Manžel herečky Jany Hlaváčové, otec herečky Barbory Munzarové. Dětství prožil Luděk Munzar ve Smiřicích u Hradce Králové, proto se vracel spíše do Východních než do Jižních Čech. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové a chtěl být...

Životopis

Manžel herečky Jany Hlaváčové, otec herečky Barbory Munzarové. Dětství prožil Luděk Munzar ve Smiřicích u Hradce Králové, proto se vracel spíše do Východních než do Jižních Čech. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové a chtěl být vojenským letcem, kterým se k lítosti jeho otce nestal, protože druhou jeho velkou láskou bylo divadlo, které začal hrát za studií v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové.

V letech 1952-56 studoval herectví na DAMU u profesora Vejražky. Po sezóně v Mladé Boleslavi (1956-57) byl angažován do činohry Národního divadla. Byl nazýván "hercem básníků", zejména Františka Hrubína, se kterým kamarádil - Jirka (Srpnová neděle), Mirek (Křišťálová noc). S lidským i uměleckým dozráváním se jeho postavy stávaly psychicky komplikovanější jako Leone Glembay (Krleža: Páni Glembayové) a dokonce zvrácené a zločinné jako Arturo Ui (Bertold Brecht. Zadržitelný vzestup Artura Uie).

Z dalších rolí je třeba jmenovat Merkucio (William Shakespeare: Romeo a Julie), Fram Rice (John Osborn: Komik), Jarl Skule (Henrik Ibsen: Nápadníci trůnu), Švanda (J.K.Tyl: Strakonický dudák), Bláha (Ladislav Stroupežnický: Naši furianti).

V roce 1989 režíroval v Národním divadle hru Jamese Goldmana Lev v zimě, kde si zahrál hlavní roli Jindřicha II. V roce 1990 Luděk Munzar spolu se svou ženou Janou Hlaváčovou opustili Národní divadlo, protože jejich představy o smyslu, poslání a hlavně práci na naší první scéně byly jiné, než nového vedení a začali jezdit s pořadem "S vůní šminek a benzínu" po českých městech, se kterým měli více než 350 vystoupení.

Luděk Munzar pak krátký čas podnikal v automobilových službách. Třebaže jako podnikatel neuspěl, do divadla se, k velké škodě diváků, jako herec již nevrátil. V Divadle Na Vinohradech ještě režíroval v roce 2001 hru Christophera Frye Dáma není k pálení a v roce 2004 hru Smíšené pocity - viz článek iŽurnál. Luděk Munzar napsal knihu "...když jsem to slíbil" o slibu daném tatínkovi, že bude pilotem, která vyšla v roce 1998 v nakladatelství HAK.

Zdroj: www.akaska.cz