Zdena Lorencová původně vystudovala zahradní architekturu na VŠZ v Praze. Poté, co nebyla přijata z politických důvodů na pražskou DAMU (1969), studovala v letech 1982–84 na Konzervatoři Jaroslava Ježka obor skladba a aranžmá pod vedením Věroslava Neumana.

V letech 1955–65 zpívala v Dětském pěveckém sboru Českého rozhlasu, v roce 1956 vyhrála v celostátním kole Soutěže tvořivosti mládeže ve zpěvu, 1969 zvítězila na Folk Singers festivalu v Praze, 1970 na jihlavském Festivalu mladých zpěváků pop music, 1971 na Intertalentu ve Zlíně, roku 1971 získala „Plaketu Mikrofónu“ za osobitý přínos pop-music a „Zlatou Kytaru“ od Folk a country klubu v Praze. Od roku 1972 se začala pěvecké dráze věnovat profesionálně. V tomto roce také obdržela nejvíce hudebních ocenění (Plaketu Panton za výrazný tvůrčí vklad při interpretaci pop-music, 3 stříbrné Bratislavské lyry za hudbu, text a interpretaci písně Koukol) a reprezentovala naši pop-music na festivalu v Cannes, Festivalu rozhlasových písní v Zagrebu, na Dnu česko-polského přátelství ve Wroclawi a také měla recitál ve Švédské televizi. Od roku 1973 do 1976 ještě posbírala mnohá ocenění doma i v zahraničí (mimo jiné Festival mládeže v Berlíně a na Kubě).

Největších úspěchů dosáhla především díky písním Absolutno, Cinky linky, Zpívej dál a Z malostranských dvorků. Lorenzová úzce spolupracovala i s filmem. Roku 1965 zpívala píseň Sluníčko ve Formanově filmu Konkurz a o rok později hrála a zpívala v jeho filmu Lásky jedné plavovlásky. Později nazpívala hit Žluťásku dětského filmu Přijela k nám pouť a písně dětského filmu Slůně (režie Vít Olmer), kterých byla sama autorkou. Tvorba pro děti se stala její hlavní činností. Napsala texty k písním pohádky Anička s lískovými oříšky a začala skládat dětské sbory, např. hudební cyklus Měly myši školku.