Tonička Janková se narodila jako Hana Tomešová. Když vyrostla, starala se o rekvizity v Divadle Petra Bezruče, potom byla fotografkou ve Službách města Ostravy, pak nespolehlivě pracovala coby spojovatelka meziměstských telefonických hovorů na ostravské poště, později byla i bílým kominíkem na Nové Huti Klementa Gottwalda a herečkou v ostravském divadle Waterloo. Dále byla prodavačkou v katolickém knihkupectví Zlatý klas v Praze Na příkopech, kde však často usínala za pultem a místo ztratila .

Přesunula se tedy do Radlické mlékárny k běžícímu pásu. Poté, co ji omylem zavřeli na několik hodin do lednice, toto zaměstnání opustila a stala se laborantkou v Barrandovských ateliérech, kde pro změnu usínala při kopírování turistických diapozitivů Hradčan. V usínání dále pokračovala v Divadle Jiřího Wolkera coby osvětlovačka u bodového světla, což bylo příliš náročné pro herce bloudící jevištní tmou (stalo se totiž často, že její usínající ruka namířila boďák ku stropu).

Později se stala asistentkou střihu v Jindřišské ulici a studentkou střihové skladby na FAMU. Po třech letech studia odešla za slávou do Ameriky, kde postupně pracovala jako press operator (mandlovačka prádla), pečovatelka v domově důchodců, prodavačka hamburgerů u McDonalda (pouze jeden den), číšnice v německé restauraci, pekařka ve francouzské restauraci, herečka ve francouzsko-americkém divadle a konečně jako střihačka filmů. A to jí zůstalo dodnes.