Bývalá manželka Miloše Formana se před kameru vrátila po dlouhé filmové pauze v roce 2005 ve filmu Doblba! (režie Petr Vachler). Následovala role matky ve filmu Medvídek režiséra Jana Hřebejka. Po střední uměleckoprůmyslové škole se stala...
Životopis
Bývalá manželka Miloše Formana se před kameru vrátila po dlouhé filmové pauze v roce 2005 ve filmu Doblba! (režie Petr Vachler). Následovala role matky ve filmu Medvídek režiséra Jana Hřebejka.
Po střední uměleckoprůmyslové škole se stala členkou divadla Semafor, kde dlouhá léta působila jako zpěvačka a herečka (1963-1989). Je slavná historka, kterak si Křesadlové pánové S+Š doopravdy všimli až při přehrávání filmových záznamů Konkursu a Suchý se tehdy optal: „A proč my jsme vlastně tuhle holku nevzali?“ Na což Forman odpověděl: „Protože ste blbý.“ Křesadlová se tedy stala členkou divadla, první její hrou byla Zuzana není pro nikoho doma, kde více méně zaskakovala za Milana Drobného, který odešel na vojnu, a posléze i za Hanu Hegerovou. V pozdějších letech také často vystupovala se Swing Bandem Ferdinanda Havlíka. Z dlouhého výčtu her, ve kterých vystupovala, jmenujme alespoň Jonáše a Dr. Matraceho, Zuzana v lázni, Čarodějky, Vetešník, Kytici nebo Fausta.
Už za studií zpívala s amatérskou bigbeatovou kapelou a při jednom z koncertů zaujala mladého režiséra Miloše Formana natolik, že ji obsadil do svého připravovaného debutu Konkurs (1963). Její největší filmovou rolí byla Štěpa z Intimní osvětlení (režie Ivan Passer, 1965), ale ztvárnila mimo jiné také postavu Celbové v Menzelově povídce Zločin v dívčí škole (1965), studentku sochařství Zuzanu v Papouškově Nejkrásnější věk (1968) či milenku stranického funkcionáře v Jirešově adaptaci románu Milana Kundery Žert (1968). V následujících desetiletích se ve filmu často neobjevovala a po opuštění divadelních prken Semaforu pracovala v 90. letech jako správcová rezidence prezidenta republiky.
V menších rolích se objevila ve filmech Akumulátor I (režie Jan Svěrák, 1993) a Nejasná zpráva o konci světa (režie Juraj Jakubisko, 1997).
V současnosti se věnuje především výrobě vitrážových lamp, čímž se vrátila ke své původní profesi výtvarnice.
S Milošem Formanem má Věra dvojčata Petra a Matěje, dnes rovněž úspěšné divadelníky.
Po střední uměleckoprůmyslové škole se stala členkou divadla Semafor, kde dlouhá léta působila jako zpěvačka a herečka (1963-1989). Je slavná historka, kterak si Křesadlové pánové S+Š doopravdy všimli až při přehrávání filmových záznamů Konkursu a Suchý se tehdy optal: „A proč my jsme vlastně tuhle holku nevzali?“ Na což Forman odpověděl: „Protože ste blbý.“ Křesadlová se tedy stala členkou divadla, první její hrou byla Zuzana není pro nikoho doma, kde více méně zaskakovala za Milana Drobného, který odešel na vojnu, a posléze i za Hanu Hegerovou. V pozdějších letech také často vystupovala se Swing Bandem Ferdinanda Havlíka. Z dlouhého výčtu her, ve kterých vystupovala, jmenujme alespoň Jonáše a Dr. Matraceho, Zuzana v lázni, Čarodějky, Vetešník, Kytici nebo Fausta.
Už za studií zpívala s amatérskou bigbeatovou kapelou a při jednom z koncertů zaujala mladého režiséra Miloše Formana natolik, že ji obsadil do svého připravovaného debutu Konkurs (1963). Její největší filmovou rolí byla Štěpa z Intimní osvětlení (režie Ivan Passer, 1965), ale ztvárnila mimo jiné také postavu Celbové v Menzelově povídce Zločin v dívčí škole (1965), studentku sochařství Zuzanu v Papouškově Nejkrásnější věk (1968) či milenku stranického funkcionáře v Jirešově adaptaci románu Milana Kundery Žert (1968). V následujících desetiletích se ve filmu často neobjevovala a po opuštění divadelních prken Semaforu pracovala v 90. letech jako správcová rezidence prezidenta republiky.
V menších rolích se objevila ve filmech Akumulátor I (režie Jan Svěrák, 1993) a Nejasná zpráva o konci světa (režie Juraj Jakubisko, 1997).
V současnosti se věnuje především výrobě vitrážových lamp, čímž se vrátila ke své původní profesi výtvarnice.
S Milošem Formanem má Věra dvojčata Petra a Matěje, dnes rovněž úspěšné divadelníky.
