Jeho otec byl politickým činitelem (po válce tajemník krajského sovětu). Vyučil se keramikem a od mládí se věnoval ochotnickému divadlu. Od roku 1941 studoval herectví u průkopníka moderního litevského divadla Juozase Miltinise (někdejší žák...

Životopis

Jeho otec byl politickým činitelem (po válce tajemník krajského sovětu). Vyučil se keramikem a od mládí se věnoval ochotnickému divadlu.

Od roku 1941 studoval herectví u průkopníka moderního litevského divadla Juozase Miltinise (někdejší žák a spolupracovník francouzských divadelníků Jean-Louise Barraulta, Jeana Vilara), pod jehož režijním vedením rozvíjel svůj specifický interpretační talent na jevišti proslulého Dramatického divadla v litevském Panevežisu.

Uplatnil se v širokém repertoárovém rejstříku, který zahrnoval vše od klasických tragických hrdinů přes dramatické postavy až po komediální role: Beckman v Borchertově hře Tam za dveřmi, Banco v Shakespearově Macbethovi, Mobius v Dürrenmattových Fyzicích a především Willy Loman v Millerově dramatu Smrt obchodního cestujícího.

V letech 1984-88 na této scéně působil také jako umělecký ředitel a hlavní režisér.

Ve filmu debutoval úlohou zajatce Pjatrasa v dobrodružném snímku o partyzánské hrdince Marita (r. V. Strojevová). Herecký úspěch mu však přinesla teprve postava slabošského a rozkolísaného rolníka Vajtkuse, který je těsně po válce donucen kvůli své někdejší spoluprací s Němci zprostředkovat styk s nacionalistickými bandity, v politickém akčním dramatu z litevského venkova Nikdo nechtěl umírat (r. V. Žalakjavičus). Za psychologicky přesvědčivé ztvárnění této postavy byl oceněn na MFF v Karlových Varech 1966, na všesvazovém film. festivalu v Kyjevě 1966 a získal Státní cenu SSSR.

Značný ohlas vyvolal tím, jak netradičně proti zavedenému klišé pojednal postavu chladnokrevného sovětského rozvědčíka Ladějnikova, pátrajícího po nacistickém zločinci, v dobrodružném špionážním filmu Mrtvá sezóna (r. S. Kuliš).

Další rozměr svého herectví odhalil v postavě psychologa Krise Kelvina, vyslaného prozkoumat záhadnou planetu Solaris, v existenciální sci-fi podle románu Stanisława Lema Solaris (r. A. Tarkovskij).

Titulní role dvou světově proslulých umělců vytvořil v německých životopisných filmech: španělský malíř 18. století v přepisu románu Liona Feuchtwangera Goya (r. K. Wolf) a již ohluchlý geniální skladatel v portrétu ze sklonku jeho života Beethoven (r. H. Seemann).

Různorodé charakterové typy ztvárnil rovněž v řadě dobrodružných snímků. Svým vzhledem i specifikou hereckého projevu má D. B. blízko k americkému herci Rodu Steigerovi. Jako herec střídmých gest a působivého vnitřního prožitku, víc naznačující než předvádějící, muž celkem všedního robustního zevnějšku, dovede lakonickou formou vyjádřit nejsložitější emoce, pro nejkomplikovanější situace nachází přesnou a výstižnou charakteristiku.

Jeho tvorbě jsou věnovány filmy Ja - bednyj korol (1971, Já, ubohý král) a Mastěr iz maleňkogo goroda (1972, Mistr z malého města).

V herecké profesi pokračuje také jeho starší syn Raimondas Banionis.