Černý americký pianista, skladatel a vedoucí vlastního orchestru, původem ze st. New Jersey (vl. jm. William Basie, nar. 1904).

Od dětství se učil na piano, po přestěhování do N.Y.C. (1923) i u Fatse Wallera. V r. 1928 se usazuje v Kansas City. Tam je až do následujícího roku členem orchestru Walter Page’s Blue Devils a poté orch. Bennie Molena. V r. 1935 zakládá vlastní kvinteto, záhy rozšířené o další 4 hudebníky. Zároveň získal pozornost kritika Johna Hammonda, který zařídil angažmá v Chicagu (1936) a zájezd do N.Y.C. Tam se také soubor usazuje a na Hammondův popud rovněž rozšiřuje obsazení. V r. 1937 vznikají první nahrávky (pro firmu Decca). Léta 1937 – 40 jsou i prvním velmi úspěšným obdobím orchestru. V té době se zde objevují takoví hudebníci jako Freddie Green – g, Walter Page – basa, g, Benny Morton – tp, Dickie Wells – tp, Jo Jones – dr, Lester Young – sax, Buck Clayton – tp, Herschel Evans – klarinet, sax, Earl Warren – sax, Harry Edison – tp, Jimmy Rushing – voc. K nejznámějším skladbám se zařadily m.j. One O’Clock Jump (1937), Swinging The Blues (1938), Jumping At The Woodside (1938), Lester Leaps Inn (1939). Basie je v té době průkopníkem především v bigbandové swingové rytmice.

Počínaje rokem 1940 se v orchestru objevují problémy, doprovázené m.j. i personálními změnami. Do jeho rozpuštění v r. 1949 se v něm hrají m.j. Don Byas – sax, Buddy Tate – sax, Lucky Thompson – sax, Illinois Jacquet – sax, Paul Gonsalves – sax, Al Killian – tp, Joe Newman – tp, Vic Dickerson – trombon, J.J. Johnson – trombon, Emett Berry – tp.

V letech 1950 – 51 má Basie vlastní septeto, v němž hrají např. Wardell Gray – sax, Clark Terry – tp, Buddy De Franco – klarinet. V r. 1952 sestavuje nový, opět úspěšný orchestr, ve kterém hrají m.j. Thad Jones – tp, Marshall Royal – sax, Frank Wess – sax, Frank Foster – sax, Benny Powel – trombon, Henry Coker – trombon. Hity se stávají především snímky se zpěvákem Joe Williamsem (např. All Right O.K. You Winn, Every Day) a Ellou Fitzgerald (např. April In Paris). Vliv na zvuk orchestru mají i výborní skladatelé a aranžéři Neal Hefti a Quincy Jones.

Šedesátá léta znamenají další změny v obsazení. Orchestr často zpracovává témata z pop music a spolupracuje s řadou pop zpěváků (např. Tonny Bennett, Frank Sinatra, E. Fitzgerald, Sarah Vaughan). V r. 1969 odchází další řádka sólistů (ale např. F. Green zůstává). Mezi novými se objevuje m.j. saxofonista Eddie “Lockjaw” Davis.

Další změny v obsazení se odehrávají v 70. letech. Od r. 1974 se Basie objevuje i na mnoha jam sessions. Zemřel v dubnu 1984.