Je vnučkou významného španělského politika Antonia Maury a sestřenicí významného spisovatele, politika a scenáristy Jorgeho Sempruna. Během svých studií na filozofické fakultě hrála ve studentském divadelním souboru. Ve dvaceti letech založila galerii moderního umění Davinci a zároveň působila jako kabaretní herečka, tanečnice a zpěvačka na malých avantgardních scénách.

Poč. 70. let byla angažována do velkých divadel, kde účinkovala mj. ve hrách Jean-Paula Sartra Špinavé ruce, Buera Valleji Rub karty, Jeana Anouilhe Divoška a v Molièrově Tartuffovi; jako členka Divadla Marie Guerrové se představila mj. ve hrách Rafaela Albertiho Válečná noc v muzeu Prado, Josého Zorrilly Otevřete oči a v dramatizaci Kafkova románu Proces. Do širokého diváckého povědomí vstoupila díky moderování zábavného TV pořadu Esta noche (Této noci) a navíc se objevovala i v TV inscenacích.

Před film. kamerou sbírala zkušenosti sice už od konce 60. let, první větší role však začala dostávat teprve o deset let později (mj. Papíroví tygři a Gary Coopere, jenž jsi na nebesích). Mezníkem v její kariéře bylo setkání s mladým režisérem Pedrem Almodóvarem, v jehož eroticky provokativních hořkých komediích ze současnosti vytvářela od poč. 80. let postavy svobodomyslných a sexuálně nevázaných mladých žen: policistou znásilněná madridská hippie Pepi, která se pomstí svému trýzniteli prostřednictvím lesbické přítelkyně, v temném příběhu Pepi, Luci, Bom a spousta dalších dívek.

Další její role byla jeptiška, pečující v útulku kláštera o narkomanky a jinak postižené ženy, v komedii Černá roucha; zoufalá a dezorientovaná matka Glorie, jejíž manžel se v Německu zapletl do aféry s falzifikátem Hitlerových pamětí, ve snímku Co jsem komu udělala?; transexuální Tina, původně chlapec, který změnil z lásky k vlastnímu otci pohlaví, v hyperrealistickém dramatu Zákon vášně.

Mezinárodní hvězdu a laureátku Evropské film. ceny Felixe 1988 a národní film. ceny Goya 1988 z ní učinila úloha herečky dabingu Pepy Markosové, která se po odchodu svého dlouholetého ženatého milence (Fernando Guillen) seznamuje s několika podobně zhrzenými ženami, v situační komedii Ženy na pokraji nervového zhroucení. Felixem 1990 byl oceněn její výkon v tragikomedii Ach, Carmelo! (r. C. Saura), kde ztělesnila varietní umělkyni Carmelu, která se svým partnerem (Andres Pajares) předvádí stejný program vojákům obou znepřátelených stran během občanské války.

Stříbrnou mušlí na MFF v San Sebastianu 2000 byl oceněn její výkon v úloze obchodnice s byty Julie, jejíž nález velkého množství peněz po zesnulém nájemníkovi vyvolá značnou nevraživost sousedů, v černé komedii Komunita (r. Á. de la Iglesia). 1988 byla vyznamenána španělským ministrem kultury Národní film. cenou.