Richard Feynman
americký fyzik, zakladatel kvantové fyziky
- Narození:
- 11. května 1918
- Úmrtí:
- 15. února 1988
Upravit profil
Celým jménem Richard Phillips Feynman [čti: Ričrd Filips Fejnmen] se narodil 11. května 1918 a patřil k největším fyzikům 20. století.
Studoval Massachusettský technologický institut (MIT), doktorát složil na univerzitě v Princetonu. Během...
Životopis
Celým jménem Richard Phillips Feynman [čti: Ričrd Filips Fejnmen] se narodil 11. května 1918 a patřil k největším fyzikům 20. století.
Studoval Massachusettský technologický institut (MIT), doktorát složil na univerzitě v Princetonu. Během druhé světové války pracoval na vývoji jaderné bomby (projekt Manhattan). Po skončení války pracoval krátce na Cornellově univerzitě a od roku 1951 až do své smrti působil v Kalifornském technickém institutu (Caltech). V roce 1965 mu byla spolu se dvěma dalšími fyziky udělena Nobelova cena. Vypracoval techniku popisu reakcí elementárních částic poskytující alternativní náhled na chápání kvantové fyziky (Feynmanovy diagramy). Velmi významná byla jeho pedagogická činnost, dodnes jsou pro přehlednost a názornost vysoce ceněné a používané jeho sbírky přednášek a další knihy.
Richard Phillips Feynman byl třikrát ženatý. První žena mu zemřela v mladém věku. Se třetí ženou Gwen měl 2 děti.
Zemřel dne 15. února 1988 na selhání ledvin způsobené rakovinou.
Kromě vědecké práce a pedagogické činnosti se Feynman stal známým i svými dalšími zájmy, které jsou popsány v několika knihách, které se staly velmi populárními. Přispěl k rozvoji galvanizačních technik, zabýval se změněnými stavy vědomí (patrně lucidní snění), molekulární biologií a luštěním mayských astronomických tabulek, ale v těchto oborech nic zásadního nepublikoval. Ve volném čase také maloval ženské akty a hrál na bonga (jednou se dokonce zúčastnil karnevalu v Rio de Janeiro jako hráč na bubínek spolu s místními hudebníky).
Popularita mimo fyziku:
Po delším váhání se zúčastnil v roce 1986 jako člen vyšetřovací komise zkoumání katastrofy raketoplánu Challenger, kde nejen přispěl k objasnění jejích příčin, ale poukázal i na další systémové chyby ve vedení tohoto projektu. Při veřejné prezentaci výsledků komise se před televizními kamerami mezi Američany proslavil tím, že vzorek raketoplánového gumového těsnění vložil do sklenice ledové limonády a po vytažení demonstroval, jak guma nepruží. Blíž svoji zkušenost popsal v druhé části knihy Snad ti nedělají starosti cizí názory.
Bibliografie:
- Richard FeynmanFeynmanovy přednášky z fyziky - dodnes používaná učebnice, shrnující dvouletý - cyklus Feynmanových přednášek pro studenty základního univerzitního kurzu fyziky
- To nemyslíte vážně, pane Feynmane! - sbírka humorných historek z Feynmanova života, ilustrující jeho chuť poznávat zákonitosti světa kolem nás
- Snad ti nedělají starosti cizí názory (ISBN 80-85974-90-8) - pokračování předchozí sbírky
- O smyslu bytí (ISBN 80-7299-026-8) - zamyšlení nad smyslem života z pohledu vědce
- Radost z poznání (ISBN 80-7299-068-3) - sbírka přednášek, esejí a rozhovorů
- O povaze fyzikálních zákonů (ISBN 80-85974-86-X) - sbírka sedmi populárně-vědeckých přednášek shrnujících obecné vlastnosti fyzikálních zákonů
- Neobyčejná teorie světla a látky : kvantová elektrodynamika (ISBN 80-7299-045-4) - záznam čtyř přednášek vysvětlujících základní pravidla relativistické kvantové elektrodynamiky způsobem srozumitelným i laikům
Citáty:
"Fyzika je jako sex, může přinést praktické výsledky, ale to není důvod, proč to děláme."
"Pro ty, kteří neznají matematiku, je složité dostat se k takovým pocitům jako je krása, nejhlubší krása přírody...Pokud se chcete něco dozvědět o přírodě, oceňovat přírodu, je nutné rozumět jazyku, kterým mluví."
"Fyzikové si rádi myslí, že stačí říci: Toto jsou výchozí podmínky, co se stane pak?"
"Proč nám příroda dovoluje uhodnout z vlatností jedné části chování zbytku? Jde o nevědeckou otázku. Nevím jak na ni odpovědět jinak než zcela nevědecky. Myslím, že je to tím, že důležitou vlastností přírody je jednoduchost - a proto je velmi krásná."
"Rozvoj vědy a pokrok poznání se stávají stále obtížnější. Na experimentování již nestačí zápalky a sláma."
"Věda je dlouhou historií školení o tom, jak si přestat lhát do kapsy."
"Byli jsme vedeni k představě věcí nekonečně zázračnějších než představy básníků a snílků minulosti. Ukazuje to, že imaginace přírody je mnohem, mnohem větší než imaginace člověka. Například o kolik pozoruhodnější je pro nás to, že jsme připoutáni vlivem záhadné přitažlivosti k otáčející se kouli - polovina z nás vzhůru nohama -, která si miliardy let pluje prostorem, než představa, že jsme neseni na hřbetu slona nadnášeného želvou plovoucí v bezedném moři."
"Svého času se v novinách objevil článek, v němž se uvádělo, že teorii relativity rozumí pouze dvanáct lidí. Nevěřím, že tomu tak kdy bylo. Možná jí rozuměl jenom jeden člověk, autor dosud nezveřejněného objevu. Ale poté, co se ostatní vědci seznámili s jeho myšlenkami, většinou tuto teorii tím nebo oním způsobem pochopili, a jistě jich bylo víc než dvanáct. Na druhé straně si však myslím, že mohu klidně prohlásit, že kvantové teorii nerozumí nikdo."
"V počátcích všech vědeckých pozorování jsme při hledání rozumného vysvětlení jevů vystačili s pouhou intuicí, založenou opravdu jen na prosté zkušenosti s všedními objekty. Ale jak se snažíme vypracovat lepší popis naší zkušenosti, která začíná zahrnovat stále širší rozsah jevů, přestávají být naše vysvětlení jednoduchá a stávají se tím, co nazýváme zákony. Často se zdá, že jsou čím dál nerozumnější a stále více vzdálené od toho, co považujeme za zřejmé."
"Když vědec nezná odpověď na problém, žije v nevědomosti. Když výsledek tuší, žije v nejistotě. A když má proklatě velkou jistotu o charakteru výsledku, ještě pořád ho hlodají nějaké pochybnosti. Zjistili jsme, že pro dosažení pokroku to má ohromný význam. Musíme uznat naši ignoranci a ponechat prostor pochybám. Vědecké poznatky jsou souborem tvrzení pronesených s různým stupněm jistoty - některá tvrzení jsou naprosto nejistá, některá skoro jistá, ale žádná nejsou jistá absolutně."
"Kdyby nějaký Marťan (který nikdy nezemře, snad jen při nehodě) přišel na Zemi a viděl tento zvláštní druh bytostí - tyto lidi žijící asi sedmdesát nebo osmdesát let s vědomím, že přijde smrt - zdálo by se mu, že musí být nesmírně depresivní žít a vědět, že život je jen dočasný. My lidé nějak přijdeme na to, jak žít i přes tento problém: smějeme se, vtipkujeme, žijeme."
Literatura:
Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2
Studoval Massachusettský technologický institut (MIT), doktorát složil na univerzitě v Princetonu. Během druhé světové války pracoval na vývoji jaderné bomby (projekt Manhattan). Po skončení války pracoval krátce na Cornellově univerzitě a od roku 1951 až do své smrti působil v Kalifornském technickém institutu (Caltech). V roce 1965 mu byla spolu se dvěma dalšími fyziky udělena Nobelova cena. Vypracoval techniku popisu reakcí elementárních částic poskytující alternativní náhled na chápání kvantové fyziky (Feynmanovy diagramy). Velmi významná byla jeho pedagogická činnost, dodnes jsou pro přehlednost a názornost vysoce ceněné a používané jeho sbírky přednášek a další knihy.
Richard Phillips Feynman byl třikrát ženatý. První žena mu zemřela v mladém věku. Se třetí ženou Gwen měl 2 děti.
Zemřel dne 15. února 1988 na selhání ledvin způsobené rakovinou.
Kromě vědecké práce a pedagogické činnosti se Feynman stal známým i svými dalšími zájmy, které jsou popsány v několika knihách, které se staly velmi populárními. Přispěl k rozvoji galvanizačních technik, zabýval se změněnými stavy vědomí (patrně lucidní snění), molekulární biologií a luštěním mayských astronomických tabulek, ale v těchto oborech nic zásadního nepublikoval. Ve volném čase také maloval ženské akty a hrál na bonga (jednou se dokonce zúčastnil karnevalu v Rio de Janeiro jako hráč na bubínek spolu s místními hudebníky).
Popularita mimo fyziku:
Po delším váhání se zúčastnil v roce 1986 jako člen vyšetřovací komise zkoumání katastrofy raketoplánu Challenger, kde nejen přispěl k objasnění jejích příčin, ale poukázal i na další systémové chyby ve vedení tohoto projektu. Při veřejné prezentaci výsledků komise se před televizními kamerami mezi Američany proslavil tím, že vzorek raketoplánového gumového těsnění vložil do sklenice ledové limonády a po vytažení demonstroval, jak guma nepruží. Blíž svoji zkušenost popsal v druhé části knihy Snad ti nedělají starosti cizí názory.
Bibliografie:
- Richard FeynmanFeynmanovy přednášky z fyziky - dodnes používaná učebnice, shrnující dvouletý - cyklus Feynmanových přednášek pro studenty základního univerzitního kurzu fyziky
- To nemyslíte vážně, pane Feynmane! - sbírka humorných historek z Feynmanova života, ilustrující jeho chuť poznávat zákonitosti světa kolem nás
- Snad ti nedělají starosti cizí názory (ISBN 80-85974-90-8) - pokračování předchozí sbírky
- O smyslu bytí (ISBN 80-7299-026-8) - zamyšlení nad smyslem života z pohledu vědce
- Radost z poznání (ISBN 80-7299-068-3) - sbírka přednášek, esejí a rozhovorů
- O povaze fyzikálních zákonů (ISBN 80-85974-86-X) - sbírka sedmi populárně-vědeckých přednášek shrnujících obecné vlastnosti fyzikálních zákonů
- Neobyčejná teorie světla a látky : kvantová elektrodynamika (ISBN 80-7299-045-4) - záznam čtyř přednášek vysvětlujících základní pravidla relativistické kvantové elektrodynamiky způsobem srozumitelným i laikům
Citáty:
"Fyzika je jako sex, může přinést praktické výsledky, ale to není důvod, proč to děláme."
"Pro ty, kteří neznají matematiku, je složité dostat se k takovým pocitům jako je krása, nejhlubší krása přírody...Pokud se chcete něco dozvědět o přírodě, oceňovat přírodu, je nutné rozumět jazyku, kterým mluví."
"Fyzikové si rádi myslí, že stačí říci: Toto jsou výchozí podmínky, co se stane pak?"
"Proč nám příroda dovoluje uhodnout z vlatností jedné části chování zbytku? Jde o nevědeckou otázku. Nevím jak na ni odpovědět jinak než zcela nevědecky. Myslím, že je to tím, že důležitou vlastností přírody je jednoduchost - a proto je velmi krásná."
"Rozvoj vědy a pokrok poznání se stávají stále obtížnější. Na experimentování již nestačí zápalky a sláma."
"Věda je dlouhou historií školení o tom, jak si přestat lhát do kapsy."
"Byli jsme vedeni k představě věcí nekonečně zázračnějších než představy básníků a snílků minulosti. Ukazuje to, že imaginace přírody je mnohem, mnohem větší než imaginace člověka. Například o kolik pozoruhodnější je pro nás to, že jsme připoutáni vlivem záhadné přitažlivosti k otáčející se kouli - polovina z nás vzhůru nohama -, která si miliardy let pluje prostorem, než představa, že jsme neseni na hřbetu slona nadnášeného želvou plovoucí v bezedném moři."
"Svého času se v novinách objevil článek, v němž se uvádělo, že teorii relativity rozumí pouze dvanáct lidí. Nevěřím, že tomu tak kdy bylo. Možná jí rozuměl jenom jeden člověk, autor dosud nezveřejněného objevu. Ale poté, co se ostatní vědci seznámili s jeho myšlenkami, většinou tuto teorii tím nebo oním způsobem pochopili, a jistě jich bylo víc než dvanáct. Na druhé straně si však myslím, že mohu klidně prohlásit, že kvantové teorii nerozumí nikdo."
"V počátcích všech vědeckých pozorování jsme při hledání rozumného vysvětlení jevů vystačili s pouhou intuicí, založenou opravdu jen na prosté zkušenosti s všedními objekty. Ale jak se snažíme vypracovat lepší popis naší zkušenosti, která začíná zahrnovat stále širší rozsah jevů, přestávají být naše vysvětlení jednoduchá a stávají se tím, co nazýváme zákony. Často se zdá, že jsou čím dál nerozumnější a stále více vzdálené od toho, co považujeme za zřejmé."
"Když vědec nezná odpověď na problém, žije v nevědomosti. Když výsledek tuší, žije v nejistotě. A když má proklatě velkou jistotu o charakteru výsledku, ještě pořád ho hlodají nějaké pochybnosti. Zjistili jsme, že pro dosažení pokroku to má ohromný význam. Musíme uznat naši ignoranci a ponechat prostor pochybám. Vědecké poznatky jsou souborem tvrzení pronesených s různým stupněm jistoty - některá tvrzení jsou naprosto nejistá, některá skoro jistá, ale žádná nejsou jistá absolutně."
"Kdyby nějaký Marťan (který nikdy nezemře, snad jen při nehodě) přišel na Zemi a viděl tento zvláštní druh bytostí - tyto lidi žijící asi sedmdesát nebo osmdesát let s vědomím, že přijde smrt - zdálo by se mu, že musí být nesmírně depresivní žít a vědět, že život je jen dočasný. My lidé nějak přijdeme na to, jak žít i přes tento problém: smějeme se, vtipkujeme, žijeme."
Literatura:
Lubomír Sodomka, Magdalena Sodomková, Nobelovy ceny za fyziku, Praha : SET OUT, 1997. ISBN 80-902058-5-2