Roku 1972 ukončil Vysokou divadelní školu (PWST) ve Varšavě a nastoupil angažmá do krakovského divadla Stary Teatr, kde zazářil pod režijním vedením Andrzeje Wajdy v dramatizacích Dostojevského románů - jako kníže Myškin v Idiotovi (1977) a jako Raskolnikov ve Zločinu a trestu.

Před film. kamerou debutoval v roce 1973 jako fotoreportér Henryk v komorním psychologickém dramatu Dveře ve zdi (r. S. Różewicz).

Mezinárodní úspěch, Zlatou masku na FESTu v Bělehradě 1979 a cenu na MFF v Bruselu 1979 mu přinesla úloha zednického úderníka z 50. let Mateusze Birkuta, o jehož tragickém osudu se snaží natočit svůj diplomní film neohrožená studentka (Krystyna Jandová), ve společensko-politickém dramatu Člověk z mramoru (r. A. Wajda).

Jako Birkutův syn Maciek Tomczyk, aktivista odborového hnutí Solidarita z gdaňských loděnic, se představil v dalším Wajdově politicky podbarveném společenském dramatu Člověk ze železa.

Spolupracoval s mnoha významnými evropskými režiséry; v dramatu Vášeň (r. J.-L. Godard) ztělesnil polského režiséra Jerzyho, který se potýká s mnoha problémy při natáčení svého historického filmu. Výraznou roli revolucionáře a tiskaře Šatova vytvořil ve film. adaptaci Dostojevského Běsů (r. A. Wajda).

Těžištěm jeho herecké práce však i nadále zůstává především divadlo, kde působí střídavě na polských a francouzských scénách; V roce 1988 slavil úspěch v inscenaci Mrożkova Portrétu a roku 1991 se představil jako Henryk v Gombrowiczově Svatbě.

Za svou divadelní a film. činnost obdržel Cenu Leona Schillera 1977 a roku 1993 byl jmenován rytířem Řádu krásných umění a písemnictví.

Byl oficiálním hostem na MFF Praha 1996. Od roku 1981 působil jako prorektor na Vysoké divadelní škole v Krakově.