Charakteristika: Pružný, silný, velmi dobře dovede číst hru, k jeho přednostem patří reflex šelmy. Výborný v soubojích jeden na jednoho, silný i při centrovaných míčích, schopný chytat pokutové kopy. Valdésovy zákroky se někdy zdají až na...

Životopis

Charakteristika:

Pružný, silný, velmi dobře dovede číst hru, k jeho přednostem patří reflex šelmy. Výborný v soubojích jeden na jednoho, silný i při centrovaných míčích, schopný chytat pokutové kopy. Valdésovy zákroky se někdy zdají až na hranici lidských možností. Disponuje kvalitní kopací technikou, díky čemuž se nebojí pomoci obráncům s rozehrávkou ve složitých situacích či přesným výkopem založit rychlý protiútok. Právem tak patří ke světové gólmanské špičce, což dokazuje i členství ve španělském národním týmu.

Biografie:

Victor Valdés Arribas se narodil 14. ledna 1982 v katalánském Hospitalet de Llobraget. I přes svůj nízký věk si dokázal během krátké doby získat neotřesitelnou pozici brankářské jedničky mezi barcelonskými tyčemi. Talentovaný Katalánec se stal velkou oporou FC Barcelony již v dobách koučování Franka Rijkaarda.

Do FC Barcelony přišel mladý Victor z málo známého klubu Pena Cinco Copas. To bylo v roce 1992. Ještě v témže roce se s rodinou přestěhoval do Tenerife, po třech letech se však do Barcelony vrátil. Postupem času se díky skvělým výkonům propracoval do kádru B-týmu. Tam se prezentoval působivými zákroky a bylo jen otázkou času, kdy dostane šanci v prvním týmu. Ta doba přišla v sezóně 2002/2003 a Valdés tak cítil velké zadostiučinění vzhledem k tvrdé práci, kterou každý den předváděl. Nastoupil tehdy sice jen k pár zápasům, ale i přesto nasbíral pro mladé brankáře velmi důležitou věc – zkušenosti. Pozici jedničky v brance v té době zastával Argentinec Roberto Bonano, který do Barcelony zamířil z River Plate a tým vedl Louis van Gaal. Holandský kouč a s ním i celý tým ovšem dost pokulhávali za vysokým očekáváním fanoušků i expertů, které bylo jako každý rok na Barçu kladeno. Louis van Gaal byl tedy odvolán tehdejším prezidentem Joanem Gaspartem.

Následující trenér – Srb Radomir Antič – také nedával nadějnému mladému brankáři moc šancí na ukázání svých skutečných kvalit. Poté ovšem v Barceloně následovala velká "revoluce", spojená s volbou nového prezidenta, později také nového trenéra a znatelného přebudování celého kádru. Jednou z posil se stal i turecký brankář Rüstü Recber, který na Mistrovství světa v Japonsku a Jižní Koreji vychytal pro Turecko překvapující třetí místo a zároveň se stal nejlepším brankářem turnaje. Po sezóně 2002/2003 odešel Argentinec Bonano, takže se nový trenér Frank Rijkaard musel rozhodovat mezi dvojicí Rüstü – Valdés. Nizozemský trenér se ani zdaleka nenacházel v záviděníhodné pozici; na jedné straně stál zkušený a ve výborné formě chytající Rüstü, na straně druhé mladý, talentovaný a navíc barcelonský odchovanec – Victor Valdés. A Rijkaard se rozhodl pro druhou možnost. Své rozhodnutí tehdy zdůvodnil slovy, že: "Rüstü může mít problémy s dorozumíváním se spoluhráči a s organizováním defenzivy." Turecký brankář tak měl pravidelně nastupovat jen v zápasech Copa del Rey, ale Rijkaard postupem času začínal i tam čím dál více upřednostňovat Valdése.

Sezóna 2004/2005 se pak stala v podání Victora Valdése fenomenální. Katalánský brankář chytal nade všechna očekávání a tým v krizových okamžicích podržel. Mezi tyčemi FC Barcelony nestál tak kvalitní brankář již po velmi dlouhou dobu. Roberto Bonano i Rüstü Recber ve srovnání s mladým Valdésem značně pokulhávali. Potvrdil to také titul pro nejlepšího brankáře Primera Division za soutěžní ročník 2004/2005 - Valdés obdržel trofej Ricarda Zamory, bývalého skvělého brankáře Barcelony. Tento titul - jak jistě fanoušci španělského fotbalu vědí - je udělován brankáři s nejmenším průměrným počtem obdržených branek na zápas. Na druhém místě skončil brankář Realu Madrid Iker Casillas, který sice odchytal o jedno utkání více, ale v počtu obdržených branek zaostával za barcelonským talentem o celých pět! V sezóně 2005/2006 pak Valdés potvrdil své kvality, i když si zároveň neodpustil několik hrubých chyb, které u většiny fanoušků dlouho snižovaly jeho kvality. I přesto dokázal týmu pomoci k vítězství v La Lize i Lize mistrů, dvou nejcennějších soutěžích pro fanoušky Barcelony, když ve finále nejprestižnější klubové soutěže světa bravůrními zákroky vychytal i hvězdu velikosti Thierryho Henryho a patřil tak k nejlepším mužům Barcelony na hřišti. V následující sezóně, která již ovšem nebyla pro klub tak úspěšná, patřil Vicky k nejjistějším hráčům týmu a dokázal, že jeho výkonnost má stoupající tendenci. Za celou ligovou sezónu obdržel pouze 33 branek. I v letech 2007/2008 řešil častá fatální zaváhání obrany a co víc, dokázal se vyvarovat zbytečných chyb, čímž potvrdil své kvality gólmana světové třídy.

Po dvou sezónách bez trofeje ovšem přišel čas dalších změn. Valdés si nicméně dokázal získat důvěru i nového trenéra Pepa Guardioly a v Barceloně se mohl i nadále chlubit statusem "neprodejný". Příchodu nového brankáře se Victor také obávat nemusel, neboť lavičku hájil zkušený José Manuel Pinto.
Historická sezóna 2008/2009 pak nechala Valdésův výjimečný talent, ozdobený již i bohatými zkušenostmi, propuknout v celé šíři. Barceloně pomohl k zisku trofeje pro vítěze Primera Division - po celou sezónu předváděl fantastické zákroky, tým uchránil před množstvím gólů (Fanoušci například často vzpomínají na zákrok proti madridskému Drenthemu, který se ve vypjatém El Clásicu za stavu 0:0 ocitl Victorovi tváří tvář.), zlepšil svoji rozehrávku i hru ve vzduchu a jak sám říká, uklidnil se, naučil koncentrovat po celých 90 minut, díky čemuž se vyvaroval jakýchkoliv chyb. O držiteli Zamorovy trofeje tak nebylo pochyb... Své kvality potvrdil i výbornými výkony v Lize mistrů, kde se spoluhráči dokráčel až k vytoužené trofeji. Barcelona též vybojovala pohár Copa del Rey.

V následujícím ročníku Valdés nasazenou laťku ještě povýšil. Spolu se svými spoluhráči zvedl nad hlavu Španělský a Evropský superpohár, pohár pro vítěze Mistrovství světa klubů a obhájil Primera Division, kde inkasoval za 38 zápasů jen 24 gólů (a získal tak znovu Zamorovu trofej)!
Konečně se tak zcela po zásluze dočkal i nominace do španělského národního týmu. A ačkoliv pouze jako náhradník, přesto byl se svými spoluhráči při vítězném tažení Španělska na Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice...