Málokterý hokejista dokázal za svou kariéru rozvířit tolik emocí, jako „Big E“. Nikdy nebyl jenom obyčejným rváčem, ale svůj herní styl zakládal na agresivitě a fyzickém kontaktu. První angažmá v NHL odmítl, protože nechtěl hrát za Quebec. Raději...
Životopis
Málokterý hokejista dokázal za svou kariéru rozvířit tolik emocí, jako „Big E“. Nikdy nebyl jenom obyčejným rváčem, ale svůj herní styl zakládal na agresivitě a fyzickém kontaktu. První angažmá v NHL odmítl, protože nechtěl hrát za Quebec. Raději zůstal další sezónu v juniorském týmu a vydupal si přestup. Ve Filadelfii později vyrostl v pravého kapitána týmu, zároveň však získal pověst nafoukané hvězdy, na jejíž zneškodnění je vhodné použít jakýchkoli prostředků.
Eric Bryant Lindros se narodil 28. února 1973 ve městě London v kanadské provincii Ontario. Rodiče Bonne a Carl přivedli na svět ještě dceru Robine a syna Bretta, který se rovněž dokázal prosadit v NHL. Jako nadějný mladík byl draftován New York Islanders, později však musel kariéry zanechat kvůli opakovaným otřesům mozku. Podobný osud, i když prozatím se šťastnějším koncem, čekal i na Erika. Ten už od čtyř let hrál hokej a přestože zkoušel štěstí také jako trumpetista, vášeň ke sportu zvítězila.
Od patnácti let se pokoušel na ledě napodobovat svůj idol Marka Messiera, v současnosti spoluhráče v New York Rangers. Tou dobou už bylo skautům v NHL jasné, že před sebou mají budoucí hvězdu. Lindros zářil v dresu juniorského týmu Oshawa Generals, v 95 zápasech nasbíral 216 bodů! Agresivním herním stylem, spojeným se slušným ovládáním kotouče, navíc upoutal pozornost fanoušků, o čemž svědčí největší počet prodaných hráčských kartiček ze všech juniorů.
Přestože Lindros dopředu oznámil, že do Quebeku za žádnou cenu nepůjde, frankofonní klub si jej v roce 1991 vybral jako první volbu v draftu. Narazil však tvrději, než očekával. Eric nenastoupil za celou sezónu k jedinému zápasu NHL, přestože se zúčastnil v dresu Kanady Olympijských her. Nakonec jej vedení pustilo do týmu Philadelphia Flyers, což byl pro Nordiques zřejmě nejlepší trejd posledních let. Kromě 15 miliónů dolarů totiž přišly do týmu prvotřídní hvězdy jako Mike Ricci, Peter Forsberg či Ron Hextall.
Během několika sezón se Lindros vypracoval ve schopného stratéga, jenž dokáže sám zvrátit průběh zápasu. Dvakrát byl vyhlášen nejplatnějším hráčem zápasu, v kanadském bodování obsazoval přední příčky. Vrcholem první fáze jeho kariéry se stala sezóna 1994/5, v níž jako kapitán přivedl Flyers do finále Stanley Cupu. Přestože ve zkrácené sezóně se nakonec ze zisku trofeje radoval Detroit, Eric se stal nejproduktivnějším hráčem play-off se ziskem 36 bodů.
První náznak budoucích potíží přišel v sezóně 1997/8. Lindros v ní vynechal 18 zápasů, většinou kvůli otřesům mozku. Přesto dosáhl na 500. kanadský bod své kariéry a s národním týmem se podíval na olympijské hry v Naganu, kde Kanaďané obsadili čtvrté místo. V následujícím ročníku nasbíral Eric 93 bodů, ale utrpěl další vážný otřes mozku.
Pravidelné zdravotní potíže vedly až ke vzniku tzv. post-otřesového syndromu, který vyřadil kanadského chasníka ze hry na velkou část sezóny 1999-2000. Své rozladění z přístupu managementu si nenechal pro sebe, v důsledku čehož mu byla odňata kapitánská páska. V play-off naskočil pouze ke dvěma zápasům, než přišel osudný střet se Scottem Stevensem a další velký otřes, provázený dlouhodobější pauzou.
Duel s New Jersey byl také posledním Erikovým vystoupením v barvách Flyers. Místo přípravy na další sezónu totiž vyhlásil, že požaduje přestup do klubu, který byl od malička jeho srdci zřejmě nejblíž – Toronto Maple Leafs. Generální manažer Bobby Clark už věděl, že slavný centr myslí své rozhodnutí vážně, a pohrozil mu vyřazením na celou sezónu. Lindros poté změnil stanovisko a rozšířil okruh možných budoucích působišť na kluby jako St. Louis, Detroit a New York Rangers. Frenetická snaha Toronta i St. Louis získat kanonýra ještě před uzavřením březnového termínu však vyzněla naprázdno.
Po skončení sezóny 2001 tak byl Lindros vyměněn do New Yorku za Jana Hlaváče, Pavla Brendla, Kima Jonssona a právo výběru ve třetím kole draftu. Vzápětí utrpěl již osmý otřes mozku, tentokrát lehký. V únoru 2002 se v důsledku nezdařeného boje o postup do play-off znovu vydal na olympijské hry a v Salt Lake City pomohl Kanaďanům k zisku zlatých medailí. Pokud je zdráv, udržuje si Lindros průměr zhruba jednoho gólu na zápas a patří k lepším hráčům hvězdného týmu. S menšími zdravotními problémy se však potýká prakticky nepřetržitě, což vede novináře k obsáhlým spekulacím o konci jeho kariéry.
V životě slavného hokejisty se již prostřídalo několik žen, včetně modelek Moniky Schnarre a Kate Hudson. Nejdůležitějšími lidmi však stále zůstávají jeho rodiče, s nimiž udržuje těsný vztah. Jeho popularita dosáhla vrcholu v devadesátých letech, kdy se pravidelně objevoval v sestavách All-Star týmů. Dres Filadelfie s číslem 88 se stal jakousi obchodní známkou, jeho nositel pravidelně účinkoval v reklamách a na plakátech. Vítězem Stanley Cupu ani kanadského bodování se však nikdy nestal, což může vést manažery Flyers i Rangers ke chmurným úvahám o nevýhodné koupi.
Zajímavosti:
Přezdívka: Big E
Výška: 193 cm
Váha: 107 kg
Individuální trofeje:
Hart Trophy – 1995
Lester B. Pearson Award – 1996
Kolektivní trofeje:
Olympijské hry – 1. místo (2002), 2. místo (1992)
Mistrovství světa juniorů – 1. místo (1990, 1991)
Eric Bryant Lindros se narodil 28. února 1973 ve městě London v kanadské provincii Ontario. Rodiče Bonne a Carl přivedli na svět ještě dceru Robine a syna Bretta, který se rovněž dokázal prosadit v NHL. Jako nadějný mladík byl draftován New York Islanders, později však musel kariéry zanechat kvůli opakovaným otřesům mozku. Podobný osud, i když prozatím se šťastnějším koncem, čekal i na Erika. Ten už od čtyř let hrál hokej a přestože zkoušel štěstí také jako trumpetista, vášeň ke sportu zvítězila.
Od patnácti let se pokoušel na ledě napodobovat svůj idol Marka Messiera, v současnosti spoluhráče v New York Rangers. Tou dobou už bylo skautům v NHL jasné, že před sebou mají budoucí hvězdu. Lindros zářil v dresu juniorského týmu Oshawa Generals, v 95 zápasech nasbíral 216 bodů! Agresivním herním stylem, spojeným se slušným ovládáním kotouče, navíc upoutal pozornost fanoušků, o čemž svědčí největší počet prodaných hráčských kartiček ze všech juniorů.
Přestože Lindros dopředu oznámil, že do Quebeku za žádnou cenu nepůjde, frankofonní klub si jej v roce 1991 vybral jako první volbu v draftu. Narazil však tvrději, než očekával. Eric nenastoupil za celou sezónu k jedinému zápasu NHL, přestože se zúčastnil v dresu Kanady Olympijských her. Nakonec jej vedení pustilo do týmu Philadelphia Flyers, což byl pro Nordiques zřejmě nejlepší trejd posledních let. Kromě 15 miliónů dolarů totiž přišly do týmu prvotřídní hvězdy jako Mike Ricci, Peter Forsberg či Ron Hextall.
Během několika sezón se Lindros vypracoval ve schopného stratéga, jenž dokáže sám zvrátit průběh zápasu. Dvakrát byl vyhlášen nejplatnějším hráčem zápasu, v kanadském bodování obsazoval přední příčky. Vrcholem první fáze jeho kariéry se stala sezóna 1994/5, v níž jako kapitán přivedl Flyers do finále Stanley Cupu. Přestože ve zkrácené sezóně se nakonec ze zisku trofeje radoval Detroit, Eric se stal nejproduktivnějším hráčem play-off se ziskem 36 bodů.
První náznak budoucích potíží přišel v sezóně 1997/8. Lindros v ní vynechal 18 zápasů, většinou kvůli otřesům mozku. Přesto dosáhl na 500. kanadský bod své kariéry a s národním týmem se podíval na olympijské hry v Naganu, kde Kanaďané obsadili čtvrté místo. V následujícím ročníku nasbíral Eric 93 bodů, ale utrpěl další vážný otřes mozku.
Pravidelné zdravotní potíže vedly až ke vzniku tzv. post-otřesového syndromu, který vyřadil kanadského chasníka ze hry na velkou část sezóny 1999-2000. Své rozladění z přístupu managementu si nenechal pro sebe, v důsledku čehož mu byla odňata kapitánská páska. V play-off naskočil pouze ke dvěma zápasům, než přišel osudný střet se Scottem Stevensem a další velký otřes, provázený dlouhodobější pauzou.
Duel s New Jersey byl také posledním Erikovým vystoupením v barvách Flyers. Místo přípravy na další sezónu totiž vyhlásil, že požaduje přestup do klubu, který byl od malička jeho srdci zřejmě nejblíž – Toronto Maple Leafs. Generální manažer Bobby Clark už věděl, že slavný centr myslí své rozhodnutí vážně, a pohrozil mu vyřazením na celou sezónu. Lindros poté změnil stanovisko a rozšířil okruh možných budoucích působišť na kluby jako St. Louis, Detroit a New York Rangers. Frenetická snaha Toronta i St. Louis získat kanonýra ještě před uzavřením březnového termínu však vyzněla naprázdno.
Po skončení sezóny 2001 tak byl Lindros vyměněn do New Yorku za Jana Hlaváče, Pavla Brendla, Kima Jonssona a právo výběru ve třetím kole draftu. Vzápětí utrpěl již osmý otřes mozku, tentokrát lehký. V únoru 2002 se v důsledku nezdařeného boje o postup do play-off znovu vydal na olympijské hry a v Salt Lake City pomohl Kanaďanům k zisku zlatých medailí. Pokud je zdráv, udržuje si Lindros průměr zhruba jednoho gólu na zápas a patří k lepším hráčům hvězdného týmu. S menšími zdravotními problémy se však potýká prakticky nepřetržitě, což vede novináře k obsáhlým spekulacím o konci jeho kariéry.
V životě slavného hokejisty se již prostřídalo několik žen, včetně modelek Moniky Schnarre a Kate Hudson. Nejdůležitějšími lidmi však stále zůstávají jeho rodiče, s nimiž udržuje těsný vztah. Jeho popularita dosáhla vrcholu v devadesátých letech, kdy se pravidelně objevoval v sestavách All-Star týmů. Dres Filadelfie s číslem 88 se stal jakousi obchodní známkou, jeho nositel pravidelně účinkoval v reklamách a na plakátech. Vítězem Stanley Cupu ani kanadského bodování se však nikdy nestal, což může vést manažery Flyers i Rangers ke chmurným úvahám o nevýhodné koupi.
Zajímavosti:
Přezdívka: Big E
Výška: 193 cm
Váha: 107 kg
Individuální trofeje:
Hart Trophy – 1995
Lester B. Pearson Award – 1996
Kolektivní trofeje:
Olympijské hry – 1. místo (2002), 2. místo (1992)
Mistrovství světa juniorů – 1. místo (1990, 1991)
