zavřít
Upravit životopis

Životopis

Ronaldo Luis Nazario de Lima se narodil 22. září v Bento Ribeiro, což je předměstí Ria de Janeira. Jméno dostal po doktoru Ronaldo Valentem, který asistoval jeho matce při třetím porodu. Starší bratr Nelinho a sestra Ione mu však častěji říkali přezdívkou „Dadado“.

Již od mládí byl Ronaldo nejaktivnějším dítětem v celé ulici. A také bylo zřejmé, že má obrovský cit pro pohyb. Proto v jedenácti začal hrát sálový fotbal za tým Tennis Club Valqueire. Sálový fotbal se hraje s menším míčem, který má navíc snížený odraz, takže drží stále na zemi. Právě hraní sálového fotbalu dělá z brazilských hráčů vytříbené techniky.

Ronaldo zakrátko přestoupil do lepšího týmu Social Ramos, do kterého musel dojíždět čtyři hodiny denně. Začal ale toužit po velkém fotbalu a tak se pokusil zaujmout funkcionáře slavného Flamenga. Ti ho však do celku nechtěli a na zpáteční cestě byl Ronaldo v autobuse okraden. Po odmítnutí ve Flamengu na sobě hráč začal tvrdě pracovat a časem se dostal do brazilského výběru do sedmnácti let. To však byl již hráčem klubu Sao Cristovao.

V roce 1993, kdy mu je stále sedmnáct, si ho kouč Parreira vybral do národního týmu. Svým mladým věkem i talentem připomíná legendárního Pelého. A nejen to, stejně jako nejlepší fotbalista všech dob, i Ronaldo si odbyl svůj debut v prestižním zápase proti Argentině. V tomto roce ho také koupilo Cruzeiro, řadící se k nejlepším brazilským klubům.

S národním týmem se podíval i na mistrovství světa 1994, kde Brazílie získala svůj čtvrtý titul v historii. Ronaldo se musel nechat překřtít na Ronaldinha, protože v týmu už byl veterán téhož jména. Šampionát však sledoval pouze z lavičky. Stále byl považován za příliš mladého a tak se učil od Romária a Bebeta.

Po mistrovství světa čekala mladíka Evropa. Cruzeiro ho prodalo do PSV Eindhoven, kde si od něj hodně slibovali. A Ronaldo je nezklamal. Hned v první sezoně se stal nejlepším střelcem nizozemské ligy. Když však požádá trenéra národního týmu Zagala, aby směl jet na Copa América, je odmítnut s tím, že je příliš mladý.

V další sezoně v PSV Ronaldo příliš štěstí nepobral. Má problémy s koleny a musí na fyzioterapii. Vrací se akorát včas, aby stihl olympijské hry v Atlantě, kde končí s Brazílií na třetím místě. V klubu si však příliš nerozumí s trenérem a raději odchází za dvacet milionů do Barcelony. Inter Milán, který si na něj také dělal zálusk, tolik peněz vydat nechtěl.

Teprve v Barceloně se z Ronalda stává hvězda. Muž s číslem devět na dresu (předtím vždy nosil desítku) se stává miláčkem davů. Jak by také ne. Daří se mu, na co sáhne. S týmem vybojuje Pohár vítězů pohárů a dovede ho na druhé místo v lize, sám je nejlepším střelcem španělské nejvyšší soutěže. Ronaldo září nadšením a nemyslí na nic jiného, než na hraní fotbalu za Barcelonu, kterou si zamiloval.

Ta ale od Interu dostala nabídku třiceti milionů dolarů, které neodolala. Ronaldo se tak stěhoval na San Siro. Fanoušci si ho hned od začátku zamilovali, na první trénink se přišlo podívat přes deset tisíc lidí. A Ronaldova hvězda zářila i v lize, kdy téměř získal Scudetto. Utkání mezi Interem a Juventusem, ve kterém šlo o titul, bývá dodnes uváděno jako ukázka zkorumpovanosti italského fotbalu.

Také Ronaldově dlouholeté přítelkyni se daří. Díky popularitě svého partnera se uchytila v modelingové agentuře. Vše, čeho se Ronaldo dotkne, se rázem mění ve zlato. Odpovídá tomu také nová přezdívka – „Il Fenomeno“ – Fenomén.

Na světovém šampionátu ve Francii dovedl Brazílii až do finále. I v něm nastoupil, ale kvůli nemoci byl jen stínem nejlepšího hráče planety. Francie zvítězila jednoznačně 3:0 a Brazílie truchlila. Ronaldo si potřeboval na chvíli odpočinout od fotbalu.

Do nové sezony vyrazil s nadšením, ale díky zraněním odehrál jen polovinu zápasů. Stále v nich však byl nebezpečným střelcem jako dřív. V sezoně 1999/2000 pak odehraje s nesnesitelnými bolestmi jen sedm zápasů a musí na operaci. Když se po čtyřech měsících vrací, fanoušci ho oslavně vítají. Po několika minutách se však Ronaldo skácel k zemi a fotografie bolestné grimasy obletěla celý svět. Zdálo se, že usměvavý Brazilec si už fotbal nezahraje.

Ronaldo se však nevzdal. Léčil se celou následující sezonu a značnou část té další, ale na hřiště se vrátil právě včas. Na mistrovství světa 2002 v Japonsku a Jižní Koreji zářil, nastřílel sedm branek a stal se nejlepším střelcem šampionátu. Zároveň získal pro Brazílii pátý titul.

To, co následovalo, nedá dodnes fanouškům Interu spát. Ronaldo byl sice zpět, nechtěl však hrát za jejich tým. Lákaly ho bílé barvy Realu Madrid a prý si ani nerozuměl s koučem Cúperem. Real se rozhodl hráče koupit za cenu padesát milionů dolarů. A rozhodně udělal dobře. Po chvíli aklimatizace se v týmu chytil a zapadl mezi ostatní hvězdy nejlepšího klubu planety.

Ronaldo je ženatý, se ženou Milene má syna Ronalda. Jeho nejoblíbenějším zvířetem je německý ovčák Pichichi.

Kariéra:
1989/1990 Social Ramos
1990-93 Sao Cristovao
1993/1994 Cruzeiro
1994-96 PSV Eindhoven
1996/97 FC Barcelona
1997-2002 Inter Milán
2002-? Real Madrid

Tituly:
2x mistr světa s Brazílií (1994, 2002)
2x vítěz Copa América s Brazílií (1997, 1999)
Pohár UEFA s Interem (1998)
Pohár vítězů pohárů s Barcelonou (1997)
Brazilský pohár s Cruzeiro (1993)

Individuální tituly:
3x hráč roku FIFA (1996, 1997, 2002)
2x Zlatý míč MS (1998, 2002)
2x Evropský hráč roku (1997, 1998)

Mohli by vás také zajímat…