Divadlo dnešního dne. Po studiu se stal dirigentem v Divadle Za branou, pro které složil hudbu k několika inscenacím. Do širšího posluchačského podvědomí se zapsal až tehdy, když začal komponovat pro známé české interprety. Prvním takovým byl Karel Gott, který nazpíval v roce 1964 Hapkovu Malou píseň. Hapka měl však i svá hubená léta, kdy ho vyhodili ze školy. Musel se tedy poohlédnout po něčem jiném. Nejprve dělal zástupce pomocného dělníka v továrně na potisk látek a po té vyráběl v Lubech kytary, ne však dlouho. Petr začal studovat zpěv u profesora Karla Bermana, po té začal chodit na klarinet a nakonec i na herectví i Oldřichu Novému. Když Nový z konzervatoře odešel, odešel i Hapka. Ten dodnes zastává názor: „Když umíš hrát na jeden nástroj, tak v podstatě umíš na všechny.“
Po prvním vyhazovu ze školy složil Hapka zlomovou píseň Obraz Doriana Graye, která ho měla proslavit. Krátce po té byl jako nehotový student přijat do Svazu skladatelů. Ta se však dočkala slávy až roku 1966, kdy ji začala zpívat šansoniérka Hana Hegerová. Petr začal pro ni skládat písničky, které otextovával Petr Rada. V průběhu let ho nahradil textař Michal Horáček, který pro Hanu Hegerovou společně s Petrem Hapkou připravil album Potměšilý host. Hapka si na něm zazpíval s Hanou slavný duet Levandulová a dokonce dirigoval i doprovodný orchestr.

V 70.letech Petr skládání písniček trochu zanedbával. Věnoval se spíše filmové hudbě. Jeho skladby můžeme slyšet u filmů Akce Bororo nebo Páni kluci. Zlomové bylo jeho setkání s režiséry Jurajem Herzem ( filmy Deváté srdce, Panna a netvor, Den pro mou lásku ) a Jurajem Jakubiskem ( Tisícročná včela ). Skládal i melodie k seriálům ( My všichni školou povinní, Gagman, Moje koně vranné ), k dokumentům ( Jak se žije…) a zábavným pořadům ( Manéž Bolka Polívky ). Jeho filmová hudba obsahuje folklórní prvky, čistou lyriku i hrdinský pochod. Hapka se v 80.letech však ke skládání písniček vrátil a připravil s Michalem Horáček album V Penziónu Svět, na kterým se podílelo několik interpretů jako Hana Hegerová, Michael Kocáb a Richard Müller. Písničku Buřty, pivo, nenávist si zazpíval Hapka sám. V průběhu let se stalo takřka tradicí, že mu začala vycházet autorská alba. Písničky nesloužili interpretům, ale interpreti sloužili jim.

V roce 1996 se na trhu objevilo album Citová investice, které obsahuje hit Dívám se, dívám, který Hapka nazpíval s Lucií Bílou. Dále se na albu podílejí opět Michael Kocáb, Richard Müller a Daniel Landa. O 5 let později vyšlo další album s názvem Mohlo by tu být i líp. K Hapkovým písničkám se po létech vrátila opět Hana Hegerová, která na Hapkovy prosby nazpívala písničku Píšu vám, pane, v rozpacích. Mimo ní na album přispěla i např. Magdalena Kožená, Lucie Bílá nebo Jana Kirshner.

O Petru Hapkovi se říká, že má moc rád ženy, ale že nepotřebuje partnerku. Je to takový noční pták. Pro něho začíná den ve chvílích, kdy pro ostatní končí. Jeho předposlední partnerka o něm říká: „Je citlivý, ale také rozmazlený ženami, maminkou a slávou…“