Stephen Robert „Steve“ Irwin byl australský autor dokumentárních filmů. Proslavil se zejména televizním seriálem The Crocodile Hunter. Život Stephen Robert Irwin, přezdívaný „The Crocodile Hunter“ (Lovec krokodýlů), byl australský...

Životopis

Stephen Robert „Steve“ Irwin byl australský autor dokumentárních filmů. Proslavil se zejména televizním seriálem The Crocodile Hunter.

Život
Stephen Robert Irwin, přezdívaný „The Crocodile Hunter“ (Lovec krokodýlů), byl australský přírodovědec a televizní osobnost. Nejvíce proslulý televizním pořadem ze života zvěře, The Crocodile Hunter, ve kterém vystupovala také jeho žena Terri Irwin. Spolu s ní také vlastnil a staral se o australské zoo v Beerwah v Queenslandu, které založili jeho rodiče.

V roce 1992 se Irwin oženil s Terri Raines (původem z Eugene v Oregonu). Spolu mají dvě děti: dceru, Bindi Sue Irwin (nar. 24. července 1998) a syna, Roberta Clarence „Boba“ Irwina (nar. 1. prosince 2003).

Steve Irwin zemřel 4. září 2006 na následky bodnutí rejnokem do srdce při podvodním natáčení svého nového dokumentárního pořadu.

Zítra 4.9.2008 už to budou přesně 2 roky, co největšího Lovce krokodýlů a jednoho z nejznámějších přírodovědců - Steva Irwina, bodl rejnok do srdce a tím mu způsobil smrtelné zranění. Stalo se to asi ve 4:53 4. září našeho času, v Austrálii bylo asi půl jedné.

Kdo ho znáte a obdivujete, vzpomeňte si na něj. "On změnil svět..." Jak říká píseň, která byla na jeho pohřbu. A je to fakt. Nebýt něj, lidé by považovali krokodýly, hady, ještěry a všechno, co zrovna každý třeba nemiluje, za něco odporného....ale jen z neznalosti. Díky Stevovi jsme poznali co je to buš, jaké jsou vní podmínky, poznali zvířata a i to, že např. jed je jejich obrana apod. Plazili jsme se s ním po břiše k velkému krokodýlovi a chytali ho - a vlastně díky, tomu mu zachránil život...nebýt něj bylo by na světě míň koroýdlů a živočišstva, které už je tak ohrožené, jen díky některým, kteří myslí jen na svoje peníze a co všechno můžou mít za krokodýlí kůži. Šplhali jsme s ním po stromech ,abychom zachránili orangutany...které si lidé kupují a myslí si, jaý to nebude domácí mazlíček...jenže takový primát potřebuje velký výběh, větve, stromy...a až to ti lidé zjistí vrátí ho do přírody a zvíře se pak už neumí ani o sebe postarat, protože si zvyklo na člověka.

Zkrátka a dobře. Steve Irwin byl, je a bude velká přírodovědecká osobnost navždy. A titul profesor si zasloužil už v průběhu života a ne až po smrti. Byl to Pan Přírodovědec a i přes svá zranění, na které nepřihlížel konal svou práci do konce apoctivě. Dělal to s láskou pro zvířata i pro lidi. Měli bychom si z něj vzít příklad.

Takže: " Steve, děkujeme Ti za všechno. Jsi jednička. CRIKEY!"V historii natáčení dokumentů o zvířatech se nenašel zatím nikdo jiný, kdo by mu mohl konkurovat. Byl to blázen, odpusťte mi to slovo, ale svým způsobem i magor. Z jeho pořadů je patrné, že zvířata opravdu miloval. Věnoval jim celý svůj život a také se mu stala osudná. Málokdo ví, že veškeré honoráře za dokumenty a pořady Steve investoval do různých pozemků v Austrálii, Spojených státech či na Fidži, kde nechal stavět vlastní přírodní parky nejen pro ohrožené druhy. Snažil se také o to, aby zanikl ilegální trh se zvířecími "produkty" a turisty od těchto nákupů přesvědčivě odrazoval.

Zaslouží si obdiv a úctu.

Řekl Steve:

"Považuji se za ochránce divoké přírody a v ní žijících zvířat. Ve svém tažení proti pytlákům a likvidátorům životního prostředí ani o kousek neustoupím."

Řekla Terri:

"Nikdo na světě nebyl jako on. Vypadal jak Tarzan ochraňující přírodu, superhrdina v nadživotní velikosti."Dne 4. září roku 2006 jeho "hrátky s čerty" skončily navždy. Zemřel ve věku 44 let při nebezpečném podvodním nátáčení jednoho z dokumentů u Velkého bariérového útesu (Port Douglas) v Austrálii. Rejnok ho bodl dvaceticentimetrovým ostnem, který má na ocase, přímo do srdce. Steve plaval v tu chvíli nad ním. Při převozu do nemocnice svému zranění v helikoptéře podlehl. Tento odvážný muž po sobě tak zanechal syna Boba, dceru Bindi a manželku Terri.

V Austrálii se se Stevem rozloučili opravdu velkolepě. Uctění jeho památky se konalo v zoo ve městě Beerwah, kterou Steve zdědil po svých rodičích. Na ceremonii mluvila z pódia i jeho osmiletá dcerka Bindi, která řekla: "Tati, byl jsi můj hrdina, člověk, který změnil svět a pomohl zachránit ohrožené druhy zvířat."V lednu roku 2004 šokoval širokou veřejnost tím, když v Queenlandské zoo vstoupil do ohrady s krokodýly s malým synkem v jedné ruce a s krmením pro krvelačná zvířata v ruce druhé. Přitom ho natáčely kamery a lidé z toho měli senzaci. Těžko říct, jestli to hodnotit kladně nebo záporně. Většina obecenstva, která tomu přihlížela, byla spíše šokována a pohoršena. "Šílené, jak to může udělat," znělo kolem ještě dlouho. Tisk tuto "akci" přirovnával dokonce k nedávnému činu Michaela Jacksona, který svého syna oklepával z okna berlínského hotelu v roce 2002. Steve ale vždy tvrdil, že situaci měl pod kontrolou a že by nikdy neudělal nic, co by jeho novorozeného syna ohrozilo na životě. Těžko říct, co si tím chtěl vlastně dokázat.Tohoto muže, narozeného roku 1962 ve znamení ryby, všichni dobře
známe. Už se totiž nějaký ten pátek objevuje na našich televizníchSteve Irwin obrazovkách jako ten, který "to umí" nejen s krokodýly, ale třeba i s hady a jinými nebezpečnými zvířaty (holýma rukama chytal například Taipana - pravděpodobně nejjedovatějšího hada na světě!). Se svou ženou Terri putoval nejrůznějšími místy po celé zemi, pozoroval ty nejzajímavější tvory a přitom prožíval dobrodružství. Bavilo ho to a bylo to znát. Všichni víme, že Steve byl odvážný muž. Při natáčení svých dokumentů se bezstarostně sbližoval se zvířecími zabijáky a dovolil jim pohybovat se pár centimetrů od svého nosu. "Blázen", musel si říct každý alespoň jednou. Jeho pole působení je ale mnohem širší, než se zdá. Můžeme ho označit za dobrodruha, dokumentaristu, přírodovědce, lovce krokodýlů, ale také herce, protože účinkoval v mnoha filmech a seriálech.

Během své kariéry šahal holýma rukama například na kobry, žraloky, mamby černé, aligátory, chřestýše, varany komodské a plno dalších jedovatých a životunebezpečných druhů. Jeho pořady se staly rychle hitem číslo jedna!

Ne každý risk je ale zisk...Interwiev se Stevem
13.2.2008 16:06 | Marcelka Pustková | Steve Irwin

Interwiev

Animal Planet International truchlí ze ztráty Steva Irwina. Následující interview bylo kontaktní asi před měsíci jeho smrti a je poskytnuto jeho fanouškům a divákům jako památka na Stevovu vášeň pro zvířata a jeho rodinu.

Věk: 44
Zaměstnání: Ředitel Australské zoo

AP: Které pořady vám prezentovala Animal Planet?
SI: Krokodýlí deníky,Lovce krokodýlů,Mladou generaci veterinářů se Stevem Irwinem,Krokodýlí archiv Steva Irwina.

AP: Pokud by jste měl vybrat oblíbené zvíře,které jedno by to bylo a proč?
SI: Krokodýl - protože jsou to žijící dinosauři.

AP: Co jste cítil,že si zaslouží naši největší,okamžitou pozornost ze všech ohrožených živočišných druhů ve světě?
SI: Orangutani - my je nebudeme mít v dalších 35 letech,pokud nic neučiníme!

AP: Kdy jste se stal poprvé fascinovaný zvířaty?
SI: Když jsem byl čtyřletý.

AP: Dělal jste si vůbec kdy sen,že by jste byl představující na programu Animal Planet?
SI: Ne,to jsem nikdy neudělal.

AP:Co je vaší nejnebezpečnější situací u zahrnujícího zvířete?
SI: Já jsem měl mnoho,mnoho těsných předvolání - také četných,ke zmínce,opravdu.

AP: Jaké mazlíčky máte doma:
SI: Já žiji ve středu Australské zoo, tak všechny zvířata v zoo jsou způsobem moji mazlíčci.

AP: Které zvíře by jste chtěl nejvíce přijat tváří v tvář, ale zatím nevíte jak to udělat?
SI: Lední medvědi by byli báječní.

AP: Byl jste vůbec kdy zraněný od zvířete?
SI: Ano,mnohokrát - krokodýli,varani komodští,aligátoři a stovky hadů,ti všichni měli malý kousek ze mě.

AP:Co bylo vaším nejvíce zajímavým zvířecím setkáním?
SI: Venku z tisíců setkání - jsoucí jedno na jednom,s gorilou v Hawletském parku divokých zvířat v Anglii a bytostí přijatou jako první ze všech vlastních.

AP: S kterými charitami spolupracujete?
SI: Já mám vlastní zvířecí ochranářskou nadaci,nazvanou "Wildlife Warriors Worldwide",která není pouze tvořena fondem Australské zvířecí nemocnice,ale také přispíváním výzkumu a pomocí pro ohrožené druhy.

AP: Jak by naši diváci mohli nejvíce pomoci zvířatům na světě?
SI: Nekupováním žádných zvířecích produktů - většina zvířat je bytost,vytlačena na pokraj vyhubení,díky pytlákům a ilegálním zvířecím obchodům.

Přeloženo mnou z anglického originálu od Animal Planet