Po maturitě na jednom neapolském gymnáziu studovala na tamní Akademii tělesné výchovy a krátce pak působila jako učitelka tělocviku a matematiky. Záhy se však pokusila uplatnit své půvaby jinde a jinak. Odešla do Říma, kde začínala jako...
Životopis
Po maturitě na jednom neapolském gymnáziu studovala na tamní Akademii tělesné výchovy a krátce pak působila jako učitelka tělocviku a matematiky. Záhy se však pokusila uplatnit své půvaby jinde a jinak.
Odešla do Říma, kde začínala jako fotomodelka, její fotografie se objevovaly zejména ve fotorománech, obrázkových časopisech a vyjadřovaly její animálnost, smyslnost, kterou doplňovala oduševnělá krása její tváře.
Účinkovala také v TV reklamách a dokonce uváděla TV programy Zoo a Carosello (Kolotoč). Její tělesné přednosti neušly pozornosti filmařů, v jejichž erotických filmech nevalné úrovně účinkovala (Sexuální revoluce, Venuše v kožichu).
Přechod k lepší kategorii komerční produkce pro ni znamenala poč. 70. let role svůdné šlechtičny Pauliny de Guérande, poutané nesourozeneckým vztahem ke svému bratrovi (Sami Frey) a okouzlující na čas i neohroženého dobrodruha (Jean-Paul Belmondo), v komedii z doby Velké francouzské revoluce Manželé z roku II (r. J.-P. Rappeneau).
Následující seriózní role jí nabídli opět francouzští režiséři a svěřili jí dramaticky náročnější party, mezi nimiž vyniká úloha Julietty, která se stává nepřímou spoluvinicí svého muže, chladnokrevně trestajícího ty, kdo jí znásilněním způsobili těžké psychické trauma, ve film. adaptaci detektivky Eda McBaina Bez motivu (r. Ph. Labro).
Za roli venkovské služtičky, která zasvětí do tajů lásky syna svého zaměstnavatele, v eroticky motivované komedii Zlomyslnost (r. S. Samperi), obdržela Donatellova Davida 1973.
Mezinárodní hvězdu z ní však učinila teprve postava sicilské markýzy Eugenie z Maqueda, o jejímž bouřlivém životě, plném milostných vzplanutí a zklamání, vypráví satirická komedie o hluboké morální krizi bohaté šlechty Bože, jak hluboko jsem klesla (r. L. Comencini). Obdobný typ vytvořila v dramatu podle stejnojmenného románu Gabriela D'Annunzia Nevinný (r. L. Visconti), kde ztělesnila římskou aristokratku Giulianu Hermilovou, krásnou nevěrnou manželku záletného a dekadentního manžela (Giancarlo Giannini).
Další klíčovou rolí, jež jí dokonce vynesla Donatellova Davida 1981, byla sličná vdaná Klára, jejíž mladý milenec-kapitán kavalérie (Bernard Giraudeau) se stane obětí lásky ošklivé a těžce nemocné ženy (Valeria D'Obiciová), v melodramatu nezkrotné milostné touhy Vášeň lásky (r. E. Scola).
Celá herecká kariéra L. A. trpí značnou uměleckou nevyrovnaností, neboť až na nepatrné výjimky režiséři a hlavně producenti těží z dráždivé dvojznačnosti jejího zjevu, někdy s dostatečnou mírou vkusu a s humorem, jindy apelují bezostyšně na nižší pudy diváků.
Patrně z neschopnosti unést tíhu slávy propadla L. A. koncem 80. let drogám, které způsobily značné deformace jejího těla a za přechovávání byla dokonce v roce 1991 zatčena a souzena.
Odešla do Říma, kde začínala jako fotomodelka, její fotografie se objevovaly zejména ve fotorománech, obrázkových časopisech a vyjadřovaly její animálnost, smyslnost, kterou doplňovala oduševnělá krása její tváře.
Účinkovala také v TV reklamách a dokonce uváděla TV programy Zoo a Carosello (Kolotoč). Její tělesné přednosti neušly pozornosti filmařů, v jejichž erotických filmech nevalné úrovně účinkovala (Sexuální revoluce, Venuše v kožichu).
Přechod k lepší kategorii komerční produkce pro ni znamenala poč. 70. let role svůdné šlechtičny Pauliny de Guérande, poutané nesourozeneckým vztahem ke svému bratrovi (Sami Frey) a okouzlující na čas i neohroženého dobrodruha (Jean-Paul Belmondo), v komedii z doby Velké francouzské revoluce Manželé z roku II (r. J.-P. Rappeneau).
Následující seriózní role jí nabídli opět francouzští režiséři a svěřili jí dramaticky náročnější party, mezi nimiž vyniká úloha Julietty, která se stává nepřímou spoluvinicí svého muže, chladnokrevně trestajícího ty, kdo jí znásilněním způsobili těžké psychické trauma, ve film. adaptaci detektivky Eda McBaina Bez motivu (r. Ph. Labro).
Za roli venkovské služtičky, která zasvětí do tajů lásky syna svého zaměstnavatele, v eroticky motivované komedii Zlomyslnost (r. S. Samperi), obdržela Donatellova Davida 1973.
Mezinárodní hvězdu z ní však učinila teprve postava sicilské markýzy Eugenie z Maqueda, o jejímž bouřlivém životě, plném milostných vzplanutí a zklamání, vypráví satirická komedie o hluboké morální krizi bohaté šlechty Bože, jak hluboko jsem klesla (r. L. Comencini). Obdobný typ vytvořila v dramatu podle stejnojmenného románu Gabriela D'Annunzia Nevinný (r. L. Visconti), kde ztělesnila římskou aristokratku Giulianu Hermilovou, krásnou nevěrnou manželku záletného a dekadentního manžela (Giancarlo Giannini).
Další klíčovou rolí, jež jí dokonce vynesla Donatellova Davida 1981, byla sličná vdaná Klára, jejíž mladý milenec-kapitán kavalérie (Bernard Giraudeau) se stane obětí lásky ošklivé a těžce nemocné ženy (Valeria D'Obiciová), v melodramatu nezkrotné milostné touhy Vášeň lásky (r. E. Scola).
Celá herecká kariéra L. A. trpí značnou uměleckou nevyrovnaností, neboť až na nepatrné výjimky režiséři a hlavně producenti těží z dráždivé dvojznačnosti jejího zjevu, někdy s dostatečnou mírou vkusu a s humorem, jindy apelují bezostyšně na nižší pudy diváků.
Patrně z neschopnosti unést tíhu slávy propadla L. A. koncem 80. let drogám, které způsobily značné deformace jejího těla a za přechovávání byla dokonce v roce 1991 zatčena a souzena.
