Stanislav Strnad, vl. jm. Jindřich Stanislav Strnad byl český herec, syn herce Antonína Strnada (1885-1970).

Dětství a jinošství strávil v brněnském Králově Poli, kde po matčině smrti zabezpečili jeho výchovu s láskyplnou péčí prarodiče. Divadelní dráhu nastoupil u venkovských společností (J. O. Martin, K. Roden) a ke stálému divadlu se dostal poprvé na Kladně a v Českých Budějovících.

V roce 1926 se stal elévem činohry Národního divadla v Praze, odkud po dvou sezonách odešel opět ke kočovným společnostem. V roce 1936 byl angažován do souboru Městského divadla na Královských Vinohradech, které o čtyři roky později opustil a do konce války se pohyboval mimo divadlo.

Po osvobození se vrátil k jevištní činnosti jako člen severomoravských scén v Opavě a Přerově. Od roku 1948 až do penze (1973) hrál v Městských divadlech pražských, kde působil i jako inspicient. K filmové práci byl přizván režisérem V. Slavínským, který s ním počítal pro milovnickou roli v komedii Madla z cihelny (1933). Kvůli onemocnění očním katarem byl přeobsazen V. Borským. Slavínský však nezapomněl na jeho sličný zjev a v komedii Vdovička spadlá s nebe (1937) mu svěřil mu po boku V. Ferbasové ústřední mužskou postavu dočasně nezvěstného letce Mirko Severýna, jemuž osud nečekaně nadělí novou lásku. Se Slavínským pak natočil do okupace většinu z dalších půl tuctu filmů, jež svými nenáročnými náměty i rutinním zpracováním náležely k hlavního proudu běžné veseloherní produkce, která do značné míry vycházela vstříc obecnému vkusu. Jako partner V. Ferbasové, E. Gerové a A. Mandlové v nich představoval typ sympatického a dobře situovaného milovníka: majitele továrny na hračky Miloše Kavana (Děvčátko z venkova, 1937), slavného automobilového závodníka Jana Martena (Slečna matinka, 1938), průmyslníka dr. André Bernarda, alias Jiřího Belana (Bílá vrána, 1938) a mistra šermu Evžena Gregora (Svatební cesta, 1938). Do kategorie milovníků spadá i dramaticky až tragicky vyhrocená postava panského myslivce a rychtářova syna Jeronýma Výravy, který v Borského zfilmování div. dramatu F. A. Šuberta Jan Výrava (1937) váhá mezi láskou k mladé šlechtičně Sylvii (S. Procházková) a věrností svému hrdému otci Janovi (Z. Štěpánek), vůdci sedlácké vzpoury na obranu nově nabitých práv. Strnadova pozice prvního milovníka v podmínkách znárodněné kinematografie rázem klesla na úroveň velmi příležitostného epizodisty, který se na plátně objevil už jen jako muž v nolehárně (Rozina sebranec, 1945), opilí host (Zlatý pavouk, 1956) a fotograf (Strakatí andělé, 1964