Petr Korda je bývalý profesionální český tenista, který v letech 1987–2000 na okruhu ATP reprezentoval Československo a po jeho rozpadu od roku 1993 Českou republiku. Největším úspěchem kariéry je vítězství na prvním grandslamu sezóny Australian...
Životopis
Petr Korda je bývalý profesionální český tenista, který v letech 1987–2000 na okruhu ATP reprezentoval Československo a po jeho rozpadu od roku 1993 Českou republiku.
Největším úspěchem kariéry je vítězství na prvním grandslamu sezóny Australian Open 1998, po němž byl na singlovém žebříčku klasifikován na svém maximu – 2. místě (únor 1998). V danou sezónu mu dvakrát chyběl jediný vítězný zápas k tomu, aby se stal světovou tenisovou jedničkou. Spolu se Stefanem Edbergem triumfoval na Australian Open 1996 také ve čtyřhře. Finále dvouhry si zahrál na French Open 1992. Následující rok získal titul na prestižním Grand Slam Cupu, pro nejlepší hráče sezóny v rámci hodnocení grandslamu. Roku 1994 vyhrál s Janou Novotnou pro Českou republiku Hopmanův pohár.
V juniorské kategorii vyhrál s Cyrilem Sukem čtyřhru na French Open (1985), v závěru roku se stali juniorskými mistry světa, a o rok později zopakoval titul ve čtyřhře s Tomásem Carbonellem ve Wimbledonu (1986).
Za daviscupový tým České republiky (do roku 1993 Československa) hrál v letech 1988–1997. Celkově odehrál 42 zápasů s poměrem 18 výher a 9 proher ve dvouhře, respektive 11 výher a 4 prohry ve čtyřhře.
Jeho kariéru doprovázel také pozitivní dopingový test. Ve Wimbledonu 1998 mu byla v moči zjištěna přítomnost zakázaného anabolického steroidu nandrolonu v koncentraci dvacetinásobně převyšující prahovou hodnotu pro prohlášení testu za pozitivní. V souladu s hlavou M Programu ITF byla Kordovi nezávislou revizní komisí pozastavena činnost na jeden rok a odebrány body i peněžní výhra získané na turnaji. Korda se proti verdiktu komise odvolal k odvolacímu výboru ITF, který uznal existenci Kordou uváděných mimořádných okolností a pozastavení činnosti na jeden rok zrušil. Toto rozhodnutí vyvolalo mimořádně negativní reakce mezi ostatními tenisty, z nichž někteří hrozili dokonce bojkotem nadcházejícího Australian Open. Pod tlakem veřejnosti a hráčů se ITF dne 8. ledna 1999 odvolal k Arbitrážnímu sportovnímu soudu (CAS) s požadavkem, aby soud roční zákaz činnosti potvrdil. Proti tomuto postupu se Korda bránil žalobou zpochybňující právo ITF odvolat se k CAS. V obou případech byl Korda se svou obhajobou neúspěšný a původní trest zákazu činnosti na jeden rok byl Arbitrážním sportovním soudem s konečnou platností potvrzen. K profesionálnímu tenisu se již nevrátil a ukončil aktivní kariéru. Dlouhodobě jej trénovali Tomáš Petera a Ivo Werner.
Manželkou je tenistka Regina Kordová, rozená Rajchrtová. Mají spolu dvě dcery, golfistku Jessicu Reginu (nar. 1993), Nelly Ann a syna Sebastiana Petra. Patnáctiletá Jessica Kordová skončila na US Open 2008 na 19. místě. Otec jí dělal kedyho (nosiče bagu s holemi).
K roku 2010 trénoval tenistu Radka Štěpánka.
Tenisová kariéra
Po úspěšných výsledcích mezi juniory vstoupil do mužského profesionálního tenisu v roce 1987. Premiérový turnaj ve čtyřhře získal o rok později s Milanem Šrejberem ve švýcarském Gstaadu. Debutový turnaj ve dvouhře vyhrál až pátým finálovým pokusem v srpnu 1991 na newhavenském turnaji, v němž porazil Gorana Ivaniševiće. Čtyřikrát se v kariéře probojoval do finále nejprestižnější skupiny turnajů – Grand Slamu — dvakrát ve dvouhře i čtyřhře.
Po finálové prohře v mužské čtyřhře na French Open 1990, kde vytvořil pár s Ivaniševićem, si zde zahrál finále dvouhry o dva roky později. V něm nestačil na obhájce titulu Američana Jima Couriera, když mu podlehl ve třech setech 7–5, 6–2, 6–1.
V sezóně 1996 se poprvé probojoval do finále na Australian Open, když se Stefanem Edbergem vybojoval titul v mužské čtyřhře. Jednalo se o poslední z jeho deseti deblových vítězství. Největší úspěch kariéry přišel o dva roky později. Na stejném melbournském grandslamu si zahrál finále dvouhry. Do turnaje nastupoval jako šestý nasazený. Ve čtvrtfinále svedl pětisetovou bitvu se čtvrtým nasazeným Jonasem Bjorkmanem, v semifinále přešel přes Slováka Karola Kučeru, jenž v předchozím kole porazil světovou jedničku Peta Samprase. Ve finále pak deklasoval devátého hráče turnaje Chilana Marcela Ríose stejným výsledkem, kterým zde porazil v československém finále roku 1989 Ivan Lendl Miloše Mečíře, tedy skórem 6–2, 6–2, 6–2. Úspěch jej katapultoval za Samprase na 2. místo žebříčku ATP ve dvouhře. Jednalo se o jeho vůbec poslední turnajové vítězství na okruhu ATP.
V sezóně 1998, kterou již nedohrál pro pozitivní dopingový test, mu dvakrát scházel jediný vítězný zápas k sesazení Samprase z „tenisového trůnu“, aby se stal světovou tenisovou jedničkou. Nejblíže tomu byl na dubnovém Masters v Monte Carlu, kde ve čtvrtfinále nestačil na Richarda Krajicka. Rozhodujícím momentem se stal tiebreak druhého setu, v němž prohrál 1–7 a celou sadu 6–7 na gamy. První dějství získal poměrem 6–4. Třetí, rozhodující set, pak ztratil 6–1. Ve čtyřhře byl nejvýše v kariéře klasifikován na 10. místě.
Velký zápas také sehrál v osmifinále US Open 1997, kde v pěti setech porazil obhájce titulu Peta Samprase.
Byl znám častým stříháním nohou – roznožkou po vítězném úderu.
Největším úspěchem kariéry je vítězství na prvním grandslamu sezóny Australian Open 1998, po němž byl na singlovém žebříčku klasifikován na svém maximu – 2. místě (únor 1998). V danou sezónu mu dvakrát chyběl jediný vítězný zápas k tomu, aby se stal světovou tenisovou jedničkou. Spolu se Stefanem Edbergem triumfoval na Australian Open 1996 také ve čtyřhře. Finále dvouhry si zahrál na French Open 1992. Následující rok získal titul na prestižním Grand Slam Cupu, pro nejlepší hráče sezóny v rámci hodnocení grandslamu. Roku 1994 vyhrál s Janou Novotnou pro Českou republiku Hopmanův pohár.
V juniorské kategorii vyhrál s Cyrilem Sukem čtyřhru na French Open (1985), v závěru roku se stali juniorskými mistry světa, a o rok později zopakoval titul ve čtyřhře s Tomásem Carbonellem ve Wimbledonu (1986).
Za daviscupový tým České republiky (do roku 1993 Československa) hrál v letech 1988–1997. Celkově odehrál 42 zápasů s poměrem 18 výher a 9 proher ve dvouhře, respektive 11 výher a 4 prohry ve čtyřhře.
Jeho kariéru doprovázel také pozitivní dopingový test. Ve Wimbledonu 1998 mu byla v moči zjištěna přítomnost zakázaného anabolického steroidu nandrolonu v koncentraci dvacetinásobně převyšující prahovou hodnotu pro prohlášení testu za pozitivní. V souladu s hlavou M Programu ITF byla Kordovi nezávislou revizní komisí pozastavena činnost na jeden rok a odebrány body i peněžní výhra získané na turnaji. Korda se proti verdiktu komise odvolal k odvolacímu výboru ITF, který uznal existenci Kordou uváděných mimořádných okolností a pozastavení činnosti na jeden rok zrušil. Toto rozhodnutí vyvolalo mimořádně negativní reakce mezi ostatními tenisty, z nichž někteří hrozili dokonce bojkotem nadcházejícího Australian Open. Pod tlakem veřejnosti a hráčů se ITF dne 8. ledna 1999 odvolal k Arbitrážnímu sportovnímu soudu (CAS) s požadavkem, aby soud roční zákaz činnosti potvrdil. Proti tomuto postupu se Korda bránil žalobou zpochybňující právo ITF odvolat se k CAS. V obou případech byl Korda se svou obhajobou neúspěšný a původní trest zákazu činnosti na jeden rok byl Arbitrážním sportovním soudem s konečnou platností potvrzen. K profesionálnímu tenisu se již nevrátil a ukončil aktivní kariéru. Dlouhodobě jej trénovali Tomáš Petera a Ivo Werner.
Manželkou je tenistka Regina Kordová, rozená Rajchrtová. Mají spolu dvě dcery, golfistku Jessicu Reginu (nar. 1993), Nelly Ann a syna Sebastiana Petra. Patnáctiletá Jessica Kordová skončila na US Open 2008 na 19. místě. Otec jí dělal kedyho (nosiče bagu s holemi).
K roku 2010 trénoval tenistu Radka Štěpánka.
Tenisová kariéra
Po úspěšných výsledcích mezi juniory vstoupil do mužského profesionálního tenisu v roce 1987. Premiérový turnaj ve čtyřhře získal o rok později s Milanem Šrejberem ve švýcarském Gstaadu. Debutový turnaj ve dvouhře vyhrál až pátým finálovým pokusem v srpnu 1991 na newhavenském turnaji, v němž porazil Gorana Ivaniševiće. Čtyřikrát se v kariéře probojoval do finále nejprestižnější skupiny turnajů – Grand Slamu — dvakrát ve dvouhře i čtyřhře.
Po finálové prohře v mužské čtyřhře na French Open 1990, kde vytvořil pár s Ivaniševićem, si zde zahrál finále dvouhry o dva roky později. V něm nestačil na obhájce titulu Američana Jima Couriera, když mu podlehl ve třech setech 7–5, 6–2, 6–1.
V sezóně 1996 se poprvé probojoval do finále na Australian Open, když se Stefanem Edbergem vybojoval titul v mužské čtyřhře. Jednalo se o poslední z jeho deseti deblových vítězství. Největší úspěch kariéry přišel o dva roky později. Na stejném melbournském grandslamu si zahrál finále dvouhry. Do turnaje nastupoval jako šestý nasazený. Ve čtvrtfinále svedl pětisetovou bitvu se čtvrtým nasazeným Jonasem Bjorkmanem, v semifinále přešel přes Slováka Karola Kučeru, jenž v předchozím kole porazil světovou jedničku Peta Samprase. Ve finále pak deklasoval devátého hráče turnaje Chilana Marcela Ríose stejným výsledkem, kterým zde porazil v československém finále roku 1989 Ivan Lendl Miloše Mečíře, tedy skórem 6–2, 6–2, 6–2. Úspěch jej katapultoval za Samprase na 2. místo žebříčku ATP ve dvouhře. Jednalo se o jeho vůbec poslední turnajové vítězství na okruhu ATP.
V sezóně 1998, kterou již nedohrál pro pozitivní dopingový test, mu dvakrát scházel jediný vítězný zápas k sesazení Samprase z „tenisového trůnu“, aby se stal světovou tenisovou jedničkou. Nejblíže tomu byl na dubnovém Masters v Monte Carlu, kde ve čtvrtfinále nestačil na Richarda Krajicka. Rozhodujícím momentem se stal tiebreak druhého setu, v němž prohrál 1–7 a celou sadu 6–7 na gamy. První dějství získal poměrem 6–4. Třetí, rozhodující set, pak ztratil 6–1. Ve čtyřhře byl nejvýše v kariéře klasifikován na 10. místě.
Velký zápas také sehrál v osmifinále US Open 1997, kde v pěti setech porazil obhájce titulu Peta Samprase.
Byl znám častým stříháním nohou – roznožkou po vítězném úderu.