Svatý Pavel z Tarsu, apoštol Pavel, též Saul (hebrejsky Šaul, česky často také překládáno jako Šavel), je jednou z nejdůležitějších biblických postav, o jeho osudech vypráví Nový zákon. Je řazen mezi apoštoly, přestože do původní dvanáctky nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal, vyjma zázraku obrácení na cestě do Damašku. Jeho zásluhou se křesťanství začalo šířit mezi pohany a stalo se světovým náboženstvím. Proto je často považován za faktického zakladatele křesťanství. Podle tradice je autorem větší části listů Nového zákona.

Mládí
Saul se narodil ve městě Tarsos, které bylo z obchodního hlediska významným střediskem. To pravděpodobně umožnilo studovat Pavlovi u rabbiho Gamaliela, jenž vyučoval v Jeruzalémě. Získal tak velmi dobré vzdělání a vládl velmi dobrou řečtinou, jak ukazují jeho listy. Pavel se narodil do židovské rodiny, ale již od narození byl římským občanem. Občanství pravděpodobně získal jeho otec či děd jako odměnu za zásluhy pro Tarsos. Skutečnost, že byl římským občanem, mu také nejednou usnadnila situaci, někdy dokonce i zachránila život. Pavlovo římské občanství může též vysvětlovat, proč používal jak hebrejskou, tak latinskou podobu svého jména (Saul, resp. Paulus).

Odmalička byl vychováván ve víceméně řecké kultuře, avšak ve víře otců, tj. v židovství. Víme, že patřil ke skupině farizeů.

Obrácení na křesťanství
Když se první křesťané po ukamenování diakona Štěpána, u kterého byl Saul přítomen, rozprchli do Judska a Samaří, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Saul jezdit po Judsku a pronásledoval všechny stoupence tohoto hnutí. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout všechny tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: "Saule, proč mě pronásleduješ". Tento okamžik znamenal zlom v celém jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní (nepočítáme-li záhadné arabské působení), několik let žil v Damašku (kde se učil řemeslu šití stanů?), posléze se připojil k misijním skupinám a kázal. Nakonec působil jako samostatný křesťanský potulný kazatel v křesťanstvím dosud nezasažených končinách tehdejšího světa. Podnikl několik misijních cest (celkem se uvádějí 3), navštívil Malou Asi, Řecko, možná Ilýrii a Řím. V jeho plánech byla i návštěva Hispánie (Španělska), ale badatelé se neshodují v názoru, zda se tam nakonec dostal, či nikoli, většina se shoduje na tom, že zemřel v Římě, kde byl sťat. Jako místo jeho smrti je udáván dnešní kostel sv. Pavla v trapistickém klášteře Tre Fontane na jihu Říma. Jeho hrob se nachází pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami.

Listy Nového zákona
Z listů (dopisů) obsažených v Novém zákoně mu tradice připisuje celkem 13, resp. 14, pokud do nich započítáme i List Židům. Jsou to: List Římanům, První list Korintským, 2. Korintským, List Galaťanům, List Efezským, List Filipským, List Koloským, 1. list Tesalonickým, 2. Tesalonickým, 1. list Timoteovi, 2. list Timoteovi, List Titovi a List Filemonovi. Z těchto listů se za autenticky Pavlovy považuje obvykle sedm, a to Římanům, oba Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a 2. Timoteovi. Ostatní mu byly pravděpodobně později připsány.

Pavlovy listy odrážejí konkrétní situace a problémy církví, které ve většině případů sám založil a o které se i nadále staral listovní formou. Odráží se v nich situace prvotní církve, Pavlovo učení a každodenní problémy křesťanských společenství. Jeho jednotlivé názory a teologická hlediska se stala základem křesťanského náboženství - například myšlenka, že člověk není ospravedlněn svými skutky, ale milostí. Pavel také vynaložil velké úsilí na obrácení židů na novou víru, a i když nabádal k mírnosti, jeho listy obsahují řadu protižidovských útoků, včetně obvinění židů ze smrti Ježíše Krista.