Shirin Neshatová vyrůstala v dobře situované íránské rodině s prozápadními názory. V sedmnácti letech odjela studovat na Kalifornskou univerzitu v Berkeley. V USA se prosadila jako fotografka. K narativnímu filmu přešla od lyrických videoinstalací (např. Zanícení, 1999; Nezkrotnost, 1998). Měla samostatné výstavy mj. v newyorském Whitney Museum či montrealském Musée d’Art Contemporain. Tématem jejích prací zůstává genderová politika a právo na sebeurčení. Režijní debut Ženy bez mužů, který natočila v Maroku jako volné pokračování své předchozí práce, především videoinstalace Zarin (2005), jí vynesl Stříbrného lva na MFF v Benátkách. Žije v New Yorku. Pro vyhraněnou kritiku postavení žen v íránské muslimské společnosti jí bylo znemožněno vrátit se do vlasti.