Radola Gajda

politik, generál

Narození:
14. února 1892
Úmrtí:
15. dubna 1948
Upravit profil
Generál Radola Gajda (vl. jménem Rudolf Geidl) byl český voják, jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku; v letech 1918–1919 zastával významný post v armádě bělogvardějského admirála Kolčaka; český fašistický politik. Je...

Životopis

Generál Radola Gajda (vl. jménem Rudolf Geidl) byl český voják, jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku; v letech 1918–1919 zastával významný post v armádě bělogvardějského admirála Kolčaka; český fašistický politik.
Je spravedlivé konstatovat, že prvorepublikový český fašismus byl docela jiný, než německý nacismus. Český fašismus vystupoval proti Židům, ale stejně razantně také proti Němcům a odsuzoval nacismus. Český fašismus byl založen, po vzoru italského fašismu, na stavovském zřízení, které definoval právě generál Gajda ve svém trojdílném spisu: Stavovská demokracie národního státu.

Radola Gajda byl považován za jednoho z nejschopnějších českých velitelů v Rusku, kde získal generálskou hodnost. Po návratu z Ruska (1920) úspěšně vystudoval Vysokou válečnou školu v Paříži, mezi lety 1922-1924 velel divizi v Košicích; 1. 12. 1924 se stal členem hlavního štábu čs. armády; v roce 1926 se stal, po dobu dvou měsíců, dokonce jeho náčelníkem.

V létě téhož roku stanul generál Gajda před soudem za údajnou vlastizradu. Ve skutečnosti se jednalo o pokus o zdiskreditování nepohodlného vojáka. Celý proces se však změnil ve směšnou frašku, iniciovanou "Hradem". Svědci si u soudu protiřečili a za své křivopřísežnictví byli také soudem potrestáni. Nicméně Gajdovi, ač byl zcela zproštěn všech obvinění, nebyla vrácena generálská hodnost, ba co víc, byl degradován na vojína. Celý proces později vstoupil do dějin jako tzv. Gajdova aféra. Následkem této aféry vstupuje Radola Gajda do politiky, byl do ní vlastně nedobrovolně vehnán.

V roce 1927 se stal vůdcem Národní obce fašistické (hnutí organizované po vzoru italského fašismu), v jejímž čele zůstal až do roku 1939, kdy stranu rozpustil a vyzval členy, aby vstoupily do jediné povolené politické strany - Národního souručenství.

V roce 1933 byl za velmi nejasných okolností odsouzen na půl roku těžkého žaláře (Ten si však stihl odsedět již ve vyšetřovací vazbě) za údajný podíl na neúspěšném židenickém puči (21.-22.1.1933), při kterém chtěli čeští fašisté obsadit kasárny v Brně-Židenicích. Akci vedl Ladislav Kobsinek. Gajdovi nebyl nikdy přímý podíl na židenickém puči dokázán a spekuluje se spíše o politické objednávce.

V tragickém roce 1938 se angažoval ve prospěch obrany ČSR, objížděl hranice a burcoval české vojáky, aby s Němci bojovali. Zradu spojenců nesl těžce a jako důkaz své nespokojenosti vrátil Británii a Francii všechny medaile a ocenění, které od nich během sibiřské anabáze obdržel.

V době 2. republiky byl funkcionářem pravicové Strany národní jednoty. V březnu 1939 se společně s dalšími organizacemi podílel na vytvoření Českého národního výboru svatováclavského, ale ten musel na nátlak nacistů svou činnost brzy ukončit.

Gajda se pak nečekaně disciplinovaně podřídil Háchově koncepci a přijal i Národní souručenství. To u českých fašistů vedlo k protigajdovské opozici, neboť ti tuto protektorátní instituci (zahrnující 99 % občanů Protektorátu) odmítali uznat a bojovali proti ní. Za okupace se Gajda nijak výrazněji neangažoval. Čeští fašisté vytvářeli a rušili jednu organizaci za druhou, ale to vše šlo mimo něj. Vědělo se o jeho rozporech s E. Moravcem, které ovšem měly dávné kořeny (Moravec proti němu svědčil v roce 1926 jako korunní svědek v tzv. Gajdově aféře). Naposled ho Moravec vyhledal ještě 4. května 1945 s nabídkou, aby Gajda vyjednával se západním velením, když se s nepořízenou vrátila protektorátní delegace vyslaná K. H. Frankem. Gajda odmítl - měl despekt k Moravcovu kolaborantství a věděl, kdo ho poslal.

Gajda podporoval odboj. Z jeho odbojových aktivit se nedá moc dokázat, z těch prokazatelných to byla finanční pomocí českým a polským letcům prchajícím do zahraničního odboje, či krytím odbojových aktivit svého syna. Po popravě odbojáře Bohuslava Seluckého přijal se svou manželkou Jekaterinou jeho dceru za schovanku.

Přes všechny tyto aktivity byl po válce postaven před soud. Nemohli mu prokázat žádné kolaboranství, a tak byl "aspoň" odsouzen za svou fašistickou činnost v době první republiky. Politický soud mu v roce 1947 vyměřil trest dvou let vězení, ale po započítání doby vyšetřovací vazby byl téměř ihned propuštěn. Zemřel krátce po "Vítězném" únoru, na následky podlomeného zdraví (ve vězení byl týrán a téměř přišel o zrak).

Životním mottem generála Gajdy bylo: "Blaho vlasti budiž nejvyšším zákonem".