Uměleckou kariéru zahájil v roce 1977, kdy byl během školních prázdnin angažován jako zpěvák v klubu Méditerranée, kde s kytarou interpretoval mj. písně Jacquese Brela, Michela Sardoua a Beatles. Na základě malé zprávy v novinách se přihlásil...

Životopis

Uměleckou kariéru zahájil v roce 1977, kdy byl během školních prázdnin angažován jako zpěvák v klubu Méditerranée, kde s kytarou interpretoval mj. písně Jacquese Brela, Michela Sardoua a Beatles.

Na základě malé zprávy v novinách se přihlásil do konkurzu na film, a aniž měl nějaké herecké zkušenosti, byl obsazen do role mladšího syna hokynářské rodiny Narboniových, o jejímž osudu v alžírské vesnici poč. 60, kdy sílily tendence po nezávislosti, vypráví hořká komedie Závan sirocca (r. A. Arcady).

Po natáčení pak odjel na čtrnáct dní do USA, kde však zůstal devět měsíců, neboť se zde seznámil s mnoha zajímavými lidmi, zejm. se skladatelem Gérardem Presgurvicem, který se stal na dlouhou dobu jeho spolupracovníkem.

Po návratu do Francie se poč. 80. let uplatnil jako herec v TV a v letech 1981-83 vystupoval na divadle ve hře Charimari. Roku 1984 se představil po boku Marie Pacômeové a Odette Laureové na jevišti Théâtre Saint-Georges ve hře M. Pacômeové Říkají mi Émilie.

Zkušenosti sbíral také ve filmu, kde na sebe upozornil úlohou jednoho ze čtyř mladých profesorů, kteří prosazují na jistém pařížském lyceu netradiční metody výuky, ve sžíravé komedii P.R.O.F.S. (r. P. Schulmann). Psychologicky náročnější part vytvořil v dramatu podle románu Pierra Magnana Vyvražděný dům (r. G. Lautner), v němž ztělesnil sirotka jménem Seraphin Monge, který se po 1. světové válce vrací z fronty do rodné vesnice a dovídá se, že zde kdysi unikl masakru své rodiny.

Jinou hereckou polohu si vyzkoušel v postavě policisty židovského původu Simona Atlana, jenž je okolnostmi přinucen spolupracovat s arabským kolegou (Richard Berry) na zneškodnění islámské teroristické akce spojené s pašováním drog, v kriminálním thrilleru Posvátný svazek (r. A. Arcady).

Vedle hereckých aktivit se věnuje zejm. hudební kariéře; od svého prvního gramofonového alba Marre de cette nana-là (1985), které z něho učinilo hvězdu francouzské populární hudby, nahrál několik dalších úspěšných desek, z nichž vyniká Alors regarde (1989, Tak se dívej).

Zároveň intenzívně koncertuje (1988 dokonce zpíval v pařížské Olympii) a vystupuje ve vlastních TV recitálech.