Eva Josefíková je česká herečka, která se narodila roku 1990 ve Vlčnově. Dlouholetá žákyně literárně-dramatického oboru uherskohradišťské zušky dostala nabídku hostování v Národním divadle. „Všechno to byla obrovská náhoda, ze které se ještě dnes...
Životopis
Eva Josefíková je česká herečka, která se narodila roku 1990 ve Vlčnově. Dlouholetá žákyně literárně-dramatického oboru uherskohradišťské zušky dostala nabídku hostování v Národním divadle. „Všechno to byla obrovská náhoda, ze které se ještě dnes nemůžu vzpamatovat,” nesměle říká Eva Josefíková z Vlčnova, maturantka uherskohradišťského gymnázia, které nabídli roli Barunky v Babičce režiséra J. A. Pitínského.
Díky tomu, že je velmi komunikativní extrovert, od čtvrté třídy chodila do dramaťáku k Hance a Stanislavu Nemravovým. Prošla mnoha soutěžemi, festivaly, nastudovala spoustu divadelních představení. Proto nebylo žádným překvapením, že si ke studiu vysoké školy vybrala činoherní herectví na Divadelní akademii múzických umění v Praze.
„Rodiče z toho nadšení zrovna moc nebyli, ale nechali mi volné ruce,“ říká vděčně dcera, která si jen chtěla udělat takovou soukromou maturitu z dramaťáku. Nepočítala s tím, že se na DAMU dostane, proto měla v záloze ještě studia mediální komunikace.
Oproti očekávání přijímačky udělala napoprvé. V porotě seděla i dramaturgyně Národního divadla Darja Ulrychová, která jí dva dny po zkouškách na DAMU nabídla roli.
„V Národním divadle otěhotněla herečka Magdalena Borová, a protože jsem podobný typ, nabídli mi hostování,” vypráví o životní náhodě Eva. „Ležím si nemocná v posteli, když mě vzbudí telefon. Na doporučení Darji Ulrychové volala dramaturgyně Babičky, jestli bych prý nechtěla hrát Barunku v Národním,“ popisuje ještě trochu překvapená studentka. „Odmítla jsem s tím, že musím nejdřív odmaturovat. Dramaturgyně se však mé odpovědi nezalekla, dala mi čas na rozmyšlenou a pak už se rozjel kolotoč pohovorů s rodinou, kamarády a hlavně s profesory ve škole,“ dodává Eva, která se nakonec rozhodla nabídku přijmout.
S režisérem Pitínským se setkala až teď ve středu, kdy se domluvili na hotovo. Teď už jen čeká na pokyny, nahrávky, scénář apod.
„Byl to zvláštní okamžik, který mi obrátil život naruby,“ přiznává amatérská herečka, kterou k divadlu přivedla maminka. Ta se v mládí a pak i profesně nějaký čas věnovala loutkoherectví, takže umělecké geny Eva získala z její strany. Další velký podíl na jejím úspěchu mají manželé Nemravovi, kteří Evu připravovali k přijímačkám na DAMU. „Stanislav mě připravoval v sólovém přednesu, Hanka v činohře - bez nich bych určitě nebyla tam, kde jsem teď,“ prohlašuje hrdě Eva, jež si zahrála Viktorku ve hře Hanky Nemravové, ale také Adélu ve hře Frederica Garcíi Lorcy - Dům Bernardy Alby.
„Jsem opravdu barunkovský typ - hodně lidí v životě mě k ní přirovnávalo,“ říká Eva, která v dětství prošla Hradišťánkem, hrou na zobcovou i příčnou flétnu. V současnosti chodí na hodiny zpěvu k Ivaně Zámečníkové, ale také se ráda zajde pobavit s přáteli.
„Beru to jako obrovskou zodpovědnost a mám obavy, jestli to vůbec zvládnu,“ přiznává mladá herečka, která se texty většinou učí na poslední chvíli. „V tomhle se tedy budu muset hodně zlepšit, ať si netrhnu ostudu - nemůžu si dovolit naučit se text mezi posledními, což mi kamarádi z dramaťáku tak trošku tolerovali,“ sahá si do svědomí Eva.
Díky tomu, že je velmi komunikativní extrovert, od čtvrté třídy chodila do dramaťáku k Hance a Stanislavu Nemravovým. Prošla mnoha soutěžemi, festivaly, nastudovala spoustu divadelních představení. Proto nebylo žádným překvapením, že si ke studiu vysoké školy vybrala činoherní herectví na Divadelní akademii múzických umění v Praze.
„Rodiče z toho nadšení zrovna moc nebyli, ale nechali mi volné ruce,“ říká vděčně dcera, která si jen chtěla udělat takovou soukromou maturitu z dramaťáku. Nepočítala s tím, že se na DAMU dostane, proto měla v záloze ještě studia mediální komunikace.
Oproti očekávání přijímačky udělala napoprvé. V porotě seděla i dramaturgyně Národního divadla Darja Ulrychová, která jí dva dny po zkouškách na DAMU nabídla roli.
„V Národním divadle otěhotněla herečka Magdalena Borová, a protože jsem podobný typ, nabídli mi hostování,” vypráví o životní náhodě Eva. „Ležím si nemocná v posteli, když mě vzbudí telefon. Na doporučení Darji Ulrychové volala dramaturgyně Babičky, jestli bych prý nechtěla hrát Barunku v Národním,“ popisuje ještě trochu překvapená studentka. „Odmítla jsem s tím, že musím nejdřív odmaturovat. Dramaturgyně se však mé odpovědi nezalekla, dala mi čas na rozmyšlenou a pak už se rozjel kolotoč pohovorů s rodinou, kamarády a hlavně s profesory ve škole,“ dodává Eva, která se nakonec rozhodla nabídku přijmout.
S režisérem Pitínským se setkala až teď ve středu, kdy se domluvili na hotovo. Teď už jen čeká na pokyny, nahrávky, scénář apod.
„Byl to zvláštní okamžik, který mi obrátil život naruby,“ přiznává amatérská herečka, kterou k divadlu přivedla maminka. Ta se v mládí a pak i profesně nějaký čas věnovala loutkoherectví, takže umělecké geny Eva získala z její strany. Další velký podíl na jejím úspěchu mají manželé Nemravovi, kteří Evu připravovali k přijímačkám na DAMU. „Stanislav mě připravoval v sólovém přednesu, Hanka v činohře - bez nich bych určitě nebyla tam, kde jsem teď,“ prohlašuje hrdě Eva, jež si zahrála Viktorku ve hře Hanky Nemravové, ale také Adélu ve hře Frederica Garcíi Lorcy - Dům Bernardy Alby.
„Jsem opravdu barunkovský typ - hodně lidí v životě mě k ní přirovnávalo,“ říká Eva, která v dětství prošla Hradišťánkem, hrou na zobcovou i příčnou flétnu. V současnosti chodí na hodiny zpěvu k Ivaně Zámečníkové, ale také se ráda zajde pobavit s přáteli.
„Beru to jako obrovskou zodpovědnost a mám obavy, jestli to vůbec zvládnu,“ přiznává mladá herečka, která se texty většinou učí na poslední chvíli. „V tomhle se tedy budu muset hodně zlepšit, ať si netrhnu ostudu - nemůžu si dovolit naučit se text mezi posledními, což mi kamarádi z dramaťáku tak trošku tolerovali,“ sahá si do svědomí Eva.
