Svým exotickým zjevem a bezchybnou anatomií se tato herečka stala jedním ze sexuálních symbolů sedmdesátých let.

Možná to byl i její zájem o krejčovství a módu, který ji dovedl až k modelingu. Nějakou dobu se v Nizozemí kroutila před objektivy fotoaparátů, aby byla potom tisknuta v klasických magazínech jako jsou Lui nebo Playmen. Potom se její obrázky dostaly až pod ruky věčně nadržených italských producentů, takže byla najata pro svůj první film Amore libero z roku 1974, který se točil na Seychellských ostrovech.

Další rok si zahrála ve druhém pokračování veleúspěšného filmu Emmanuelle se Sylvií Kristel v hlavní roli. Laura jako žhavá masérka velmi zapůsobila a tak ji byla nabídnuta hlavní role v Emanuelle nera (s jedním "m"), z čehož se stala paralelní série k původní Emmanuelle.
Během natáčení se zapletla se svým budoucím manželem charismatickým Gabrielem Tintim, který byl o osmnáct let starší a za kterým se přestěhovala do Itálie.

Úspěch Black Emanuelle odstartoval žánrově velmi rozmanitou sérii filmů, ve které často figuruje slavný italský béčkový režisér, který je znám jako Joe D\'Amato.
Black Emanuelle 2 ale ještě neobsahovalo ani Lauru, ani D´Amata.

Rok 1976 se zdá být opravdu nadupaný pro Lauru. Nejdříve se vdala a pak se poprvé octla pod taktovkou D´Amada v komedii Girl in a Seminary. Následují snímky La Spiaggia del desiderio, Dva výtečníci (Due superpiedi quasi piatti s Hillem a Spencerem), Eva nera (Black Cobra) a konečně další pokračování série Emanuelle nera orient reportage (Emanuelle in Bangkok). Jako většina ostatních, tento film stojí a padá (hlavně teda stojí, že) na hlavní představitelce a na dechberoucích exteriérech.

V dalším roce natočila Velluto nero, který američtí distributoři předkládali spolu s dalšími snímky jako další Emanuellu. Ovšem celý zbytek roku byl ve znamení pravé série. Nejdříve byl natočen vysoce kontroverzní a politicky nekorektní film Emanuelle in America, kde se hlavní hrdinka coby investigativní reportérka nechala najmout do soukromému harému, aby vypátrala tvůrce snuff filmů. Film obsahoval kromě pornografických scén (na které byla stejně jako v prvním díle najmuta za Lauru "kaskadérka") a krvavých scén i nechvalně prosnulá záležitost s ženou a koněm:)

V Emanuelle – perché violenza alle donne (Emanuelle Around the World ) zase v předstrojení vyšetřuje novodobé otroctví a film Emanuelle e gli ultimi cannibali (Emanuelle and the Last Cannibals) se veze na začínající vlně kanibalských filmů. Dalším počinem byl Suor Emanuelle, ve kterém se hlavní hrdinka snažila přestat s hříšným životem a tak prakticky celou dobu nesundá jeptiškovskou uniformu. La Via della prostituzione (1978 Emanuelle and the White Slave Trade) je o obchodu s bílým masem.
Všechny tyto filmy samozřejmě existují ve spoustě střizích (od koukatelných až po ty hardcore necenzurovaný).

Další kopa filmů není tak zásadní. Zahrála si v řadě exploitation bijáků, kterých se tehdy točily mraky. Většina z nich byla v Americe distribuována jako Emanuelle. Za zmínku stojí až Le Notti erotiche dei morti viventi (Erotic Nights of the Living Dead), což je zombie horor mixnutý sexem. Dalším zajímavějším počinem je The Bushido Blade (1981), kde si zahrála vedle takových kapacit jako jsou Toshirô Mifune nebo Sonny Chiba.

Další Emanuellin příběh je z prostředí ženské věznice (Violenza in un carcere femminile) a celou oficiální sérii ukončuje opět vězeňský a hodně krvavý Emanuelle fuga dall\'inferno (Emanuelle Escapes from Hell).

Celá osmdesátá léta jsou pokračováním započatého díla. Herečka se objevuje v řadě více či méně pamětihodných snímků (Caligula: The Untold Story, Horror Safari, post-apokaliptický Endgame, fantasy Ator the Fighting Eagle, film s Tracy Lord Object of Desire, Metamorphosis,...)

V téže době se vrací k módě a začíná navrhovat kostýmy pro řadu filmů jako je třeba kritiky a diváky vysoce ceněný Troll 2 (imdb).
V roce 1991 umírá její manžel a Laura Gemser se nadobro loučí s filmovým světem. Jejím posledním filmem se stal Love Project.