Zdena Kavková se narodila 9. července 1896 v Praze, v rodině, která od dětských let ovlivňovala její pozdější zaměření. Byla dcerou českého spisovatele Bohuslava Kavky, který od roku 1902, prakticky až do svého skonu v roce 1914, vydával časopis...
Životopis
Zdena Kavková se narodila 9. července 1896 v Praze, v rodině, která od dětských let ovlivňovala její pozdější zaměření. Byla dcerou českého spisovatele Bohuslava Kavky, který od roku 1902, prakticky až do svého skonu v roce 1914, vydával časopis Divadlo.
Umělecká dráha ZK začala v 18 letech u Blažkovy divadelní společnosti, poději, až do konce II. sv. války, vystřídala různě dlouhá angažmá v pražských divadlech Švandovo, Divadlo na Vinohradech a Uranie.
Na stříbrném plátně se poprvé objevila ve svých dvaceti letech, a to v němém filmu, jako květinářka v komedii Zlaté srdéčko od tvůrců Ant. Fencla (režie) a Josefa Švába-Malostranského (námět a scénář).
Lze se domnívat, že při práci ve filmovém prostředí poznala stejně starého Svatopluka Innemanna, za kterého se později provdala.
Zdena Kavková byla talentovanou herečkou, jejíž vzhled představoval krásu dvacátých až třicátých let minulého století. Byla tvůrci obsazována do rolí s populárními Vlastou Burianem, Karlem Hašlerem, Antonií Nedošínskou apod. a získala tak rychlou popularitu.
Zdá se, že nestálo nic v cestě k dalším filmovým úspěchům, neboť i tehdejší doba byla příznivá pro rychlý rozmach českých filmů s tuzemskou tématikou. V letech 1916 - 36 se objevila ve 26 filmech a jedné reklamě; často pak byla obsazována do prací svého manžela.
Přes všechny předchozí úspěchy i značnou popularitu a další příznivé okolnosti, zvukový film se k ní, i k mnoha hercům té doby, zachoval nemilosrdně. Herecký projev i barva jejího hlasu byly vhodnější pro jevištní tvorbu, avšak méně vhodné pro zvukový filmový pás. Více se pak soustředila na divadelní práci, neboť ve filmu dostávala většinou menší role, ve kterých se uplatnil její půvabný vzhled více, než divadelní manýra.
Zajímavé informace z jejího života lze najít i ve vzpomínkách herečky z roku 1932 („Pozor, až tlesknu, tak jedem“).
Působení Zdeny Kavkové-Innemannové během druhé světové války bylo velmi rozporuplné, zvláště pokud jde o aktivní účast v nacistické rozhlasové propagandě. Za tuto činnost byla po válce vyloučena z řad filmových a divadelních pracovníků. Zemřela v Praze, 1. prosince 1965, ve věku šedesáti devíti let.
Umělecká dráha ZK začala v 18 letech u Blažkovy divadelní společnosti, poději, až do konce II. sv. války, vystřídala různě dlouhá angažmá v pražských divadlech Švandovo, Divadlo na Vinohradech a Uranie.
Na stříbrném plátně se poprvé objevila ve svých dvaceti letech, a to v němém filmu, jako květinářka v komedii Zlaté srdéčko od tvůrců Ant. Fencla (režie) a Josefa Švába-Malostranského (námět a scénář).
Lze se domnívat, že při práci ve filmovém prostředí poznala stejně starého Svatopluka Innemanna, za kterého se později provdala.
Zdena Kavková byla talentovanou herečkou, jejíž vzhled představoval krásu dvacátých až třicátých let minulého století. Byla tvůrci obsazována do rolí s populárními Vlastou Burianem, Karlem Hašlerem, Antonií Nedošínskou apod. a získala tak rychlou popularitu.
Zdá se, že nestálo nic v cestě k dalším filmovým úspěchům, neboť i tehdejší doba byla příznivá pro rychlý rozmach českých filmů s tuzemskou tématikou. V letech 1916 - 36 se objevila ve 26 filmech a jedné reklamě; často pak byla obsazována do prací svého manžela.
Přes všechny předchozí úspěchy i značnou popularitu a další příznivé okolnosti, zvukový film se k ní, i k mnoha hercům té doby, zachoval nemilosrdně. Herecký projev i barva jejího hlasu byly vhodnější pro jevištní tvorbu, avšak méně vhodné pro zvukový filmový pás. Více se pak soustředila na divadelní práci, neboť ve filmu dostávala většinou menší role, ve kterých se uplatnil její půvabný vzhled více, než divadelní manýra.
Zajímavé informace z jejího života lze najít i ve vzpomínkách herečky z roku 1932 („Pozor, až tlesknu, tak jedem“).
Působení Zdeny Kavkové-Innemannové během druhé světové války bylo velmi rozporuplné, zvláště pokud jde o aktivní účast v nacistické rozhlasové propagandě. Za tuto činnost byla po válce vyloučena z řad filmových a divadelních pracovníků. Zemřela v Praze, 1. prosince 1965, ve věku šedesáti devíti let.