Svatý Fabián, latinsky Fabianus († 20. ledna 250), byl 20. římským biskupem (papežem), jehož pontifikát se datuje do let 236 - 250.

Po smrti papeže Antera se konala volba nového biskupa římského. Fabián k ní přišel jako jeden z řady prostých křesťanů, který neměl žádné ambice ani šanci být zvolen. Podle legendy v průběhu volby vletěla do sálu holubice a usadila se na Fabiánově rameni. To bylo všeobecně přijato jako boží pokyn a Fabián byl neprodleně zvolen papežem. Ukázalo se, že tato volba nebyla nijak špatná, neboť svatý Fabián patří mezi nejvýznamnější papeže v raných dějinách církve.

Připisuje se mu, že v Římě ustanovil sedm jáhnů, kteří měli pečovat o chudé, vdovy a sirotky a sedm podjáhnů, jejichž úkolem bylo pokračovat v práci započaté papežem Anterem, tj. shromažďovat svědectví o pronásledování křesťanů a křesťanských mučednících.

Podle starověkého historika Eusebia Fabián pokřtil císaře Filipa Arabského, který se tak stal prvním křesťanským římským císařem. Tato zpráva z jiných zdrojů potvrzena není, ale je fakt, že v době panování císaře Filipa pronásledování křesťanů ustalo.

Vyslal rovněž svatého Dionýsia a další věrozvěsty šířit křesťanskou víru do Galie, kde založili tehdy ještě malé, křesťanské komunity (Paříž, Tours, Arles, Narbonne, Toulouse, Clermont a Limoges). Kromě toho se ostře postavil proti herezi přicházející z africké církve, jejichž hlasatelem byl biskup Privatus z Lambaesy.

Nechal převézt ostatky papeže svatého Ponciána ze Sardinie do Říma a pohřbít je v Callixtových katakombách.

Fabián řídil církev po 14 let a byl umučen v průběhu pronásledování křesťanů za císaře Decia 20. ledna 250. Byl patrně sťat. Je pohřben v Callixtových katakombách. Jeho hrob z řeckým nápisem „Fabián, biskup a mučedník“ nalezl archeolog Rosi v roce 1850.

Památku svatého Fabiána si katolická církev připomíná v den jeho úmrtí, 20. ledna