Ve Varšavě vystudovala základní hudební školu, sochařské lyceum a roku 1975 ukončila hereckou fakultu na Vysoké divadelní škole (PWST). Ještě během studií hrála Mášu v TV inscenaci Čechovova dramatu Tři sestry. V letech 1975-87 byla členkou...

Životopis

Ve Varšavě vystudovala základní hudební školu, sochařské lyceum a roku 1975 ukončila hereckou fakultu na Vysoké divadelní škole (PWST). Ještě během studií hrála Mášu v TV inscenaci Čechovova dramatu Tři sestry.

V letech 1975-87 byla členkou varšavského divadla Ateneum a od roku 1987 působí ve varšavském divadle Teatr Powszechny, kde se představila mj. ve hrách Oscara Wilda Obraz Doriana Graye, Willyho Russella Výchova Rity, Augusta Strindberga Slečna Julie; za svůj titulní part v Eurípidově Medei obdržela Cenu Aleksandera Zelwerowicze 1988 jako nejlepší divadelní herečka roku.

Pro film ji objevil režisér Andrzej Wajda, v jehož některých společenských dramatech vytvořila skvělé portréty energických mladých žen, vzdorujících nepřízni osudu.

Působivý výkon, za který získala Cenu Zbigniewa Cybulského 1977 a titul Hvězda roku 1978, podala v politickém dramatu Člověk z mramoru, v němž ztělesnila studentku film. školy Agnieszku, neohroženě sbírající materiál pro svůj diplomní film o úderníkovi z 50. let (Jerzy Radziwiłowicz).

O dalších životních a profesionálních peripetiích této hrdinky, která se díky své filmařské posedlosti a rozhodným lidským postojům k důležitým společenským otázkám aktivně účastní bouřlivých událostí poč. 80. let, pojednává snímek Člověk ze železa.

Strhující kreaci, za níž získala cenu na MFF v Cannes 1990, předvedla v úloze neprávem uvězněné barové zpěvačky Tony Divišové, oběti politických procesů stalinské éry, v psychologickém dramatu Výslech (r. R. Bugajski).

Ke zvýšení popularity přispěla také role svobodné matky-alkoholičky Kristy, jejíž jedenáctiletý syn (Rafał Węgrzyniak) bojuje svými skromnými prostředky za její záchranu, ve film. adaptaci románu Janiny Zającové Milenci mé matky (r. R. Piwowarski).

Na MFF v San Sebastianu 1992 byla oceněna za ztvárnění postavy podivínské ženy, která pomáhá mladíkovi (Jan Frycz) trpícímu ztrátou paměti nalézt cestu zpět do života, v komorním psychologickém dramatu Uvolněni ze života (r. W. Krzystek).

Pro její herecké kvality s ní spolupracují i zahraniční, zejména němečtí filmaři. Prosadila se rovněž jako vynikající šansoniérka a kromě varšavských kabaretů zpívala dokonce na festivalech v Opole a Sopotech. V roce 1978 o ní natočil Grzegorz Skórski krátký dokumentární film Aktorka (Herečka).

Za svůj režijní debut Pecka byla oceněna na národní přehlídce v Gdyni 1995. Jejím manželem byl herec Andrzej Seweryn a jejich dcera Maria Sewerynová působí také jako herečka.