Odchovanec hodonínského hokeje přestoupil v 18 letech do Slovanu Bratislava. Od té doby byla sláva "belasých" dlouhá léta až do příchodu legendárních bratří Šťastných spjata se jménem Nedomanský a dres číslo 14 se stal synonymem produktivity a...
Životopis
Odchovanec hodonínského hokeje přestoupil v 18 letech do Slovanu Bratislava. Od té doby byla sláva "belasých" dlouhá léta až do příchodu legendárních bratří Šťastných spjata se jménem Nedomanský a dres číslo 14 se stal synonymem produktivity a bezmocných pohledů brankářů soupeře. Jeho největší předností bylo střílet góly - čtyřikrát se stal nejlepším střelcem ligy (pokaždé nastřílel více jak 35 branek) a třikrát nejproduktivnějším hráčem, naposledy v roce 1974, kdy měl na kontě 74 bodů. Svoji skvělou produktivitu prokazoval také v reprezentaci, kde se poprvé představil na MS 1965.
Od té doby se stal nepostradatelnou oporou a v letech 1968-74 byl vždy nejlepším střelcem československých výběrů na mistrovstvích světa. Československá reprezentace patřila v sedmdesátých letech spolu se Sověty mezi největší favority a pravidelně přivážela medaile z MS i ZOH. Díky tomu Nedomanský vlastní stříbro z olympiády v Grenoblu 1968 a titul mistra světa z roku 1972. S reprezentací se váže také další příhoda: při jednom ze zájezdů v Kanadě se stal oblíbencem kanadského publika, kteří obrovitému útočníkovi vymysleli přezdívku "Big Nedo", která mu už zůstala.
Nedomanský si vždycky přál zkusit zámořský hokej, na který si velmi věřil. Svojí obrovitou postavou a skvělým střeleckým potenciálem byl pro něj přímo předurčen a zámořské kluby by jej rádi viděly ve svém středu. Vždyť byl draftován už v roce 1967 New York Rangers. Jenže tehdejší doba Nedomanskému stejně jako ostatním nepřála, při dotazu na tehdejším vedení československé tělovýchovy se mu její činovníci jen vysmáli. S tím se ale nespoutaný hráč, o kterém kdysi prohlásil Anatolij Tarasov, šedá eminence sovětského hokeje: "Nedomanský je výborný hráč. Ale chuligán," nehodlal smířit. Zlomovým okamžikem Nedomanského života se tak stalo léto 1974.
Měl za sebou fantastickou sezónu - stal se zároveň nejproduktivnějším hráčem, nejlepším střelcem a nejlepším nahrávačem čs. ligy. S reprezentací ČSSR si pak z MS přivezl stříbrnou medaili, byl vyhlášen nejlepším útočníkem a zařazen do All-Star. Pak ale dostal povolávací rozkaz - přes známého si naštěstí zařídil odklad a odcestoval s manželkou na dovolenou do Španělska. Do země koridy a bolera však nedojel a sešel se v Ženevě s Richardem Fardou, s kterým společně uzavřeli smlouvu s činovníky Toronto Toros, týmu WHA, tehdejší konkurenci NHL. V socialistickém Československu se Nedomanský rázem stal nenáviděným emigrantem, o kterém se nesmělo veřejně mluvit - byl považován za zrádce a čs. noviny ho dokonce nechaly několikrát zemřít. Věrní fanoušci však na oblíbeného hráče nezanevřeli a "Nedo" navždy zůstal jejich idolem, o kterém vyprávěli svým dětem, a to i přesto, že jejich miláček byl vzdálen tisícovky kilometrů od vlasti a nebyly o něm žádné zprávy.
Nedomanský mezitím válel na zámořských kluzištích. Hned ve své první sezóně v Torontu nasbíral přes osmdesát bodů. O rok později se stal nejproduktivnějším hráčem týmu s 98 body, obdržel Paul Deneau Award pro nejslušnějšího hráče WHA a zahrál si i v All-Star Game. Před sezónou 1976-77 se Toronto Toros přestěhovali do Birminghamu a Nedomanský pokračoval v dobrých výkonech. Toho si všimli i funkcionáři Detroit Red Wings a v listopadu 1978 se "Big Nedo" stěhoval do města motorů. Před sezónou 1978-79 přišel Nedomanský poprvé do kontaktu se svými krajany.
Do města totiž přijela přímořská mužstva Pardubic a Kladna posílená o reprezentanty, aby sehrála přátelská utkání s mužstvy NHL. V Detroitu hrál až do ročníku 1982-83, kdy přešel do St. Louis a svoji poslední aktivní sezónu končil v týmu, který jej před šestnácti lety draftoval - New York Rangers. Z NHL odcházel v 38 letech jako nejstarší hráč v poli a druhý nejstarší vůbec po brankáři Tony Espositovi z Chicaga. To už vlastnil kanadské občanství.
V listopadu 1987 zkusil Nedomanský dráhu trenéra v německém Schwenningenu. Ve stejném roce vystoupil v pořadu německé televizní stanice ZDF, kde se vyjádřil o vztahu k své vlasti: "Nemám žádné styky a nechci mít s tím, co je v Československu, nic společného. Jsem kanadský občan a vděčím této zemi, že mi umožnila život normálního člověka".
Ve Schwenningenu skončil v únoru 1990, kdy mu samotní hráči vyslovili nedůvěru. sezónu 1990-91 ještě trénoval rakouský EV Innsbruck, než se začal naplno věnovat práci pro Los Angeles Kings, kterým dělá dodnes skauta pro Evropu. Václav Nedomanský je ženatý, má dvě dcery a syna Václava, který zdařile pokračuje v otcových šlépějích. Václav junior naposledy hrál na farmě Floridy v Carolina Monarchs (AHL) a jeden čas nastoupil také pár zápasů za extraligový Litvínov.
Václav Nedomanský odehrál v čs. lize během 12 sezón 419 zápasů a vstřelil 369 gólů. V reprezentaci ČSSR sehrál 220 zápasů a se 163 góly je dodnes nejlepším střelcem historie reprezentačního týmu.
Reprezentační úspěchy:
Olympijské hry
- stříbro 1968, bronz 1972
Mistrovství světa
- zlato 1972; stříbro 1965, 1966, 1971, 1974; bronz 1969, 1970, 1973
Od té doby se stal nepostradatelnou oporou a v letech 1968-74 byl vždy nejlepším střelcem československých výběrů na mistrovstvích světa. Československá reprezentace patřila v sedmdesátých letech spolu se Sověty mezi největší favority a pravidelně přivážela medaile z MS i ZOH. Díky tomu Nedomanský vlastní stříbro z olympiády v Grenoblu 1968 a titul mistra světa z roku 1972. S reprezentací se váže také další příhoda: při jednom ze zájezdů v Kanadě se stal oblíbencem kanadského publika, kteří obrovitému útočníkovi vymysleli přezdívku "Big Nedo", která mu už zůstala.
Nedomanský si vždycky přál zkusit zámořský hokej, na který si velmi věřil. Svojí obrovitou postavou a skvělým střeleckým potenciálem byl pro něj přímo předurčen a zámořské kluby by jej rádi viděly ve svém středu. Vždyť byl draftován už v roce 1967 New York Rangers. Jenže tehdejší doba Nedomanskému stejně jako ostatním nepřála, při dotazu na tehdejším vedení československé tělovýchovy se mu její činovníci jen vysmáli. S tím se ale nespoutaný hráč, o kterém kdysi prohlásil Anatolij Tarasov, šedá eminence sovětského hokeje: "Nedomanský je výborný hráč. Ale chuligán," nehodlal smířit. Zlomovým okamžikem Nedomanského života se tak stalo léto 1974.
Měl za sebou fantastickou sezónu - stal se zároveň nejproduktivnějším hráčem, nejlepším střelcem a nejlepším nahrávačem čs. ligy. S reprezentací ČSSR si pak z MS přivezl stříbrnou medaili, byl vyhlášen nejlepším útočníkem a zařazen do All-Star. Pak ale dostal povolávací rozkaz - přes známého si naštěstí zařídil odklad a odcestoval s manželkou na dovolenou do Španělska. Do země koridy a bolera však nedojel a sešel se v Ženevě s Richardem Fardou, s kterým společně uzavřeli smlouvu s činovníky Toronto Toros, týmu WHA, tehdejší konkurenci NHL. V socialistickém Československu se Nedomanský rázem stal nenáviděným emigrantem, o kterém se nesmělo veřejně mluvit - byl považován za zrádce a čs. noviny ho dokonce nechaly několikrát zemřít. Věrní fanoušci však na oblíbeného hráče nezanevřeli a "Nedo" navždy zůstal jejich idolem, o kterém vyprávěli svým dětem, a to i přesto, že jejich miláček byl vzdálen tisícovky kilometrů od vlasti a nebyly o něm žádné zprávy.
Nedomanský mezitím válel na zámořských kluzištích. Hned ve své první sezóně v Torontu nasbíral přes osmdesát bodů. O rok později se stal nejproduktivnějším hráčem týmu s 98 body, obdržel Paul Deneau Award pro nejslušnějšího hráče WHA a zahrál si i v All-Star Game. Před sezónou 1976-77 se Toronto Toros přestěhovali do Birminghamu a Nedomanský pokračoval v dobrých výkonech. Toho si všimli i funkcionáři Detroit Red Wings a v listopadu 1978 se "Big Nedo" stěhoval do města motorů. Před sezónou 1978-79 přišel Nedomanský poprvé do kontaktu se svými krajany.
Do města totiž přijela přímořská mužstva Pardubic a Kladna posílená o reprezentanty, aby sehrála přátelská utkání s mužstvy NHL. V Detroitu hrál až do ročníku 1982-83, kdy přešel do St. Louis a svoji poslední aktivní sezónu končil v týmu, který jej před šestnácti lety draftoval - New York Rangers. Z NHL odcházel v 38 letech jako nejstarší hráč v poli a druhý nejstarší vůbec po brankáři Tony Espositovi z Chicaga. To už vlastnil kanadské občanství.
V listopadu 1987 zkusil Nedomanský dráhu trenéra v německém Schwenningenu. Ve stejném roce vystoupil v pořadu německé televizní stanice ZDF, kde se vyjádřil o vztahu k své vlasti: "Nemám žádné styky a nechci mít s tím, co je v Československu, nic společného. Jsem kanadský občan a vděčím této zemi, že mi umožnila život normálního člověka".
Ve Schwenningenu skončil v únoru 1990, kdy mu samotní hráči vyslovili nedůvěru. sezónu 1990-91 ještě trénoval rakouský EV Innsbruck, než se začal naplno věnovat práci pro Los Angeles Kings, kterým dělá dodnes skauta pro Evropu. Václav Nedomanský je ženatý, má dvě dcery a syna Václava, který zdařile pokračuje v otcových šlépějích. Václav junior naposledy hrál na farmě Floridy v Carolina Monarchs (AHL) a jeden čas nastoupil také pár zápasů za extraligový Litvínov.
Václav Nedomanský odehrál v čs. lize během 12 sezón 419 zápasů a vstřelil 369 gólů. V reprezentaci ČSSR sehrál 220 zápasů a se 163 góly je dodnes nejlepším střelcem historie reprezentačního týmu.
Reprezentační úspěchy:
Olympijské hry
- stříbro 1968, bronz 1972
Mistrovství světa
- zlato 1972; stříbro 1965, 1966, 1971, 1974; bronz 1969, 1970, 1973