zavřít
Upravit životopis

Životopis

Která jsme generace? Nevím, kdy začíná a končí střední věk. Mám ale pocit, že jako otec syna, který se zanedlouho ocitne na prahu puberty, prožívám stejné radosti i strasti jako všichni lidé středního věku. Proto mám odvahu mluvit o jejich problémech jako o svých, proto mám pocit, že jejich zájmy i nejistotu chápu.

Vždycky jsem se bránil vidět svět generačně. Nemůže být pravdou, že nějaký životní problém trvá jen od tehdy do tehdy a pak je nahrazen jiným. Vidím to na svých rodičích a snažím se jim rozumět. Nemohu si stěžovat – oni totéž dělají vůči mně. Samozřejmě díky vnukovi se snaží žít i pocity a touhy velmi mladých spoluobčanů. Právě to mezigenerační spoluobčanství považuji za stěžejní.

Stojím tedy někde mezi mladou a starší generací. Ale nejsem jenom most mezi nimi. Mám svůj život, své plány, své úkoly.

Mají mladí dostatečný prostor? Člověk má tendenci absolutizovat zkušenosti ze svého mládí jako jediné platné nejen pro sebe, ale i pro všechny, kteří přijdou po něm. To by fungovalo, jenom kdybychom byli všichni stejní. Měli stejnou chuť, stejný vkus, stejné zájmy. Mladí nemohou splývat do jedné osoby – byla by stejně umělá a nepovedená, jako hrdinové televizních seriálů.

Leta jsem učil (nebo chcete-li přednášel) na vysoké škole. Přestože studenti měli díky vybranému oboru podobný studijní zájem, zdaleka nebyli jednotnou masou, kterou lze charakterizovat několika plochými znaky.

Jsem rád, že každý člověk je jedinečný. Proto nejsem schopen posuzovat jakoukoli skupinu, vrstvu či generaci jako celek. Nesnáším
paušalizování.

Právo nebo spravedlnost? Společnost má být spravedlivá. Tomu by mělo sloužit i právo. Právo stejné pro všechny bez rozdílu. V uplatnění práva nesmí být rozdíly podle majetku, postavení, věku, pohlaví, loktů a styků.

Jako advokát vím o čem mluvím. Vím, že dnešní soudní poplatky a cena právního zastoupení téměř znemožňuje člověku s běžnými příjmy spoléhat na spravedlnost soudu, protože je pro něj velmi složité už jenom se na něj obrátit.

Mimo jiné z těchto důvodů jsem se začal angažovat v politice. Jenom politika totiž může tyto věci změnit. Právníci sami na to nemají nástroje, pravomoci ani postavení.

Osobnost? Hodně se mluví o osobním charisma. Pro politiku je nezbytné. Ale nikdy to není jedinec sám o sobě, který všemu rozumí, všechno ví, na všechno má svůj názor. Osobnost politika tvoří tedy nejenom jeho vlastnosti, ale i jeho výběr spolupracovníků, lidí jejichž úsudku důvěřuje. Oni se ovšem mohou mýlit – jemu společnost omyl neodpustí.

Jako někdejší poradce několika ministrů jsem na vlastní kůži mnohokrát zažil, jak někdy obtížně se rodí společný názor odborníků, který je později prezentován jako postulát nějakého politika.

Neposuzujme proto politiky jenom podle vnějšího dojmu. Berme v úvahu i jejich schopnost obklopit se schopnými. Podle výběru a podle vztahů v kolektivu jeho spolupracovníků se mnohdy dozvíme o jeho charakteru více než z jeho veřejných projevů.

Petr Lachnit

50 let, politik