Stanislav Červenka

zpěvák

Narození:
16. února 1949
Věk:
75 let
Upravit profil
Jmenuji Stanislav Červenka, povoláním jsem učitel, v současnosti působím jako ředitel málotřídní školičky v Milči u Nepomuku. V roce 1972 jsme s několika přáteli založili studentskou skupinu REPETENTI. Domovskou scénou nám byl plzeňský...

Životopis

Jmenuji Stanislav Červenka, povoláním jsem učitel, v současnosti působím jako ředitel málotřídní školičky v Milči u Nepomuku.

V roce 1972 jsme s několika přáteli založili studentskou skupinu REPETENTI. Domovskou scénou nám byl plzeňský vysokoškolský klub Studna, hráli jsme zpočátku jen převzaté písničky, později jsem se pokoušel textovat a naše snažení mělo vyústit v kompletně vlastní repertoár, přesně mé texty na převzaté melodie americké country. Skupina působila do roku 1976, jejím největším úspěchem bylo 2. místo na oblastním kole Porty v Horním Slavkově.

Později jsem vystupoval zhruba deset let jako písničkář sólista. Doprovázel jsem se na kytaru a na foukací harmoniky a hrál něco, co spíše připomínalo tehdy vcelku populární folk. Občas jsem se někam přihlásil, zahrál si jako host, vyplnil pauzu v programu. A, to především, pokoušel jsem se vyrábět nejen texty, ale i vlastní muziku. Asi to bylo docela k poslouchání, docela úspěšně jsem se zúčastňoval country, folk a trampských soutěží či přehlídek a nakonec jsem si troufl i na samostatné vystupování. Nejspíše se mi docela dařilo, v té době jsem nahrál několik písniček pro Český rozhlas v Plzni a dokonce se mnou natočili dvě živá vystoupení.

Největšími úspěchy z té doby pro mne bylo zejména vítězství v celostátní soutěži CANTATA NATURA v roce 1986 (písničky Návštěva, Digitální zvíře, Obaleč song). Ale největší radost jsem měl z čestného uznání pro písničku Dopis v autorské soutěži PORTY 1981. Do finále autorské soutěže PORTY jsem se dostal ještě v roce 1983. S mrazením v zádech si vzpomínám, jak jsem tehdy hrál pro více než 25 tisíc diváků v lochotínském amfiteátru. Následně dvě mé písničky vyšly v portovních zpěvnících.

V roce 1990 jsem se hudebně odmlčel. Na jedné straně jsem tak trochu ztrácel motivaci, a především se chtěl věnovat jiným aktivitám, převážně souvisejících s mým povoláním. Ne, že bych pověsil kytaru na pomyslný hřebík úplně, pouze jsem přestal veřejně vystupovat. S výjimkou několika benefičních akcí, tam jsem však byl vždy jen jedním z členů pro takový účel sestavené hudební part.

Až jednou, takřka po dvaceti letech, jsem si chtěl zopakovat písničky pro jakousi zpívanou, když na mne ze šuplíku vypadl štos mých textů. To mne vzalo tak, že jsem nejen začal mít chuť si je znovu zahrát, ale zatoužil jsem i po veřejném vystupování. A, což bylo rozhodující, dostal jsem po letech zase chuť textovat či skládat.

Mimochodem, do dnešního dne jsem na zahraniční melodie napsal 117 textů, 50 písniček jsem si složil celé sám, jednu melodii Honzy Nováka a dvě Rudy Březáka jsem opatřil svými slovy. Když to sečtu, dojdu k počtu 170. Ne všechno je opravdu dobré, ale většina písniček se hrála, mnohé hraji já sám dodnes. A nejen já, jak jsem s potěšením zjistil, různé hudební skupiny mají v repertoáru ode mne písničky, o nichž nejspíše ani nevědí, kdo je složil. Plzeňská skupina COP na svoji první desku vybrala Tvá máma ví (i když můj text má název Před láskou tvou utíkám) a klatovští poprockoví New Kiss nahráli na své CD písničku Chci šlapat trávu dál.

V současnosti vystupuji s pořadem, nazvaném podle prvních slov úvodní skladby, „Tak už jsem tady“, obsahuje dvacet čtyři písniček. Jeho nedílnou součástí je mluvené slovo. Všechny songy mají mé texty, zhruba polovina z nich má i moji melodii. Postupem času bych chtěl zvýšit podíl právě mých kompletně vlastních písniček.