Je synem pekaře. Už na obecné škole založil s kamarády při mládežnické organizaci FDJ ochotnický kabaret, v němž dokonce režíroval.

Po studiu na státní konzervatoři v Erfurtu nastoupil angažmá v tamní činohře. V roce 1950 se musel pro onemocnění hlasivek dočasně vzdát herecké profese.

Pracoval jako ošetřovatel zvěře v lipském cirkuse Aeros. Po vyléčení se stal členem Divadla Mladé gardy v Halle, poté vystřídal scény v Greifswaldu (1953-56), Lipsku (1955-61) a Geře.

Od roku 1961 působil s přestávkou v letech 1970-75 ve Státním divadle v Drážďanech, kde se představil mj. v Dürrenmattových hrách Návštěva staré dámy a Fyzikové, v Ibsenově Noře a Shakespearově Králi Learovi.

Vedle bohaté divadelní činnosti se uplatnil od poč. 60. let také v TV a ve filmu, kde byl nejprve díky své robustní postavě a plešatosti obsazován do rolí buď záporných, nebo komických: rytíř Gözt von Bredow v historické komedii podle románu Willibalda Alexise Kalhoty rytíře z Bredowa (r. K. Petzold), loutkář a důmyslný mechanik Hans Röckle v pohádce Loutkář a ďábel (r. H. Kratzert) a kejklíř v historické fresce z doby temna Malíř Jörg Ratgeb (r. B. Stephan).

Mezinárodní věhlas mu přinesla úloha nacistického generála ve film. adaptaci románu Klause Manna Mefisto (r. I. Szabó), díky níž o něho projevili zájem i další zahraniční tvůrci.

Znovu na sebe upozornil rolí Friedricha Wiecka, egoistického otce klavíristky a manželky (Nastassja Kinská) skladatele Roberta Schumanna (Herbert Grönemeyer), v melodramatu Jarní symfonie (r. P. Schamoni).

Od roku 1984 je členem hereckého souboru film. studia DEFA a působí často jako recitátor. Již několikrát se představil na divadelním festivalu v Salcburku jako Mammon ve hře Huga von Hofmannsthala Jedermann.

R. H. je laureátem Umělecké ceny NDR 1971.