Raf Vallone

herec

Narození:
17. února 1916
Úmrtí:
31. října 2002
Na konci 30. let byl velkou nadějí fotbalového klubu Juventus Turín, ale po těžkém úrazu nohy, kdy musel zanechat sportovní kariéry, se snažil uplatnit jinde. Jeho otec, turínský právník, si přál, aby pokračoval v jeho profesi. ¨ R. V. nejprve...

Životopis

Na konci 30. let byl velkou nadějí fotbalového klubu Juventus Turín, ale po těžkém úrazu nohy, kdy musel zanechat sportovní kariéry, se snažil uplatnit jinde. Jeho otec, turínský právník, si přál, aby pokračoval v jeho profesi. ¨

R. V. nejprve vystudoval filozofii, filologii a za několik let ukončil na římské univerzitě i studia práv. Brzy zanechal advokátní praxe a začal se věnovat novinářské činnosti.

Jako film., divadelní a hudební kritik deníků Gazetta del popolo a l'Unità se při hledání námětů pro své články dostal i do film. ateliérů Cinecitty, kde se seznámil s režisérem Giuseppem De Santisem. Tehdy již slavný umělec mu poskytl nejen exkluzivní rozhovor, ale dokonce ho obsadil do svého filmu Hořká rýže.

O rok později mu již svěřil ústřední part horalského bezzemka Francesca Dominiciho, který se domáhá navrácení ukradených ovcí od lstivého zbohatlíka, v sociálněkritickém snímku Není míru pod olivami.

První herecké zkušenosti však již získal v roce 1946 na divadle v Turíně, kde hrál v Büchnerově Vojckovi, Lorcově Krvavé svatbě a Čechovově Strýčku Váňovi. Během 50. let se prosadil jako představitel levicově smýšlejících intelektuálů a zejména tvrdých proletářů, z nichž vyniká mj. italský šofér Laurent, o jehož milostném vztahu s nešťastně vdanou mladou ženou (Simone Signoretová) pojednává modernizovaný film. přepis stejnojmenného románu Emila Zoly Tereza Raquinová (r. M. Carné).

V letech 1958-60 slavil úspěch na jevišti pařížského Théâtre d'Antoine v dramatu Arthura Millera Pohled z mostu, režírovaném Peterem Brookem. Tutéž tragickou postavu až k zuřivosti zoufalého přístavního dělníka Eddieho Carbonea, neschopného pochopit důvody svého utrpení, si zopakoval také ve stejnojmenné film. verzi (r. S. Lumet), která mu otevřela cestu do Hollywoodu, kde pak v následujících desetiletích vytvořil řadu vedlejších rolí ve výpravných dobrodružných, historických a akčních kriminálních filmech (mj. Kardinál, Čtyři příšerní jezdci z Apokalypsy, Nevada Smith, Dělo pro Cordobu, Přestřelka, Lidský faktor, Řecký magnát, Téměř dokonalá aféra).

I když tyto role přispěly ke zvýšení jeho mezinárodní popularity, po umělecké stránce nebyly až na několik výjimek nijak přínosné. Uznání si získal také jako divadelní a operní režisér, pod jehož vedením hráli a zpívali mj. Placido Domingo a Renata Scottová v newyorské Metropolitní opeře.

Byl hostem MFF v Karlových Varech 1968. Od roku 1952 je ženatý s herečkou Elenou Varziovou a jejich syn Saverio a dcera Eleanora se také věnují herecké kariéře.